Rovnání pozemku a geodet aneb 200 m3 srandy

Přeskočím teď o měsíc dopředu, kdy se parta chlápků s vervou pustila do IS a hlína lítala všude jako nafta na ropných polích. Nemohl jsem se dočkat, až mi první bagr a mix rozrajtujou zahradu. Když jsem tak pozoroval týpky, jak jezdí dumperem sem a tam, prolítla mi hlavou myšlenka, zda se fachmanů zeptat, jestli by nebyli tak ochotní a nesrovnali mě, tedy pozemek. Šílenost. Tehdy jsem si myslel, že jde o to tady trochu štrejchnout, poplácat a je to. Takový, no řekněme, 1-2 tatry a může se začít stavět. Všechny domy okolo měly jámy, které vypadaly spíše jako latrína obra z pohádky. Na co porboha? Stačí to přeci jen lehce srovnat a kopíroval přirozený spád svahu. Jsem si myslel...

Počkal jsem tedy, až budou mít kluci sváču, což nebylo těžké, protože oddychová přestávka kopírovala délku práce, tedy každých 10 min. Rovnou si to namířim k typanovi, co vypadal, že to tu vede. Jelikož měl čisté věci a ruce, usoudil sem, že to bude vůdce, ale je pravda, že jsem se mohl splést s člověkem, který tam dělal cokoliv jiného. Všichni vypadali totiž jako management firmy na tenisky, ale zrovna jsem se trefil . "Přijďte zítra a domluvíme se." O.K. Píši tedy archeologům, aby se kdyžtak přijeli mrknout, kdyby neměli nic lepšího na práci. Za 5 minut odpověď, že přijedou. Připadá mi, že mají přilepený obličej na monitoru a čekají, až jim nějaký chudák napíše a pak se mu smějí. Nic, jde se na kutě, snad tím vzrušením usnu. Dalšího rána si to pálím na pozemek, kde mají chlapi akorát přestávku. Dobrý. Namířím k týpkovi ze včerejška a když mu po páté přepapoušuju, co bych chtěl a kde, popadl vak s nivelačkou a že se jde. Kdyby mě v tu chvíli někdo viděl, můj výraz by připomínal může po vyvrcholení, až mě bolely koutky.  Došli jsme na nejvyšší roh pozemku v budoucím místě relativního rohu domu, kde si pán píchnul nivelačku na nožky, vzal pípák a šlo se měřit do zdánlivě nejnižšího rohu. Tam se tak nějak ještě nezdálo převýšení nikterak velké. Zkuste si tipnout, něž budete pokračovat dále, kolik bylo na fotu „jedem“ převýšení. Máte tip? Tak pokračujme.

Noc byla dlouhá a bezesná. Doma jsem v noci vyšlapal do koberce cestičku. Nerudovská otázka mi nešla z hlavy. A od nezákonného nápadu zavést hlínu někam v noci do lesa a dělat, že o ničem nevím, až po legální, avšak nejdražší variantu, uložit jíl na skládce. kde se dá počítat s cifrou okolo 70 tis.Kč, jsem se smířil s tím, že stavět prostě nebudu. Ráno v 8 hod. telefon. "Tak jak šéfe? Pozítří bysme se na to mohli vrhnout." Opět jsem upadl do hluboké deprese. "Zatím z toho nic nebude, nevím kam mám dát ten sajrajt, aby mi ještě něco zbylo na barák." "Aha. OK, tak pak dejte kdyžtak vědět." Jasně, až prodám jednu z ledvin a budu mít na odvoz, tak zavolám. Po obědě, když sem chodil jak tělo bez duše a manželka to vzala jako podezření, že mám jinou ženskou, mi začal zvonit telefon. Bylo to akorát ve chvíli, kdy se manželka začala nadechovat s tím, že povede zhruba ½ hod. monolog o věcech, které postrádají nějaký smysl. Přece jen trocha štěstí. Byl to soused. Tedy soused, co má pozemek naproti asi 300 m ode mne. Že mu chlapi říkali, že budu zařezávat svah a jestli tu hlínu nechci, tak mu jí můžu složit u něj. Ale jo 2-3 tatry taky pomůžou, proč ne. Zavolám bagristům a dám vědět. Domluveno na pozítří s tím, že u toho pro zajímavost budu. Opět píši román pro archeology a překvapivě suchá odpověď, že se tam někdo zastaví. Už s nima není taková sranda, jako na začátku. No ty mi to dají sežrat. To si tam určitě najdou nějaký šutr a budou tvrdit, že je to noha Yettiho. Uteklo to jako voda a den D započal. Telefon, v 9hod. na pozemku. Na podvalu přijely 2 dumpery a velký bagr. Nechápal jsem, na co je potřeba 2 nakladačů, co budou odvážet pár koleček hlíny, ale byl jsem rád, že se něco děje. Lžíce zaplula do hlíny jako do rozteklého másla. Bagrista ještě prohodil uštěpačnou poznámku, že doufá, že tu nebudou takový balvany, jako vedle, kde našli 7t balvan, co mu zničil malého bagříka, a už hlínu futroval na dumpera. 2 lžíce a nakladač byl plný. Přijel druhý, zase hrábnul a 2. nakladač odjížděl. Zhruba po 20 minutách mi prolítlo hlavou, kolik toho tedy vlastně odvezou, když už jsem viděl, jak nakládá 8. dumpera a bagr pořád hloubí a nevypadá, že by přestával. Najednou mi na rameno klepe soused: "Tak co, za chvíli to budete mít srovnané. Já už s tím srovnáním bojuju 5. den a všechno je špatně. Soused má plot na mém pozemku, a to, co jsem měl už zařízlé, jsem musel zase srovnat, protože bych jinak z oken koukal do jílu. Druhý soused mě udal, protože jsem nad nimi 2 metry a hlína mu padá na pozemek. Nenudím se." Vážně mi zvedl náladu. Najednou se ale ozvala rána. Jeden z dumperu najel plně naložený do ďolíku a převrátil se (viz. Foto).

Další den proběhl rychlý telefonát s geodetem a zaslání situačky se zakl.pasy ve formátu .dwg, aby nemusel nic znovu překreslovat. Kdo ví, o čem je řeč, může mi to vysvětliv v komentáři. Prostě tohle mi řekl, já udělal. A ano, pokud by mi řekl, že si mám uříznout nohu, tak to prostě udělám. Den napozítří mi pan zaměřovák napíchal 4 kolíky do moji krásné dírky a odjel s tím, že přijede až budou vylité pasy a pak, až bude stát dům. Po zhlédnutí zaměřené polohy domu mne opět polilo horko. Na papíře vypadá prostě všechno jinak. Když jsme bagrovali zářez, udělali jsme si podle situáku a pásma hrubý odhad, kde ten dům asi jako bude +1,5 m odskok. No jo, jenže my jsme se chytli krajů pozemků, abychom měli zářez souběžný s pozemkem a tak nějak jsme zapomněli, že dům je lehce na koso ke krajům, takže teď byl u jednoho rohu odskok od naměřeného rohu 3 m a u druhého 30 cm. No já se na to... Takže tu hlínu, co jsem odvezl, budu zas někde později shánět na zasypání. Pokud tohle není štěstí, tak už nevím co, ale na banální chyby není čas. Raději jsem si ještě ten den udělal s odstupem 2 m od naměřených rohů pomocné kolíky, na každý roh 2 tak, že když si mezi nimi natáhnu provázek dostanu kdykoliv kontrolu, kde mám rohy domu i s uhlopříčkou.