Videa

Když jsem přijel za Markem v rámci ROADSHOW, bylo mi hned jasné, že tenhle dům nebude obyčejný. Na první pohled působí jako venkovská chalupa, ale pod tradičním vzhledem skrývá moderní technologie i spoustu promyšlených detailů.

Element je dům, který dává smysl od prvního náčrtu až po poslední dokončovací práce. Patří do rodiny Smysluplných domů českého výrobce HELUZ a spojuje v sobě to, co dnes lidé od moderního bydlení očekávají: promyšlenou dispozici, kvalitní konstrukční systém, nadčasovou architekturu a energetickou úspornost.

Další zastávka ROADshow mě zavedla do Kynšperka nad Ohří za Michalem a Jitkou, kteří už pátým rokem svépomocí budují patrový rodinný dům na svažitém pozemku. Právě náročný terén se stal jednou z největších výzev celé stavby – během zemních prací se jim dokonce sesunula část svahu a několik tun zeminy sjelo až k základové desce. Jak si poradili se zakládáním ve svahu, hydroizolacemi, opěrnými zdmi i dalšími nečekanými komplikacemi, které stavba přinesla?

V rámci další cesty za svépomocnými stavebníky jsem navštívil Josefa Váňu v Postřekově u Domažlic. Přízemní dům se zastavěnou plochou 138 m², postavil Josef v podstatě jen se svým tátou. Neuvěřitelná je zejména celková investice, která se zastavila na částce 1,3 milionu korun, a to nejen díky tomu, že stavba proběhla ještě před velkým zdražováním materiálů. Pojďte nahlédnout do domu, který skutečně vznikal svépomocí.

Moje další návštěva vedla za stavebníkem Lukášem, který šest let rekonstruuje starou roubenku v Podkrkonoší. Z původního plánu „jen chalupu oprášit“ se stal rozsáhlý technický projekt zahrnující nové konstrukce, rozvody i kompletní výměnu roubení. Rekonstrukce, která ještě není u konce již Lukáše stála 3,5 milionu korun.

Stavba opěrné zdi nemusí vždy znamenat tuny betonu, složité bednění a těžkou techniku. Příběh stavebníka Pavla Matuše ukazuje, že i masivní opěrnou konstrukci lze realizovat čistě „suchou“ cestou – pomocí prefabrikovaných tvárnic, štěrkového lože a geomříží. V článku se podrobně podíváme na zvolený konstrukční systém, princip statického zajištění svahu bez betonového základu i postup výstavby, který zvládnete i svépomocí.

Koupě obecního pozemku může být výhra – ale také závazek. Jaroslav se s partnerkou pustil do stavby přízemního domu na Šumavě, přestože obec stanovila přísné podmínky. Například zákaz stavby bungalovu, který si oba moc přáli. Nevzdali se a nyní již čekají na stavební povolení.

Zjistěte, jak snadno zprovoznit čerpadlo na dešťovou vodu a ulehčit si práci na zahradě. Ukážu vám celou cestu od přípravy čerpadla, napojení na hadici, instalaci sacího koše až po napojení čerpadla na celý zavlažovací systém. Dozvíte se také pár praktických tipů, třeba jak se o zavlažovací systém postarat před zimou.

Stavět dům na zelené louce je výzva, ale napojit novostavbu na původní roubenku, navíc v chráněné krajinné oblasti, to už vyžaduje pořádnou dávku trpělivosti a odhodlání. Stavebník Vladislav Hejda se do takového projektu pustil jako úplný laik. Přestože na začátku, jak sám říká, věděl o stavbě „úplný prd“, dnes mu na Třeboňsku roste hrubá stavba, kterou z velké části realizuje vlastníma rukama.

Další natáčení Příběhů svépomocných stavebníků mě zavedlo za Honzou do Zbraslavi, kde stavebník postavil svépomocí velký patrový dům z vápenopískových bloků. S rodinou v něm již dva roky žije, ačkoliv ho v patře čeká ještě hodně práce. S Honzou jsem probral, jak se mu pracovalo s vápenopískovými bloky, co stojí za nízkými náklady jeho domu a mnoho dalšího.

Kamil se do stavby rodinného domu pustil bez předchozích zkušeností. Drtivou většinu prací zvládl vlastníma rukama. Od hrubé stavby přes technické instalace až po interiérové doplňky ze dřeva, které si sám vyrobil. Dům o velikosti přes 100 m² postavil svépomocí s rozpočtem do tří milionů korun. Ve videu jsme mluvili nejen o tom, co se povedlo, ale také o chybách, které by dnes už neudělal.

Je to přesně rok od mé poslední návštěvy u stavebníka Pavla Matuše. Tehdy jeho bungalov se zastavěnou plochou úctyhodných 300 m² čekaly vnitřní práce. Dnes je dům hotový a Pavel v něm už tři měsíce spokojeně bydlí. Jak sám říká, i když byla stavba svépomocí místy náročná, nic by na té cestě neměnil. Návrat do paneláku, kde strávil velkou část života, si už dnes vůbec neumí představit.

Antonín žije už dvacet let ve srubu v srdci České Kanady. Srub tehdy zvolil mimo jiné i proto, že to byla nejsnazší cesta k získání stavebního povolení. Krásný dům o zastavěné ploše 168 m² jim dobře sloužil, ale po dvou dekádách se ukazuje jeho stinná stránka – vysoké náklady na vytápění, velká náročnost na údržbu a technické komplikace spojené s „pracujícím“ dřevem.