Třípodlažní dům ve svahu z Ytongu. Jak Filip zvládá náročnou stavbu?

Než Filip vůbec začal stavět, čekal ho několikaletý boj s úřady. Stavbu komplikovala výstavba kanalizace, úpravy příjezdové cesty i změny kolem pozemku. Samotné stavební povolení se protáhlo na pět let.

„Sto metrů nám vzala digitalizace a zjistili jsme to až ve chvíli, kdy už se proti tomu nedalo odvolat. Stavební povolení jsme vyřizovali asi pět let. Bylo to hodně únavné. Musela se tady nejdřív vybudovat kanalizace a rozšířit cesta…“

"Dokonce jsme během plánování stavby vyměnili projektanta, protože cena, kterou nám nastřelil 184 tisíc , byla hodně neakceptovatelná. Nakonec projekt stál 80 nebo 85 tisíc," vysvětluje Filip, proč vyměnili projektanta.

Ani s pozemkem to nebylo snadné. Kvůli blízkosti lesa bylo nutné řešit výjimky a celý návrh domu několikrát upravovat. Nakonec ale vznikla dispozice, která využívá terén ve svůj prospěch – hlavní obytné podlaží navazuje přímo na zahradu a nabízí krásné výhledy do okolní krajiny.

Ve svahu staví také svépomocní stavebníci Michal s Jitkou. Náročný terén se stal jednou z největších výzev celé stavby – během zemních prací se jim dokonce sesunula část svahu. Přečtěte si článek.

Technicky jde o velmi zajímavou stavbu. Suterén a garáž vznikly ze ztraceného bednění tloušťky 400 mm, samotný dům je vyzděný z tvárnic Ytong Lambda 450 mm. Filip zatím neplánuje dodatečné zateplení.

„Údajně se to nemusí zateplovat. Ale nedivil bych se, kdyby za pár let přišla nějaká změna kvůli energetickým štítkům a bylo by to potřeba. Zatím jsme ale šli cestou jednovrstvého zdiva.“

Nad druhým podlažím vzniká dřevěný strop s přiznanými trámy, na který naváže sedlová střecha. Velký půdní prostor chce Filip připravit tak, aby mohl jednou sloužit jako další obytné podlaží.

„Byla by škoda ten prostor nevyužít. Chceme tam připravit odpady i další rozvody, kdyby z toho jednou byla další bytová jednotka.“

Stavba domu svépomocí ve svahu přináší řadu komplikací. Materiál se často vozil lesní cestou, odkud ho Filip převážel na rudlíku až na stavbu. Když nebylo lešení, postavil si vlastní z trubek, hranolů a palet.

„Celá ta stavba je jedna velká improvizace. Neměl jsem lešení, tak jsem si prostě na kozy přidělal trubky, naházel na ně hranoly, palety a pokračovalo se dál. Člověk si musí poradit s tím, co má zrovna po ruce.“

Podobně náročné bylo i betonování: „Mix vždycky zacouval, vysypal beton do čerpadla a hadicí jsme to tahali nahoru. Po metru jsme postupovali celou stavbou. Byla to makačka, ale fungovalo to.“

V prostorné technické místnosti je připraveno vytápění pomocí krbové vložky napojené na akumulační nádrž o objemu 500 litrů a elektrokotle. Projekt vznikal ještě v době, kdy bylo toto řešení běžné. Dnes už ale Filip přemýšlí jinak:

„Nejspíš se necháme přesvědčit na tepelné čerpadlo. Krb by pak byl slabší a topilo by se rovnou do podlahového vytápění.“

Na stavbě domu svépomocí strávil už šest let. Přesto říká, že právě díky pomalejšímu tempu mohl spoustu věcí průběžně upravovat a přizpůsobovat skutečnému životu.

„Když jsme tam přes léto fungovali, měli jsme tam kávovar nebo rychlovarnou konvici, člověk najednou zjistí, kde chce zásuvky nebo jak by chtěl místnosti uspořádat. Díky tomu, že si to děláme sami, si spoustu věcí vychytáme do detailu," říká v závěru Filip.

Sledujte celé video, kde se podíváte do všech podlaží rozestavěného domu, uvidíte, jak Filip vyřešil stavbu ve svažitém terénu nebo jak si svépomocí vyrobil lešení.