Rok na stavbě u Františka: Originální dům ve svahu s monolitickými zdmi a stropem

Takto popisuje stavebník setkání s místem, které manžele uchvátilo a kde to všechno začalo:

„S manželkou jsme přijeli na místo, kde měl být onen pozemek a vlastně jsme nic neviděli – vstup byl zarostlý lískami. Prodrali jsme se tou oponou a odkryl se nám pohled, který nás okamžitě uchvátil. Rozlehlý pozemek ve svahu, obklopený lesem ze dvou stran. Ze třetí strany výhled na řeku v údolí. A všude kolem vzrostlé stromy. Něco mezi parkem a sadem.

Bylo to jako malý přírodní ráj, který na nás dýchal klidem a krásou. Stáli jsme tam, ohromeni a v tichu. A v tu chvíli bylo jasné, že to je ono. "To je ono," řekla manželka nahlas, i když to vlastně nebylo potřeba. Bylo to prostě jasné.“

Při plánování projektu domu pro nás byla klíčová propojenost interiéru s exteriérem. Podívejte se na video vizualizaci domu, jak se povedlo architektovi zpracovat zadání. Vznikla hodně originální stavba zapuštěná do svahu s obložení čela cortenem.

„Svěřit se do rukou architekta byla skvělá volba. I když jsem ho během realizace několikrát proklínal, s odstupem času jsem mu vždy dal za pravdu a byl rád za řešení, které navrhl. Architekt opravdu dal domu ducha,“ pochvaluje si stavebník rozhodnutí.

„Mnozí nám radili, že když už chci něco udělat vlastníma rukama, tak ať si nechám postavit hrubou stavbu a pak si můžu hrát. Největší blbost! Cena od realizační firmy byla astronomická, a navíc plné termíny na dva roky dopředu. Tak jsme si řekli, že budeme stavět sami od začátku, a tak dlouho dokud budou síly,“ vysvětluje plány František.

Přečtěte si, na čem František nikdy nešetřil, a přesto se mu povedlo dostat na poloviční cenu, než kterou nabízela realizační firma.

„Místo pro ukládání stovek kubíků zeminy bylo připraveno a bagry se mohly začít zakusovat do samotného prostoru budoucího domu. Průběžně jsem měřil vším, co bylo po ruce - pásmo, laser, olovnice, lokty, kroky.... a kupodivu se povedlo dost složitý reliéf (tři výškové úrovně) pro základovou desku vytvořit celkem přesně. Vznikla plocha 20x8 m zaříznutá ve svahu do skoro 5m hloubky.“

„Vše připraveno. Objednávám beton. Mix přijíždí a ve vjezdu na pozemek si vylomí kolo. Nejde to ani dovnitř ani ven. Seděl jsem, koukal na to a měl chuť brečet. Týden předtím jsem si na stavbě vyrazil zub (díky cirkulárko), teď zaseklý mix. Pěkně to začíná,“ popisuje první trable na staveništi František.

„Po betonování desky přišla na řadu hydroizolace. „Doporučují místo propan-butanu používat čistý propan. Je sice dražší, ale zaručí konstantní výkon hořáku. Při použití PB výkon kolísá podle toho, jak je bomba plná a studená. V zimě je PB skoro nepoužitelný, a i v létě je čistý propan lepší.“ Přečtěte si, jaké další tipy František doporučuje během navařování pásů.

Vzhledem k založení stavby pod úrovní terénu musela být celá zadní stěna domu (20 m) navržena z monolitu. „Nechtěl jsem kombinovat technologie a když už musela být jedna stěna monolitická, tak jsem se domluvil se statikem, že i ostatní nosné stěny udělám monolitické,“ vysvětluje stavebník.

„Vázání výztuží byla ta nejlepší etapa stavby. Nic jiného se nedalo dělat, takže dost času a práce, která jde rychle od ruky a jsou vidět výsledky. Na domě jsem používal ocel o průměru od 8 do 20 mm.“ Podívejte se na postup vázání armatur, bednění i na následnou betonáž monolitických stěn.

Na tuto etapu nevzpomíná František rád. Tlačil ho čas a počasí na stavbě vůbec nepřálo, takže šlo o jedno z nejnáročnějších období celého projektu. Když se na to ale dnes podívá s odstupem, uznává, že výsledek za to stál. Oproti nabídkám realizačních firem se mu podařilo ušetřit více než 60 % ceny. A právě takové úspory přijdou nejvíc vhod ke konci stavby, kdy se počítá opravdu každá koruna.

František v článku sdílí několik chyb, kterých se dopustil. Například došlo ke špatnému využití desek T-plex, nešťastnou volbou byla také hliníková páska na přelepení spojů. Detaily se dočtete v článku.

V článku Plochá střecha svépomocí František popisuje realizaci od provedení parozábrany přes spádování až po pokládku finálního povrchu.

„Zhruba 150 tisíc za práci? Dobře, to bych ještě skousnul. Jenže když jsem si začal ověřovat ceny materiálu, zjistil jsem, že mě chtějí natáhnout minimálně o dalších sto tisíc. A to už mi přišlo přes čáru.“

Nakonec jsem se stavebník rozhodl pro asfaltové pásy. Důvody? „S prací s asfaltovými pásy už mám určité zkušenosti. U mé střechy se díky lepenému systému vyhnu nutnosti mechanického kotvení. Nad domem jsou stromy a případný defekt způsobený spadlou větví se dá snadno opravit. Oproti PVC je navíc asfalt mechanicky odolnější. A v neposlední řadě – nechtělo se mi učit úplně novou technologii, u které není moc prostoru pro chyby,“ vysvětluje své rozhodnutí.

Článkem o ploché střeše zatím příběh stavebníka Františka končí. My se už nyní moc těšíme na další pokračování.

Také stavíte? Přidejte článek o své stavební etapě, podělte se o zkušenosti a inspirujte ostatní.