Rozum stranou, tohle chce srdce!
Znáte to? Venku krásně, ta otravná etapa stavby je za vámi, těšíte se na tu nadcházející a v tu chvíli lehnete s nemocí. Já ano. Ale motivuje mě to podělit se o náš příběh stavby domu, který je všechno jiné, jen ne obyčejný (dům i příběh).
Abych nalákal: 220m3 betonu a 20 tun oceli:-) Ale popořadě…
Pozemek
Jako rození vesničtí křupani jsme s manželkou vždycky toužili vrátit se na vesnici. Bylo jasné, že jednou to bude rodinný dům – a že půjde o novostavbu. Kdy, to jsme netušili, a hlavně – kam?
Měli jsme čerstvě po svatbě, zamilovaní, dobře naladění, vnímaví k dobrým věcem. Pozemek jsme cíleně nehledali, ale cítili jsme, že začínáme žít svou budoucnost a to místo kde jednou budeme žít k ní patří.
Párkrát jsem se podíval na realitní nabídky, ale spíš pro zajímavost, než ze skutečného zájmu. Ale jak to bývá, když se něco dostane do hlavy, pořád to tam někde čeká na svou příležitost.
Jednoho dne, zhruba týden poté, co jsem prohlížel realitní nabídky, jsme jeli s manželkou autem, když jsem si vzpomněl, že nedaleko je pozemek na nějž jsem zahlédl inzerát. "Tady někde to bylo," říkám jí a najednou máme jasný cíl. Rozhodli jsme se, že se podíváme na to místo a zjistíme, jak vypadá realita oproti tomu, co jsme viděli na internetu.
Přijížděli jsme do vesnice a už to začínalo působit. Údolí řeky Sázavy, skály a stromy zbarvené podzimem. Přijeli jsme na místo, kde měl být onen pozemek a vlastně jsme nic neviděli - vstup byl zarostlý lískami. Prodrali jsme se tou oponou a odkryl se nám pohled, který nás okamžitě uchvátil. Rozlehlý pozemek ve svahu, obklopený lesem ze dvou stran. Ze třetí strany výhled na řeku v údolí. A všude kolem vzrostlé stromy. Něco mezi parkem a sadem. Bylo to jako malý přírodní ráj, který na nás dýchal klidem a krásou. Stáli jsme tam, ohromeni a v tichu. A v tu chvíli bylo jasné, že to je ono. "To je ono," řekla manželka nahlas, i když to vlastně nebylo potřeba. Bylo to prostě jasné.
Druhý den už jsem stál na obecním úřadě, ověřil územní plán a chystal se na první schůzku s makléřem. Všechny formality šly ráz na ráz – papíry, podpisy, a najednou byl pozemek náš. A tak jsme začali nový život, který měl být spojený s tímto úžasným místem.
Zapomenutý pozemek, který nám měl být základem nového domova, byl i začátkem naší nové kapitoly. Z plánů se stávala realita.
Jak se říká – někdy vám život přinese přesně to, co hledáte, když to vůbec nečekáte. A my jsme si byli jistí, že jsme teď na správném místě.
A tak jsme zasadili první … dceru:-)