Na začátku jsem si v hlavě maloval určité představy o našem budoucím domě. Měl jsem jasno v několika základních věcech, ale postupně se to všechno začalo formovat do jediné myšlenky: Chceme architekta!
Ať už jste si o stavbě domu malovali jakékoliv představy, nakonec to vždycky dospěje k tomu, že myšlenka je to, co všechno spojuje. Samotné materiály, i když jsou důležité, tvoří pouze rámec. To, co dává domu skutečnou hodnotu, je právě myšlenka. Myšlenka architekta, který dokáže materiály poskládat tak, aby měl dům funkční i vizuální hodnotu.
Poptali jsme tři různé architekty a opět jsme se rozhodli srdcem. Následovalo několik pravidelných schůzek s architektovým týmem. Vždy to trvalo hodinu, dvě – seděli jsme u stolu, diskutovali o jejich nápadech, rozebírali naše představy. Před první schůzkou jsme jim poslali pár příkladů domů, které nás inspirovaly, a sepsali jsme několik základních myšlenek, které by měl návrh respektovat.
Vzpomínám si, že pro nás byla klíčová propojenost interiéru s exteriérem. Chtěli jsme, aby dům doopravdy žil s okolní přírodou. Oheň a dřevěná podlaha a být v domě, kde je dostatek světla.
Náš pozemek je dost svažitý, ale rozhodli jsme se ho respektovat. Architekt přišel s nápadem zapustit dům do svahu, což nám přišlo jako logická volba. Bylo to nejen praktické, ale i esteticky zajímavé – dům by zapadl do krajiny, místo toho, aby působil jako cizí element.
Další věc, která pro nás byla důležitá, byl opravdu vysoký strop v obýváku. Chtěli jsme prostor, který bude vzdušný, otevřený a bude působit svěže. Architekt na to navrhl řešení s víceúrovňovou základovou deskou, která umožnila vytvořit otevřený prostor. Dům funguje jako trychtýř, který stahuje všechny do obýváku se sníženou podlahou. S tím přišel i nápad na atrium – prostor uprostřed domu, který přivede další světlo i z druhé strany, protože dům má okna pouze na jednu světovou stranu.
Střecha domu měla být plochá a ideálně i zelená – to bylo jasné už od začátku.
Ještě jeden nápad nás dostal: obložení domu cortenem. Tento materiál, který krásně stárne a získává charakteristickou patinu, měl domu dodat neuvěřitelný vzhled. A tak vznikl návrh na tři „boxy“, které by rámovaly tři části domu. Dům tak nepůsobí jako jedna velká hmota, ale jako tři kovové boxy vetknuté do svahu.
Svěřit se do rukou architekta byla skvělá volba. I když jsem ho během realizace několikrát proklínal, s odstupem času jsem mu vždy dal za pravdu a byl rád za řešení, které navrhl. Architekt opravdu dal domu ducha.
Jakmile byla hotová studie, přišla fáze dokumentace.
Mezitím jsem pozemek vyčistil, zažádal o připojení elektřiny a zařizoval studnu.V obci se sice tou dobou plánoval vodovod, ale nechtěl jsem na to spoléhat.
Dále jsem nechal celý pozemek zaměřit geodetem(až tím druhým v pořadí, ten první neuspěl a ještě si tam zranil nohu), včetně topografie celého pozemku a nechal vykopat dvě sondy a pozval geologa, aby podloží posoudil a tyto informace předal projektantům.
Hotová projektová dokumentace následně putovala na stavební úřad. A já mezitím začal shánět stavebního dozora. I tentokrát jsme měli štěstí na člověka.
Na našem stavebním úřadu vládla paní s dost přebujelým egem, a jak mi později architekt přiznal, tak ani na státnicích nebyl zkoušen tak, jako u této paní, když obhajoval náš dům.
Díky Bohu, nakonec jsme mohli nechat vytisknout cedulku “Stavba povolena”.
A přivítali na světě druhou dceru 🙂
Sdílet 
