Když už se rozjely práce na příjezdové cestě, uvědomil jsem si, že by bylo moudré podívat se také po instituci, která by nám důvěřovala natolik, že by nám půjčila nějaké ty škvarky na náš budoucí kurník. Jelikož mám vcelku přijatelný obličej, zamířil jsem přímo na nejbližší pobočku, klekl si na kolena, před sebe položil klobouk a slíbil, že budu platit až budu černej. No s nadsázkou, ale tak nějak to bylo. Když jsem se porozhlédnul po internetu, viděl jsem, že úroky mají banky obdobné a pokud je to výrazně níž, většinou jsou za tím desítky podmínek, které vám ve finále opět ty procenta nahoní. Nechápu, proč bych měl mít účet u jiné banky? Proč by mi tam měla chodit výplata? Proč bych tam měl udělat 88 transakcí, abych pak dostal slevu 0,00...1 %. S fixací je to taky na jedno brdo. Nejideálnější by bylo udělat si fixaci na celou dobu hypotéky s dobrým úrokem, ale to by vás banka moc neostrouhala. Takže buď budete mít hezký úrok na kratší dobu nebo horší na delší dobu, což pak nedává smysl. Banka z vás prostě vždycky dostane tolik, kolik chce. Pravidlem, kterým se po celou dobu řídím, je, že nikdo nic nedělá zadarmo a už vůbec ne, abyste z toho měli něco vy. Takže banka vám neudělá hezký úrok jen proto, že máte fakt pěkný tričko, ikdyž vám bude tvrdit opak. Naprosto jsem miloval jednu paní, která se mě snažila dostat na svoji stranu. Neříkám, že jsem nějaký milionář. Dělám rukama jako každý druhý, ale nemám žádné splátky. Nikde nic nedlužím, mám něco málo našetřeno a vlastním malý byt, takže pro banku vcelku zajímavý. No a tahle paní to svoje povolání prostě povýšila ještě o laťku výš. Nazval bych to „spřízněná duše“. Já vím, když ptáčka lapáš, musíš mu zpívat, ale tohle... Beru si hypotéku a v hlavě vážně nemám jelení bobky. Prostě se zadlužím a musím platit. Pokud nebudu, nikoho to nezajímá, tečka. A s tímto pocitem jsem vždy vlezl k hypotečnímu poradci a bez špetky emocí jsem nastínil, kolik chci, na jak dlouho a čekal, jaký mi dají úrok. Nic víc mě nezajímá. Že mi dají kartu, se kterou když zaplatím v jedné ze 2 prodejen v severní Evropě, sníží se mi úrok o 0,000001 %. Nasr... Jděte s tímhle jednání m do pr... I kdyby měli ten nejnižší úrok v Čechách, už kvůli tomuhle bych si od nich hypotéku nevzal. Pak jsem poznal právě tu dotyčnou paní. Ta mě vážně rozebrala jako botník od Ikei. Začala z ostra. Jaký máme koníčky a že máme hezkou holčičku a jaké to máme dnes pěkné počasí. Nenechala nás ani vychladnout a přišlo pár trapných vtípků, kterým se smála akorát ona. Manželka jí odpověděla křečovitým úsměvem a bylo vymalováno. Empatie je krásná věc, ale pokud toho člověka vidíte poprvé a je ještě ke všemu z banky, od které si hodláte půjčit... Ehhh. Vážně, to se nedá. Chovala se jako naše zapomenutá nejlepší kamarádka, která by si s námi chtěla povídat do rána, ale bohužel se musí také nějak živit. Takže jsem paní hezky vyprovodil a auf wiedersehen. Vážně je někdo, koho tohle přesvědčí? Vážně? To jsme na tom všichni tak špatně, že už nepoznáme hranici kýčovitého chování klauna, co předvádí ten skvělý kouzelnicky trik s mincí, který fungoval před 30 roky? Naivita lidí nezná mezí. Tak tohle už nechci nikdy zažít. Namířim si to proto ke svoji bance, kde mám účet. Vychrlím na paní podmínky a chci holá čísla. Paní to sepsala a ukázala, co pro nás může udělat. OK, představu máme. Teď počkáme, až příjde oficiální stavební povolení a pak se tu zastavíme.