Odpady a zavážka

Část kolen a odboček jsme nakoupili dopředu, abychom si přímo na stavbě naměřili jednotlivé úhly a délky. Bohužel nám ale ve stavebninách prodali nějaké šmejdy z Německa, a tak například při použití dvou kolen 45° jsme vůbec nedostali pravý úhel a navíc se nám jedna odbočka v autě teplem zdeformovala  Pro orientační nákupní lístek to ale stačilo (podobně jako jinde jsme měli domluveno, že nám nepoužitý materiál vezmou zpět).

Po radách prodavačky v Aquamatu jsme se rozhodli pro roury hlavního řadu DN 100, což je podle některých málo, ale táta nás neustále přesvědčoval o tom, že on má doma ještě menší a taky se neucpou… Menší trapas jsme si v tomto obchodě udělali, když táta chtěl mermomocí trubky na metráž, které chtěl sám zkracovat a vyrábět hrdla nahřátím jako to dělal on před dvaceti lety  Nakonec jsme ho ale přemluvili, že hrdla jsou opravdu praktická 

Na stavbě jsme si rozměřili umístění jednotlivých odpadů (WC, umyvadlo, vana, sprcháč, dřez a gula v kotelně), sestavili celé potrubí (zatím jen na zkoušku bez těsnění) a podle potřeby vyhloubili rýhy se zachováním potřebného spádu. Poté jsme do hrdel vrátili těsnění, namazali je vazelínou a definitivně pospojovali celou ležatou kanalizaci, kterou jsme obsypali pískem.

Nakonec se pod desku navezla ještě fůra štěrku, čímž jsme se dostali téměř k horní hraně bedňáků. Vrstvu štěrku nám bagr i pěkně rozhrábnul a po tom předchozím hororu už se tahle vrstva dusala báječně