Jak jsme kutili základovou desku

V průběhu dalších dnů přišly vydatné deště a před zalitím základů, bylo potřeba je vyčistit od bahna. Tak jsme s manželem začisťovali, což by byla i sranda, nebýt mozolů na rukách.

Následovalo první betonování, základových pasů. Mým úkolem bylo sprejem naznačit výšku zalití.  Při zalívání však mnou nasprejovaná rovina vypadala, jak když opilý silničář kreslí středovou čáru. Manžel sehnal dva chlapy a šlo se rozhánět. Po vytvrdnutí jsme se vrhly na přípravu desky.

S pomocí kamaráda a rodičů jsme připravili ztracené bednění (šířky 20 cm), zasypali ho zavlhlým betonem a manžel natahal potrubí z HDPE zhruba pod polovinu domu, které bude sloužit jako vodní zemní výměník a v létě nám bude předchlazovat vzduch přicházející do domu. Vrstvu pod deskou jsme dorovnali štěrkem v tloušťce 15 cm a náležitě jej zhutnili. Po obvodu základové desky jsme provedli bednění ze dřev ze sousedova plotu, položili jsme kari sítě, upevnili je a podložili. Výškově jsme zajistili kanalizační potrubí a hurá na betonování.

Na pomoc s dalším betonováním nám přijel můj taťka, který nějaký čas jezdil s betonářským vozem, takže to šlo jak po másle. Dokonce z obvykle nepříjemného a zhnuseného řidiče betonářského vozu, se stal příjemný pán, pro kterého není problém najet kamkoli. Po dvou hodinách bylo hotovo a pak následovalo pár dní tvrdnutí. Počasí nám šlo na ruku, z veder se stalo příjemných 20°C s mírnými přeháňkami. Tedy o desku jsme se v podstatě nemuseli starat.

Co se týče nákladů, uvádíme vše kompletně dohromady, jelikož články píšeme s více než půlročním zpožděním a už si přesně nepamatujeme jednotlivé položky.

V dalším článku se budeme věnovat výběru, navážení a zakládání zdiva.