Kopání základů, ztracené bednění

Základové pásy jsme měli již vápnem vyznačené, a protože ručně bychom základy kopali snad měsíc, raději jsme si pozvali souseda, který vlastní velký bagr, aby nám s kopáním pomohl.

Obvodové základové pásy jsme kopali 60 cm široké a 56 cm hluboké. Vnitřní pásy byly hluboké stejně, jen o něco užší - 50 cm.

Soused byl šikovný a za tři hodinky jsme měli základy vykopané. Protože byla půda od občasných dešťů promáčená, některé rohy se nám trošku sesypali. Bylo tedy potřeba rohy zpevnit, aby nedošlo k dalším sesuvům. :-) Tohoto úkolu se zhostil táta a ze starých prken vytvořil bednění.

Do začištěných základových pásů jsme před betonováním natáhli zemnící pásek s vyvedenou kulatinou pro hromosvod ve všech rozích a jednu pro rozvod elektřiny. Všechny spoje a přechody mezi betonem a zeminou jsme opatřili zinkovým nátěrem.

Po natažení jsme si rozměřili a nachystali prostupy pro budoucí odpadní potrubí. Táta je vyrobil z dřevěných desek tak, aby šli po zabetonování dobře vytáhnout.

Mezitím jsme postupně kolem vykopaných základů rozmisťovali kamení, abychom tak ušetřili alespoň něco málo za beton. Kameny jsme za tímto účelem shromažďovali už od jara, aby nám je mezitím déšť stihnul omýt. Aby se opět neušpinily od mokré hlíny, roztáhli jsme na volná prostranství mezi vykopané základy igelity, na které jsme kameny za pomoci dvou koleček vozili. Byla to celkem fuška a obě kolečka to odnesla.

Potom už nadešla ta pravá chvíle a my si objednali domíchávač. A protože máme kolem pozemku málo místa, jednalo se o domíchávač s pásovým dopravníkem, který nám ze dvou míst přes plot dopravil beton přímo na požadované místo.

Při betonování pásů jsme spotřebovali 10,5 m³ betonu C16/20 (zrno 22 mm). Ještě ten den po zavadnutí betonu jsme do něj zapíchali roxory pro budoucí provázání se ztraceným bedněním. Třetí den od betonování jsme vytloukli nachystané dřevěné prostupy a začali kopat rýhu pro položení KG potrubí pro odpady, rýhu jsme vysypali dostatečnou vrstvou písku pro usazení potrubí. Po usazení potrubí jsme jej opět dostatečně obsypali vrstvou písku a přihrnuli zeminou. Vše jsme postupně důkladně zhutňovali.   Ztracené bednění Ztracené bednění bylo těžší, než se zdálo. Aby se s ním chlapci (táta s Pavlem) nemuseli tahat z velké dálky, po dvou kouscích jsem jim je na kolečku vozila blíže k základům. Aby na sobě bednění lépe drželo a případně se nerozjelo při jeho plnění betonem, použili jsme na některých místech stavební pěnu. Mezi první a druhou řadu bednění jsme vložili jednu vodorovnou armaturovací tyč o průměru 10 mm, kterou jsme z části přidrátkovali a z části přivařili k již zapíchaným roxorům. To už jsem se ke stavební pěně dostala já a pořádně jsem se vyřádila při zalepování děr mezi ztraceným bedněním, aby nám z něj nevytékal beton. 

Do ztraceného bednění nám domíchávač přivezl 8m³ betonu, tentokrát trošku jemnějšího, aby nám lépe zatékal mezi bednění (zrno 16 mm).

Na odpočinek nebyl čas, zima se přeci jen blížila, takže jakmile trošku zatuhl beton ve ztraceném bednění, pustili jsme se do příprav povrchu pod budoucí základovou deskou...