Omítky svépomocí: od klasické vápenocementové po hladkou finální i šlechtěnou

Dům jsme stavěli z dutých cihel. V té době – v roce 2020 začaly hodně frčet strojní omítky a bylo to pro mě hodně lákavé, protože když jsem viděl i na vlastní oči, jak to vypadá, výsledek byl neuvěřitelný. Vše rovné, hladké, ale já si to za tu cenu nemohl nikdy dovolit.

Šel jsem starou dobrou klasikou, kde jsem si na zeď připevnil kovové lišty 10 mm vysoké, které měli v sobě po bokách skvělé úchyty pro kotvení do zdi. Tyto lišty jsem si dal do vodováhy, abych měl jistotu, že vše bude v absolutní rovině. Jak vertikálně, tak horizontálně.

Zdi jsem si našpricoval směsí, aby byla ostrá, ale jemná. Po zaschnutí jsem si namíchal směs z cementu, vápna a červeného písku pomocí míchačky. Tu jsem měl v té době umístěnou v budoucím obývacím pokoji, abych měl dostatečný prostor pro manipulaci s materiálem a nářadím.

Zde nechci házet metry čtvereční od oka, kolik toho dokonce bylo, ale každý den se mi krásně a v pohodě podařilo natáhnout jednu místnost. K tomu jsem si koupil 2,5 metru dlouhou hliníkovou lať, která je velmi lehká pro manipulaci a krásně povrch hladila.

Zde je důležité, aby byla směs hutná a lepila. Nepadala zpět na zem. Dá se to velmi rychle vychytat.

Když jsem takto dodělal celý dům, tak jednu část domu jsem natáhl finální omítkou od Hasitu, kde jsem si vytvořil krásně hladký povrch, který pak už stačil pouze nabílit.

Obývací pokoj, část koupelny a chodbu jsem pak natáhl do lepidla a přejel šlechtěnou omítkou v místech, kde jsme chtěli jinou strukturu stěn. Nakonec vznikl krásný odstín. Nelitoval jsem toho a vím, že takto udělaná omítka nejen pořádně zpevní stěny, ale je hlavně odolná a pevná proti oděru. Což je dost často nevýhodou u strojních sádrových omítek, kde stačí pak jakýkoliv škrábanec a jde to hned vidět.