Jak říká Lukášův projektant: „stavba je živel.“ A v takovém duchu se projektování i samotné stavění odehrávalo. „V průběhu stavby jsme zjistili, že je v podkroví, které mělo být původně jen skladem, krásný výhled. Rozhodli jsme se tedy, že ho zobytníme. Improvizovali jsme a vymýšleli, kam dáme schody. Nahoře tak vzniklo ještě 50 m2 obytné plochy,“ říká ke stavebnímu procesu Lukáš.
Projekt Lukáš s ženou postupně neustále zvětšovali: „Doporučil bych stavebníkům, v případě, když jim bude připadat, že by se dům dal ještě zvětšit, tak ať ho zvětší.“ Lukáš
Projekt ve tvaru pokřiveného U
Lukáš s manželkou nechtěli klasickou „kostku“ ani jednoduchý obdélník. Zároveň zvažovali i budoucí využití domu, například možnost bydlení pro některého z rodičů. Uvažovalo se proto i o realizaci pouze základové desky na místě domu rodičů v první fázi.
Navržený půdorys s částí pro rodiče se manželům ale natolik zalíbil, že si ho nakonec ponechali pro vlastní bydlení. Výsledkem je dům ve tvaru písmene „u“, který je u obývacího pokoje částečně vykrojený, a celek tak má devět rohů a působí jako nepravidelné, pokřivené účko.
Zateplení polystyrenem dům zvládne
Lukášův dům je postavený z pálené cihly Heluz Family 44. Stavebníci se rozhodli, že místo tepelně izolační omítky zateplí dům polystyrenem.
„Abych předešel komentářům a měl úplně jasno, že se nebude dům topit ve vodě, dělal jsem si výpočet roční bilance kondenzace vodní páry v cihle. Vyšlo mi, že i kdybych na dům dal obyčejný polystyren, tak se to odvětrá. A to se nebavím o tom, že máme rekuperaci, takže komentáře jsou úplně bezpředmětné,“ vysvětluje Lukáš své rozhodnutí.
Dřevostavbu jsme nechtěli
„Původně náš dům zamýšlel projektant jako dřevostavbu, ale my jsme trvali na tom, že chceme stavět v cihle. Už jenom kvůli tomu, že jsme si mohli řadu činností udělat sami dodržet nějakou kvalitu a vzduchotěsnost.
Radši dělám co nejvíce věcí sám, protože i ty řemeslníky musíš kontrolovat a kolikrát se nevyhneš ani reklamaci,“ popisuje své zkušenosti Lukáš.
Využití dešťové vody i na praní
Lukáš myslel také na využití dešťové vody. U domu má dvě nádrže na dešťovou vodu – hlavní asi 12 m³ a druhou plánovanou u budoucí garáže. Dešťovku používá na splachování a do technické místnosti ji vede přes tři stupně filtrace, aby ji mohl využít i na praní.
Systém má stavebník udělaný tak, aby šel kdykoliv přepnout zpět na klasický zdroj. K tomu má i vrtanou studnu, která může dešťovku dopouštět nebo sloužit třeba pro zahradu či bazén. Systém vody bude ovládat přes chytrou domácnost Loxone.
V hlavní roli chytrá domácnost
Lukáš má rád chytrou domácnost a vše tedy promýšlí a připravuje tak, aby šlo ovládat automaticky. V technické místnosti mu také koukají desítky kabelů. Využívat bude čidla od Loxone, ale i ta jiná, která se systémem umí fungovat.
Čidla v každé místnosti
„Například pohybová čidla v chodbě reagují nejen na pohyb, ale také na hluk. Takže když večer projdete anebo vás uslyší, tak se rozsvítí. V každé místnosti budou také čidla na teplotu a vlhkost. Čím více čidel člověk má, tím více se s tím dá pohrát.“
„Typicky třeba koupelna, když se ti zvedne vlhkost, tak dost lidí má vymyšleno, že zmáčkne turbo tlačítko na rekuperaci. Mně to přijde zbytečné, když čidlo zjistí, že má vyšší vlhkost, tak ji spustí automaticky samo,“ popisuje nadšeně Lukáš chytré vychytávky. Nechybí ani protizáplavové čidlo.
Na podlaze ušetřili statisíce
Lukáš zvolil na podlahu místo klasického mikrocementu mikro minerální stěrku, která vzhledově působí podobně, ale neobsahuje cement.
Rozhodli se ji udělat svépomocí, což jim ušetřilo značné peníze – firma jim totiž kdysi nacenila podlahy na zhruba 2 000–2 500 Kč/m². Svépomocně však zvládli kompletní realizaci za něco přes 100 000 Kč, tedy zhruba 500 Kč/m².
„Cenu od firmy úplně chápu, protože je to neskutečná práce, několik vrstev. Čekáš mezitím, brousíš v respirátoru, protože docela smrdí,“ popisuje práci Lukáš.
Podlaha: pracná mikro minerální stěrka
Podklad tvořil anhydrit, který nejprve zbrousili a penetrovali. První nanesená vrstva sloužila jako adhezní můstek. Poté následovala finální probarvená, pigmentovaná vrstva mikro minerálního potěru.
Na tu se aplikovaly dvě vrstvy gelu, z nichž jedna byla mírně matná, a následně ještě dvě vrstvy laku. Každá vrstva musela být před pokračováním znovu přebroušena, aby měl povrch výslednou strukturu a efekt. Stála by vám práce za to?
Další Lukášovi vychytávky a pohled do jednotlivých místností sledujte ve videu!







