Rozhovor s Martinem: Nebojte se vybírat mezi alternativami stavebních materiálů, ušetříte

„Rodina někde musí bydlet a když manželka dostala po babičce starý dům, tak nebylo co řešit. Rozhodnutí stavět svépomocí bylo přirozené. Jednak v rámci nějaké vesnické tradice (postav dům, zasaď strom a zploď syna 😊), ale těch faktorů bylo víc. Nejprve se ale muselo bourat.“

„Do našeho rozhodnutí stavět svépomocí se samozřejmě promítly i ekonomické důvody, protože nejvíc dokážou cenu našponovat ceny prací. Dále mám svůj osobní (možná psychický 😊) problém, že málo komu věřím, co se týká provedení prací, aneb co jde, si radši udělám sám. Těch historek z okolí o chybějící parozábraně, prořezané hydroizolaci atd. je opravdu hodně.

Nezanedbatelné bylo i to, že mě tyto práce baví a svým způsobem je to relax po práci v kanceláři u počítače. A samozřejmě to byla výzva.“

„Projekt domu jsme ladili asi rok. Po mnoha hodinách strávených nad sketch-upem jsem předal projekt bratrovi, který se živí jako stavební inženýr. Dodal projektu oficiální podobu, jež mohla jít na stavební úřad.

Při projektování jsem především kladl důraz na praktickou stránku věci (krátké rozvody vody a odpadů, krbovky co nejvíce do středu vytápěného prostoru atd.).“

„V době, kdy jsme dům vymýšleli, měla manželka po operaci kolene, takže to nás hodně inspirovalo a ve své podstatě jsme v 25 letech vymýšleli „dům pro důchodce“. Dům je rozdělen na dva samostatné prostory (přízemí a podkroví), které je spojeno schodištěm, které je mimo obytný prostor."

„Vše, co člověk potřebuje, je umístěno v přízemí, abychom se vyhnuli schodům a téměř všechny dveře jsou devadesátky, aby se i hůře mobilní člověk zvládl bez potíží po domě pohybovat. Stejně tak i koupelna byla uzpůsobena tak, aby se do sprchy dostal člověk na invalidním vozíku. Naštěstí jsme teď všichni zdraví a tyto vychytávky úplně nedoceňujeme, ale stačí jeden špatný pohyb, nebo nepozornost a problém může být na světě.“

„S rozdělením domu na dva prostory bylo počítáno z důvodu možného budoucího soužití s některým potomkem. Rovnou se v rámci stavby udělaly rozvody všech instalací, takže v případě potřeby by stačilo „jen“ ustřihnout záslepky a v podkroví by mohl vzniknout plnohodnotný byt.“

„Než jsme začali, tak jsem ohledně stavby toho moc neuměl. V současné době pracuji na rekonstrukci přilehlých hospodářských stavení a už si prakticky všechno dělám sám. Stačilo koupit správné nářadí a není problém. V dnešní době se téměř všechno prodává jako stavebnice pro velké kluky.

V dětství naši rodiče také svépomocí stavěli domy, takže jsem samozřejmě chodil pomáhat, ale to bych nebral jako zásadní zkušenost. Něco málo zkušeností jsem načerpal při opravě bytů v Brně (například, že rekonstrukce není dobrý nápad).“

„Začalo to tím, že uděláme pasy a desku vylije firma. Nikdo solidní neměl čas, tak jsme to udělali sami s pomocí jednoho zedníka s tím, že hrubou stavbu necháme na firmě. Nakonec jsme i hrubou stavbu udělali sami, a tak to šlo dál.“

„V podstatě jsme všechno zvládli svépomocí až na hodně odborné věci, na ty jsme měli známé řemeslníky (tj. střecha, vodo-topo, částečně elektro anhydrit a obklady).“

„Informace o stavbě domu jsem nasával při večerním samostudiu. Jednak na Svépomocí.cz, tzb.info, pak ještě na jednom svépomocném webu, který už nefunguje. Přečetl jsem i mnoho technických listů a technologických postupů od výrobců.

Hodně toho jsem odkoukal na YouTube, taky mi podle toho říkali „jůtubový zedník“. Jediné odborné školení jsem absolvoval u Rigipsu na montáž SDK podhledů (vřele doporučuji). Dost odborných věcí jsem konzultoval také s bráchou, který má stavebnictví vystudované a dělal nám projekt.“

„Nejtěžší na stavbě domu svépomocí bylo vyhrát papírovou válku, jak se koplo do země, tak už to bylo dobré. A pak i následná kolaudace byla v klidu, protože všechno bylo podchycené v rámci projektu, a navíc máme rozumné na lidi na stavebním úřadě.“

„Největší zádrhel tedy nastal v tom, jak stavbu financovat. V té době jsem byl OSVČ a to se ukázalo téměř jako neřešitelný problém při získávání hypotéky. I když jsem vydělával solidní peníze, tak z pohledu bank to bylo nedůvěryhodné. Nakonec to zachránila manželka s třetinovým platem ovšem na HPP a dnes již neexistující Sberbank, která nám jako jediná byla ochotná hypotéku poskytnout.“

„Stavbou svépomocí jsme ušetřili hodně, kdyby to bylo dodavatelsky, tak by ten dům stál jednou tolik (můj odhad). Spočítat by to šlo jedině tak, že by si člověk nechal všechno nacenit a pak se radoval, kolik ušetřil. Velká úspora byla právě v alternativách – „omítky“ včetně podhledů vyšly na nějakých 60 tisíc, u stropu jsme se oproti keramickému stropu dostali na poloviční cenu, podsyp základů nám dovezli úlomky jako odpad z místní kamenické firmy atd.“

„Udělal bych větší technickou místnost a víc bych se zaměřil na obnovitelné zdroje (například solární kolektory na ohřev vody). V garáži bych udělal kanálek na odtok vody a do vrat ze dvora přidal dveře.“

„Jsem hrdý v podstatě na všechno — od základů po střechu. Beru dům jako celek, ve kterém všechno funguje tak, jak jsme si naplánovali a za celou dobu užívání jsme nemuseli řešit žádný zásadní problém s domem. Navíc dům hezky zapadl do rámce obce a nijak ve staré zástavbě nekřičí.“

„Co je na našem domě neobvyklé? Možná bych spíš řekl nezvyklé - je zdivo z Izobloku - dřevocementových tvárnic s vloženým polystyrenem, stropy (Rectolight) a místo omítek máme nalepený sádrokarton. Jak se nám žije v domě z Izobloku jsem popsal již v jednom článku."

„Co se týká volby materiálu, tak obavy jsem z toho neměl. Jednak to není nová technologie a navíc jsem se domluvil s panem inženýrem Dufkem, autorizovaným prodejcem a měli jsme možnost navštívit jak výrobu v Tišnově (MFC Morfico), tak i jeho dům z Izobloku.

K tomuto jednání jsem vzal i projektanta, jednak aby si mohl vyjasnit detaily v projektu a také kvůli ověření, jestli předkládané informace mají hlavu a patu. Sympatická pro mě byla také stavba sendvičové konstrukce prakticky v jednom kroku.“

„Cena za m² byla podobná, jak u jiných materiálů. Na čem se šetřilo byly "systémové doplňky". Odpadla například potřeba překladů, protože překlad vznikl podbedněním standardní tvárnice, vložením 4 roxorů a vylitím při betonování celé vrstvy (izoblok se betonuje po metru výšky).“

„Nejdůležitější při stavbě domu je odhodlání a velká dávka tvrdohlavosti. Pak zjišťovat si informace a nevyžádané rady ověřovat. Dnešní stavebnictví je tak rozmanité, že se dají vymyslet různé alternativy a člověk vůbec nemusí jít cestou ‚Bude to cihlové, protože to tak dělají všichni a Franta v hospodě říkal, že je to nejlepší.‘“

"Zda bych šel do stavby svépomocí znovu? To je těžká otázka a řekl bych, že záleží nejvíc na životní etapě. Pokud bych se vrátil do doby, kdy jsme stavbu začínali a neměli jsme ještě děti, tak určitě ano. S dětmi bych asi snížil procento svépomocných prací, protože když si promítnu rozvrh dne při stavbě svépomocí – zaměstnání – stavba – spánek, tak by mi to za ten čas, který bych mohl strávit s rodinou úplně nestálo.“

„Určitě stavebníkům doporučuji jít do stavby s nadšením, ale připravit se také na to, že všechno neproběhne podle představ. Jak říká kolega – stavba je soubor kompromisů. Nedržet se dogmaticky toho, co je za materiály v projektu – nabídka rozličných materiálů je obrovská a za použití různých alternativ se dá ušetřit při zachování stejné kvality a užitné hodnoty.

Co mohu ještě stavebníkům poradit, pořiďte si klips na rukavice na zavěšení na kalhoty. Kdybych neustále nehledal rukavice, tak jsme mohli bydlet o dvě měsíce dříve." :-)

„Také doporučuji nebát se dohadovat o ceně a posílat poptávky. Jediné, na čem nemá smysl šetřit jsou ověření a kvalitní řemeslníci. Když to shrnu, tak hlavní je se nebát, stavba rodinného domu není raketová věda, dělaly to generace před námi a většina těch domů stojí dodnes. A naše motto? ‚Aj cesta može byt cíl.‘“

Děkujeme Martinovi za rozhovor a přejeme celé jeho rodině, ať se dobře bydlí!