Bouráme

Babička půjde bydlet do nového bydlení, kde je teplo a sucho a my budeme mít pozemek, kterých je v okolí akutní nedostatek. Sice to má malý háček, a to, že na pozemku je dům určený k demolici. Tedy spousta lidí nám říkala, že to nemáme bourat, ale vzhledem k tomu, že střecha byla na výměnu, stropy staré palachové a podstatná část zdiva z nepálených cihel (kotovic), tak jsme se rozhodli dům zbourat a postavit nový. Vůbec se nebavím o nevhodné dispozici domu, kdy byla většina obytných místnostní obrácena na sever a ještě k poměrně frekventované silnici.  Začátkem května se babička přestěhovala do nového bydlení (obec postavila pro místní seniory bezbariérové domečky) a my jsme mohli začít. Z půdy jsme odvezli dvě silážní vlečky plné sena a slámy a já se pustil do vyklízení interiérů. Zlikvidoval se nábytek, vytrhali jsme topení a za pomoci vrtacího/bouracího Parkside (z Lidlu) jsem osekal omítky a vyboural příčky. Proč sem osekával omítky? Z několika důvodů - chtěl jsem zjistit, jaká je skladba stěn, předčistit si pálené cihly a navíc to byla možnost, jak pracovat na baráku, než dostaneme bourací povolení. Na začátku července jsme již měli bourací povolení a mohli jsme se pustit s plnou vervou do díla. Za pomoci kamarádů jsme za týden sundali střechu, rozebrali stropy, verandu a začalo se pracovat na zdech. Další práce jsme už prováděli spíše v užším kruhu, protože se čekalo na různé vyjadřovačky ke stavebnímu povolení, takže stejně nebylo kam spěchat. Pomalu jsme čistili bouračkové cihly a nepotřebná suť se pomalu vyvážela kontejnery. Nakonec bylo kontejnerů suti 12, dvě velké vlečky za traktor nepálených cihel a cca 40m³ nepálených cihel jsme ještě odvozili do bývalé silážní jámy vzadu na pozemku. Na poslední venkovní obvodovou zeď jsme si objednali pásový minibagr. Protože omítka byla provedena hodně poctivým břizolitem, tak se mi s tím už nechtělo hrát. Zeď byla během dvou hodin zbourána, pak jsme jen vybrali celé cihly (taky to byla docela makačka to celé přehrabat) a pomalu se čistilo, protože se neustále natahovalo úřední řešení, takže nebylo kam spěchat. Když už to vypadalo, že se blížíme k nějakému závěru stavebního řízení, tak jsme zbourali i průjezd a nechali veškerou suť odvézt. Moje babička naštěstí sehnala někoho, kdo si vzal veškerý materiál k sobě na navážku (bylo to tak 50:50 hlína a cihly), takže jsme dost podstatně ušetřili (bylo toho cca 180 tun). Zbouráno máme, vyčištěno taky a konečně se můžeme začít plně soustředit na samotnou stavbu. PS: Bourací kladivo z Lidlu celou demolici přežilo :-)