Příprava + hydroizolace soklu
Již Při hydroizolaci základové desky pod zdivem je nutno myslet na přesah v délce minimálně 15 cm a právě v tuto chvíli s ním budeme pracovat. Přesah slouží k vytvoření tzv. zpětného spoje, tudíž se zahne směrem dolů a přitaví se k základové desce, případně ztracenému bednění, dle jeho délky.
Úkolem zpětného spoje je, chápu-li to správně, zamezení vzlínání vlhkosti do zdiva. Jelikož jsem k této pasáži přikročil déle než rok po hydroizolací základovky a ta byla vystavena působení nejen počasí, ale i nešikovnému pohybu osob, především mě, bylo nutno zpětný spoj v několika místech opětovně navařit.
Jakmile byly drobné korekce učiněny, následovalo očištění ztraceného bednění od bahna a přetečeného betonu, k tomu vystačilo kladivo a hrubý smeták. V několika místech bylo potřeba ztracené bednění mírně obnažit, jelikož bylo zasypáno sesunutou zeminou a poté omést.
Na takto očištěný sokl následovala penetrace, stejným způsobem jako na základovou desku a raději s přesahem, než aby chyběla. Tu je potřeba nechat alespoň den zaschnout před dalšími kroky.
Poté přišla řada na svislou hydroizolaci soklu. Zde jsem se setkal se dvěma názory, jedním bylo, že tuto pasáž můžu rovnou přeskočit s tím, že vlhkost se nedostane dále přes vodorovnou hydroizolaci. Já se zviklat nenechal a udělal jsem ji i přes to. Jednak z důvodu, že to takto dělají všichni a druhak po konzultaci s projektantem, který mě utvrdil v tom, že to tam prostě patří a zamezím tím případnému vzlínání vlhkosti směrem nahoru.
Hydroizolaci jsem si nařezal na pásy o šíři standardního pásu a délce cca 120 cm. Delší jsem nedával z důvodu, že jsem to dělal v jednočlověku a než bych nahřál celý pás, jeho začátek by už byl zase vychladlý a navíc bych takto dlouhé pásy sám nenalepil.
Hořákem jsem si nejprve osušil a nahřál podklad, především přesah z desky směrem dolů, poté jsem si připravené pásy pomyslně vodorovně rozdělil na dvě poloviny, tu horní patřičně nahřál a umístil na své místo. Jakmile byla horní půlka přilepená a umístěná, mohl jsem postupně nahřívat polovinu spodní, až byl celý pás rovnoměrně přilepen. Hořákem jsem poté ještě nahřál spoje pásů, které jsem umisťoval s deseticentimetrovou převazbou a pomocí špachtle je trochu "rozmáznul", aby nebyl znatelný přechod.
Hydroizolaci jsem neprováděl až po základovou spáru, protože ne všude jsem se k ní dostal byla vlhká a výslednou nulu v interiéru mám až současně s prvním šárem. Výsledná výška terénu bude něco málo pod hranu základové desky, tudíž ni výše to nebylo potřeba.
Hydroizolaci v oblasti purenitu jsem provedl tak, že jsem nechal na lepence krátký přesah, který jsem nahřál dopředu a špachtlí k purenitu přilepil. Takto jsem zahydroizoloval přechod cihla/purenit. Samotné purenity jsem přetřel třemi vrstvami tekuté lepenky.
Zateplení soklu + nopová folie
Sokl jsem zateplil soklovým polystyrenem DEKPERIMETR, zakoupeným ve stavebninách DEK. je to údajně levnější a cenově dostupnější varianta extrudovaného polystyrenu, vhodná právě pro zateplení soklů. Rozhodl jsem se pro stejnou tloušťku zateplení jak soklu, tak fasády, tudíž na ní nebude viditelný odskok. Designově se nám to tak zdálo mnohem hezčí, ovšem až čas ukáže, nakolik správná volba to byla.
Polystyren jsem se pokoušel řezat ruční pilouna dřevo, ovšem neúspěšně. Udělat pomocí této metody rovný řez, je takřka nemožné, proto jsem si zapůjčil ve stavebninách řezačku polystyrenu a to už bylo jiné kafe.
Případné nerovnosti na podkladu jsem korigoval opálením polystyrenu hořákem v potřebných místech. Je to rychlejší a pohodlnější metoda, jen počítejte s trochou fosgenu a kyanovodíku v nasládlé vůni pálícího se polystyrenu. Tuto činnost, stejně jak řezání polystyrenu odporovým drátem, provádějte výhradně venku a nenadechujte se zplodin více, než je potřeba.
Pomocí zapůjčeného rotačního laseru jsem si přilepil zprvu krajní tabule polystyrenu v rozích a později natáhl provázky a lepil polystyren i mezi nimi do roviny. Nepotřeboval jsem proto žádnou zakládací sadu. Při umístění každé tabule je dobré si hlídat jak svislou, tak vodorovnou rovinu vodováhou a správnou výšku si pojistit vypodložením polystyrenu deskami, aby vám nesjel dolů.
Soklový polystyren jsem lepil na lepící pěnu Kleber Thermoroof, pomocí které jsem zapěnil obvod a dva pruhy uvnitř, tím se tabule rozdělila na tři pole a do každého pole doprostřed jsem umístil buchtu klasického lepidla. Po více, než roce, mohu říci, že takto přilepený polystyren spolehlivě drží. Nekotvil jsem jen z důvodu, že bych si provrtal pracně lepenou hydroizolaci, čímž bych ji narušil.
Případné mezery mezi deskami jsem vypěnil stejnou pěnou, kterou jsem je lepil. Výška soklového polystyrenu dosahuje o zhruba 10 cm výše, než bude dosahovat výsledný terén, dále bude již polystyren fasádní. V současnosti bych desky umístil raději na stojato, aby dosahovaly výše.
Bezprostředně po dokončení zateplení soklu jsem jej zakryl nopovou folií a to vzhledem k faktu, že máme slepice, které se volně promenádují okolo stavby a polystyren mi bez jakéhokoliv studu vyzobávaly. Nopovou folii jsem umístil nopy směrem k domu, stejně jak je tomu v technickém listu nopové folie, kterou jsem koupil. Po průzkumu v různých Facebookových skupinách jsem zjistil, že takto ji umísťuje asi 90% lidí Zbylých 10 pevně zastává variantu s nopy od domu. Nopy k domu údajně zajišťují průchod vzduchu mezi nopy, čimž je sokl odvětráván. Nopovku jsem pořídil o takové šíři, že zvládla zakrýt soklový polystyren shora a dole jsem ji zahnul do tvaru U, jak je znatelno na snímku níže..
Řezání polystyrenu odporovým drátem, stejně jako případné korekce pomocí hořáku, provádějte výhradně venku, nebo dobře větraných prostorách. V nasládlé vůni pálícího se polystyrenu najdete mimo jiné několik plynů, které spadají do kategorie bojové chemické látky, tedy plyny, kterými se v 1. světové válce zabíjeli lidé.