Odvážné rozhodnutí
Ahoj stavebníci,
jmenuji se Olga a s manželem Liborem v dnešní terminologii patříme oba do generace baby boomers, senioři 65 +. Naše cesty se zkřížily v r. 1978 na stavební fakultě v Brně, kam Libor vyrazil z Opavska a já z Moravských Kopanic. Oba jsme dětství strávili na vesnici a měli jsme několik variant, kde začneme společně žít. Pořídit si byt nás nelákalo. Rodiče Libora nám nabízeli kus vlastní zahrady ke stavbě domu v Háji ve Slezsku. Moji rodiče v té době dokončovali dvougenerační řadový dům v Luhačovicích – Pozlovicích a nabídli nám jeden z bytů v řadovce. Rozhodli jsme se pro Pozlovice. V r. 1983 jsme společnými silami dům dokončili, užívali si výhody i nevýhody bydlení tří generací pod jednou střechou. Byt v 1. NP užívali moji rodiče, my se dvěma syny jsme bydleli ve 2. NP a provozní místnosti v přízemí/suterénu a malou zahradu jsme využívali společně.
Čas plynul, synové se osamostatnili, založili rodiny a s manželkami si pořídili vlastní bydlení, jedni u Prahy a druzí u Brna. Po úmrtí mého otce (+2008) žila maminka v bytě v 1. NP do r. 2024 sama. Nyní žije v domově pro seniory, potřebuje již trvalou péči.
A tak jsme v loňském roce stáli před rozhodnutím, zda se pustit do rekonstrukce domu. Splňujeme veškeré podmínky pro získání dotací z programu Nová zelená úsporám na zlepšení energetické bilance domu, ale zůstat sami senioři ve velkém dvougeneračním domě? Celkově se nám dotace jeví nesmyslné, pomáhají „zakonzervovat“ seniory ve velkých domech, které se pak přirozeně nedostávají na trh. I naše zkušenost s omezenými možnostmi pohybu seniorů v patrovém domě nás dovedla k úvahám řešit si bydlení na stáří pokud možno bez bariér. Taky jsme zvažovali, zda se nepřestěhovat na Vysočinu, abychom to měli blíže k rodinám synů a vnoučatům, ale tuto myšlenku jsme velmi rychle opustili.
U řadovky máme malou zahrádku, na druhém konci Pozlovic velkou zahradu se 120 stromy, rodinné dědictví. V r. 2024 jsme získali certifikát „Přírodní zahrada“ a shodli jsme se, že nás práce na zahradě stále těší. Už dříve jsme uvažovali o tom, jestli by nebylo vhodné přesídlit tam, část zahrady je v územním plánu v plochách bydlení. Po odchodu do důchodu Libor většinu času tráví na zahradě a neustálé přejíždějí není nic pohodlného.
Myšlenka postavit si menší bydlení, bez potřeby stále se přesouvat mezi řadovkou a zahradou, bez bariér a s lepšími tepelnými parametry, nám dávala smysl. A tak jsme začali svoji vizi nového bydlení formovat. Přestože jsem si dlouhé roky ukládala příklady minidomů, které se mně líbily, nebylo vůbec jednoduché dopracovat se k dispozici akceptující staveniště i naše požadavky.
Jsme oba vystudovaní stavaři, ale v praxi jsme se pohybovali i mimo obor. Vždycky jsem opatrná s tvrzením, že máme se stavbami zkušenosti. Obor prochází velmi rychlým vývojem, materiály běžné v době našich studií jsou historií a zorientovat se v dnešní nabídce není vůbec jednoduché. Proto oceňujeme systematické uspořádání informací, které je pro rozhodování velmi důležité. Na www.svepomoci.cz čerpáme cenné rady a řekla jsem si, že se o naše zkušenosti na tomto místě podělím.
Stavbu jsme se rozhodli realizovat s dodavateli dílčích celků. Jednomu dodavateli jsme zadali hrubou stavbu, samostatně máme v plánu zadat akumulační sálavá kamna, elektřinu, okna, omítky atd. Očekáváme, že tak bude snazší koordinace. Vlastními silami plánujeme spíše pomocné práce, např. venkovní úpravy, dřevěné obklady atd.
Stěhování plánujeme na Vánoce 2026. Určitě nebude hotovo úplně vše, i současné bydlení jsme dořešovali dlouho poté, co jsme už bydleli. Důležité je, aby nás nezradilo zdraví. Stavba „Domu v přírodní zahradě“ je to pro nás cesta, která by nám v cíli měla usnadnit život a umožnit nám prožít v něm klidné stáří, s možností setkávat se v něm s rodinou a přáteli.
Sdílet 
