Hrubé práce

Po seškrábání omítek na bočních stranách bytu a opravě meziokenních výplní bylo na čase se pustit do rozměření nové dispozici pokojů a stavby sádrokartonových příček.

Neděle byla ve znamení škrábání původní omítky na stěnách, kde nebude ostění ze sádrokartonu, a rozebírání meziokenních výplní, které pravděpodobně vedly k lehkému výskytu plísně v bytě.

Vzhledem k rychlosti bourání už jsem posílal během víkendu poptávku na přistavení kontejneru.

Teď už opravdu nic nebránilo tomu začít, tak jsem se do toho pustil. Byt jsem si před prodejem nechal vyklidit, takže zůstala pouze kuchyňská linka se sporákem a vestavěné skříně. 

Po vybourání starých zdí a „debordelizaci“ bytu přišlo na řadu řezání drážek elektroinstalací a následovala stavba profilů sádrokartonové konstrukce.

Ony tedy začaly už předtím. Domluvil jsem si totiž na výpomoc místního zedníka, po domluvě s ním jsem si vzal 14 dní dovolené, ale nepřišel v pondělí, v úterý, ve středu napsal, že ve čtvrtek v 9 tam 100% bude.

Na (relativně) vyrovnané podlaze jsem konečně mohl začít budovat konstrukci, do níž jsem na kritická místa dokoupil několik UA profilů. Stále jsem žil v představě, že mi taťka zazdí dveře z kuchyně do obýváku, postaví tu zděnou zeď, zazdí futra…

Pokud bydlíte v podobném bytě, určitě proklínáte toho yntelygenta, který vymyslel dveře do kuchyně u dveří do obýváku. Spousta lidí to řeší tak, že tyto dveře zruší a chodí do kuchyně přes obývák.

Začal jsem shánět materiál na stavbu. Objednal jsem závěsný záchod, sprchový kout a další potřebnosti. Problém byl ale ten, že nikdo nenabízel sádrovláknité desky. Odborníci v Hornbachu, Bauhausu a jiných obchodech většinou vůbec netušili, co to je, vrcholem úspěchu bylo, když mi alespoň řekli, že to nevedou.