Ve čtvrtek v 9 přišli domluvení instalatéři. Ten, se kterým jsem se domluvil, a vzal s sebou jednoho místního. Zedník nikde. Chlapi makali a odpoledne tomu ne-místnímu povídám o zedníkovi. A kdo to je? Jo, Peťa? Šrek? Šel na balkon, vytáhnul telefon: Ahoj Peťo, jak se máš? A co děláš? Jsi doma? Ty nepotřebuješ peníze? Aha, nemáš kšefty? A nemáš být teď náhodou v Adamově? No tady nahoře nad kostelem… Podíval se na mne: „Zavěsil!“
Nutno říct, že druhý den Petr doběhl, strašně se omlouval, že měl nějaké osobní problémy.
On totiž měl problémy pořád: ukradený telefon, přidávali mu práci v Brně, dvakrát se mu za týden polámalo auto… To by jeden nevěřil, jakou měl kluk smůlu.
To málo, co udělal, udělal pěkně, povedlo se mu přijít 3×, pak jsem odnesl nářadí jeho rodičům, že s ním končím.
Aspoň že mi teda zatáhnul tu pórobetonovou stěnu sádrovou omítkou a fajnovou srovnal stěnu v kuchyni, ve které jsem zazdil dveře do obýváku.