Hledáme projektanta
Jednoho mi doporučila známá, kterým navrhoval dům. I když jsme chtěli trochu něco jiného, proč to nezkusit? Pán byl postarší, moc milý. Setkal se s námi na pozemku, kde vše obhlédl. Řekli jsme mu svou představu i částku, a on na to, že by to šlo. Proběhlo další setkání a pak ještě jedno, na kterém jsme zažili šok. To když cena domu ze schůzky na schůzku vzrostla na 12 milionů (což byl téměř dvojnásobek naší původní svépomocné představy) a odhad částky za projektovou dokumentaci narostl na 220.000 Kč (plus dalších 100.000 Kč za autorský dozor – tj. kontrolu, zda se staví podle projektu). Navíc nám rozkreslený návrh ani nevyhovoval. S panem projektantem jsme se tedy rozloučili a domů odcházeli v nevěřícném úžasu.
Zvládneme to sami
Když tuhle památnou větu pronesl můj muž, byla jsem poněkud skeptická. Přeci jen navrhnout celý dům, navíc v obtížném terénu, se všemi našimi přáními k tomu, je jiné kafe, než vymyslet samotný interiér. Jakmile si ale manžel sedl k počítači a začal kouzlit, nestačila jsem se divit. První návrh byl na světě ještě tentýž den. Zkrátím to. Ve skutečnosti to žádná sranda nebyla. Po večerech jsme pracovali na projektu domu dlouhé dva roky. Světlo světa spatřila více než stovka návrhů, s většími či menšími dispozičními změnami a různě řešenými detaily. Zejména já jsem chtěla, aby pokud možno vše sedělo na centimetr, abychom vše opravdu vymysleli předem a nemuseli dělat změny v průběhu stavby. Co nám na projektu vlastně trvalo tak dlouho? Kromě běžných věcí, se kterými se musí popasovat každý stavebník (velikost vs. rozpočet, výběr stavebního materiálu, volba typu vytápění/chlazení/ apod.) zejména:
- dlouho jsme šachovali nejen s velikostí samotného domu, ale i s umístěním vstupních dveří, terasy a garáže (náš pozemek umožňoval více možností)
- protože pro nás nebyl jediný parametr cena, čas jsme trávili poctivým studiem materiálů a technických výkresů, pídili jsme se po detailech a učili se jim rozumět
- dost energie nám vzalo napasování představ na požadavky CHKO
- ohromnou spoustu času zabralo řešení kamenné obestavby/obkladu domu – chtěli jsme pravý kámen, který je ale velmi těžký a ve většině případů (pokud nelepíte ty tenké pásky, které my nechtěli), jej lepidlo neudrží – anebo by jeho tíha mohla urvat část cihly. Radili jsme se s výrobci různých druhů stavebních materiálů, jak to udělat. Nakonec jsme objevili řešení formou přizdívky (což opravdu není příliš typické). Chtěli jsme ale, aby obklad – tedy přizdívka – vypadala skutečně realisticky. S tím souvisela úvaha nad rozšířením základové desky, otázky jak to bude s izolací a zateplením, jakým způsobem přizdívku kotvit do stěny (a co ta izolace), když chceme, aby kámen šel několik metrů do výšky – čímž jsme se opět kolečkem dostávali k velikosti domu vs. rozpočtu
- obdobně jsme řešili exteriérový obklad ze dřeva a zkoumali jeho umělé alternativy
- nechávali jsme si zasílat vzorky kamene/exteriérových obkladů/střešní krytiny aj.
- manžel se jezdil dívat po stavbách z námi vytipovaných materiálů, aby je viděl ve skutečnosti
- dlouho jsme řešili i dispoziční uspořádání, aby bylo co nejefektivnější – pohrávali jsme si s představou samostatné “televizní” místnosti, posilovny a herny, s umístěním kulečníku (nebo stolního fotbálku) na galerii (a tím pádem s myšlenkou jejího rozšíření) – od všech jsme ale nakonec upustili
Těch věcí bylo nespočet. K tomu jsme řešili zasíťování pozemku a stavbu příjezdovky a netrpělivě čekali, zda projde novela stavebního zákona umožňující stavět nad 150 m2 zastavěné plochy jen s ohláškou a svépomocí. Pokračování příště :-) Více článků na bydlimeulesa.cz
Sdílet 
