2. Výstavba nových příček z pórobetonu

 Geometrickou pravidelnost narušoval jen prostor kolem stoupačky a WC. Ten jsme si ponechali v místnosti funkční pro nejnutnější potřeby. Rovněž z rozvodné skříňky zůstal funkční jediný elektrický drát se zásuvkou pro elektrické nářadí. Navštívili jsme tedy stavebniny a začal nekonečný maratón výběru vhodných materiálů, hledání vhodných technologií, pojiv a v neposlední řadě pátrání po nejlepších cenách za jednotlivé materiály, ne vždy těch nejnižších. Zkušenost s příčkovkou Ytong tloušťky 7,5 cm nám dala základní představu o použití materiálu pro výstavbu nenosných příček v panelovém bytě. Otázkou bylo, čím "lepit" a jak následně "přikrýt" zeď do finální podoby. Jako laik s určitou dávkou zkušeností jsem po čase dospěl ke zjištění, že řemeslníci se dělí na dva tábory. První, tradiční a bohužel převládající, používá tradiční způsob zdění - pórobetonová tvárnice, flexi lepidlo a jako finále penetrace - flexi lepidlo - perlinka - štuk a výmalba. Protože se stavebními pracemi neživíme, spadáme zřejmě do toho druhého tábora zdících řemeslníků. Zvolili jsme si tedy ten méně komfortní způsob zdění, technicky lépe proveditelný, pakliže dodržíte všechny výrobcem doporučené postupy. Tento způsob doporučují především lidé stavějící svépomocí, kteří se nesmířili s tvrzením, že perlinka a lepidlo je nadevše. A opravdu, musím po více než dvou letech užívání bytu konstatovat, že naše rozhodnutí stavět zeď zdící maltou Ytong, nikoliv lepidlem, bylo správné. Pro úplné začátečníky si dovolím krátce popsat způsob zdění. Začal jsem přesným vyměřením a rozkreslením půdorysu všech nenosných příček na očištěnou podlahu obyčejnou barevnou křídou. Dveřní otvory jsem zakreslil nejméně 7cm od kraje příčky. Asi to není nutné, ale nabyl jsem dojmu, že dveřní zárubně či obložky budou lépe držet na místě a po nějakém čase používání dveří nedojde k poškození konstrukce stěny. A pokud zvolíte efektní interiérové obložky dveří, nebudete mít vážné problémy při jejich montáži. Pro položení první řady tvárnic je nutné na podlahu přichystat větší vrstvu hutnější malty, do které jsem začal klást tvárnice. Příliš řídká malta vám způsobí zbytečné starosti s odklízením přebytečného materiálu a navíc jí pod tvárnici moc nezůstane. Boční strany tvárnic jsem namázl stejnoměrnou vrstvou zdící malty pomocí zednické lžíce. Mnohokrát zmiňované pravidlo, čím přesněji bude položená první řada, tím přesněji a lépe se bude stavět celá příčka, platí opravdu dokonale. První dva šáry (řady) není potřeba fixovat k panelové nosné stěně nerezovými pásky neboli plochou kotvou (stěnovou sponou 1ks á 20 Kč). Toto bylo na pořadu dne až ve třetí řadě tvárnic. Pro přesné oříznutí tvárnic bohatě posloužila pila na pórobeton za 549 Kč. Jen při vázání bylo potřeba rozmýšlet a kontrolovat si, že tvárnice na sebe vážou s pravidelností a především to platí při stavbě dvou příček přes roh. Občas se mi stalo, že jsem se zasnil a musel jsem špatně položenou tvárnici sundat, očistit od malty a položit znovu, správně, tedy s vázáním o půl tvárnice v ideálním případě. Vytvrdnutí zdící malty trvá déle než u zmiňovaného lepidla, takže je nutné počítat s nějakými technologickými přestávkami. Tyto jsem využil pro další studium postupů, hledáním vhodných materiálů a praktických rad zkušených odborníků. Na řadu přicházejí překlady. Přesněji řečeno, upřednostnili jsme vlastní výrobu před pořízením hotových prefabrikátů. Na jejich výrobu jsme použili dvě tvárnice Ytong, nařezaný roxor 10mm - ocelovou tyč, betonovou směs a trochu rozmíchané malty. Připravili jsme si z rozebrané palety od tvárnic, dřevěné bednění kolem dvou tvárnic a elektrikářkou škrabkou vydlabali v podélném směru dostatečně hlubokou díru na zabetenování roxoru. Sice to trvalo a docela se člověk u toho zapotí, ale s výsledkem jsme byli spokojení. Vrtákem do zdi tl.13 mm jsem pak navrtal díru asi 10 cm hlubokou do každé tvárnice proti sobě. Rozmíchal jsem si trochu betonové směsi Rapid s vodou a připravil řidčí směs. Krátkou stranu tvárnice jsem máznul zdící maltou a dával jsem přitom pozor, aby se malta nedotýkala ocelové tyče, protože by údajně časem docházelo ke korozi roxoru. Naopak, ocel ve vytvrdnuté betonové směsi korozi nepodléhá. Kratší roxor délky asi 16 cm jsem namočil do betonu a zasunul do předem vyvrtané díry jedné tvárnice. To stejné jsem udělal s druhou stranou tyče a na ní nasunul druhou tvárnici. Takto spojené obě tvárnice jsem opatrně zasadil do dřevěného bednění a shora do vydlabané tvárnice jsem položil mírně ohnutý roxor délky asi 85 cm. Zednickou lžící jsem poté nalil a upěchoval rozmíchanou betonovou směs. Za dva dny jsem hotový překlad vyklopil z dřevěného bednění a zkontroloval stav. Vypadá to složitě, ale výroba druhého, třetího a čtvrtého překladu už byla velmi snadná. Celé to zabralo asi 4 hodiny času, zmínka o úspoře 896 Kč je v tomto případě marginální (4x překlad celkem za 1128 Kč, oproti 8ks tvárnic a roxoru 6m, v celkové ceně 232 Kč). K nezaplacení pro mne ovšem byla skvělá zkušenost a pocit z dobře vykonané práce. Poslední řadu tvárnic bylo nutné seříznout po delší straně pilou na požadovanou výšku. Pod stropním panelem jsem nechal necelé 2 cm na závěrečné zafoukání montážnickou pěnou. Po zkušenosti mohu doporučit si přikrýt zadní stranu příčky ke stropu dřevěnou fošnou, aby se montážnická pěna zbytečně ve velkém množství nedostávala mimo prostor nad tvárnicí. A dílo je hotovo. Abych se přiznal, stavbu takového typu jsem absolvoval poprvé, bez pomoci, a tak jsem raději velmi pečlivě a na několika místech neustále kontroloval vodováhou přesnost při zdění příček, s tolerancí max. 0,5 cm na 2,5 metru výšky stěny. Zmíněné nerezové spony pro připojení stěny k příčce jsem kladl na každou třetí řadu tvárnic. Do panelu stačilo navrtat díru vrtákem tl. 6 mm a ukotvit natloukací hmoždinkou přes nerezový pásek a do tvárnice přes sponu přitloukl dvěma nerez hřebíky 2,5 x 50.