Instalace hromosvodu

Jednou z častých připomínek u videa z této etapy byla námitka, že jsme pro spojení zemnícího pásku použili pouze jednu spojku. Jak je to tedy správně? Stačí jedna spojka pro napojení zemnícího pásku nebo ne? „Pro vytváření spojů v zemnící soustavě se musí používat materiál, který odpovídá normě ČSN EN 62561 část 1. Tato norma také definuje vlastnosti spojovacího prvku. Vzhledem k tomu, že se spojovací prvek zatěžuje bleskovým proudem 50 nebo 100 Kiloampéry, nezáleží, zda se použijí jeden nebo dva prvky. I jedna spojka odolá dynamickým účinkům procházejícího bleskového proudu,“ vysvětlil mi odborník na hromosvody Jan Hájek ze společnosti DENH CZ.

Od Jana Hájka jsem dále zjišťoval, z jakého materiálu se dnes nejčastěji vyrábí hromosvody a zda svody ze střechy musí být umístěny viditelně na fasádě. „Na výrobu hromosvodů lze používat celou škálu materiálů. Nejčastěji se v historii používala měď, poté se přešlo na pozinkovanou ocel a v současné době kraluje slitina hliníku a nerezové prvky a vodiče. Jako podpěry se již léta používají materiály plastové, které jsou odolné a není zde problém s životností,“ sdělil mi Jan Hájek.

Technici ze společnosti GN Hromosvody si po vybalení materiálu a nářadí prošli projektovou dokumentaci hromosvodu. Ta byla navržena s ohledem na všechna zařízení umístěná na střeše, kterými jsou solární kolektory, televizní a internetová anténa či krycí deska a oplechování komínu.

Aby byl ustřižený kus drátu rovný a při instalaci na střeše se s ním dobře pracovalo, použili technici obyčejnou vrtačku a drát s její pomocí srovnali.

Zemnící drát vedoucí ze základů nahoru nad terénem propojíme se zaváděcí nerezovou tyčí, která bude k zateplené fasádě upevněna pomocí hmoždinek do zateplení. Spoj zaváděcí nerezové tyče a zemnícího drátu je nutné ošetřit také proti korozi. Pro tento účel používají technici speciální hydroizolační pásku, gumoasfaltový nátěr nebo kombinaci obou typů ochrany proti zemní vlhkosti.

Po přípravě bezpečnostního jištění, začalo rozmisťování držáků hromosvodu. Držáky se umisťují na hřebenové tašky. Vzdálenost držáků mezi sebou může být maximálně 100 cm.

Do připravených držáků na hřebenových a v některých místech i základních taškách si technici podali na střechu připravený drát. Ten umístili tak, aby měl dostatečný přesah v místě budoucího spojení obou nároží a hřebene a postupně drát upevnili do připravených držáků.

Po montáži jsme na stavbu povolali revizního technika, aby celý hromosvod zkontroloval, proměřil dosahovaný odpor a napsal nám revizní zprávu, která je potřeba pro budoucí kolaudaci.