Projekt domu aneb asi budeme stavět Karlštejn

Psal se datum 10. listopadu 2016 a konečně jsme měli kus boží půdy na náš vymazlený baráček. Teď jsme měli spooooustu času na to řešit, jakou hi-tech stavbu vlastně chceme, a jak bude vypadat. Dle smlouvy měl bývalý vlastník zhotovit přípojky max. do konce roku 2018, fůra času. Tedy, teďmi to připadá přinejmenším úsměvné, když už byla polovina září 2017, ale tehdy jsem si to nedokázal představit, jak to všechno uteče. Když začnete pátrat po tom, co na samotnou stavbu všechno musíte oběhat a zařídit je jedno století málo. Ale zpátky. Byl 10. Listopad a naše plány byly jasné. Sehnat projektanta, načrtnout naše představy, zhotovit projekt, oběhat papíry a začít stavět. Sranda na 3-4 měsíce. Nechápu, co všichni dělají zbytek toho času. Člověk si to musí prostě zorganizovat. Tedy, rozkaz zněl jasně: 1. Přípojka el.energie (zažádat-počkat na přípojku) , 2.radon (zažádat-počkat na papír), 3.projekt (najít projektanta, kterých je mimochodem jako much na suchém záchodě), 4.povolení (podat a čekat se založenýma rukama u radiátoru), 5.stavba (s prstem v nose dirigovat stavbu) , 6.sekání zahrady (najmout si zahradníka-kritérium, musí umět zpívat španělsky), 7. koukat jak děti rostou (a čekat až vypadnou z baráku :-)). Ano takto jsem si to představoval. Ale…(tuto spojku používám hodně často)hned u prvního bodu byl ¾ roku zásek. Jelikož hned na začátku došlo ke zpoždění(viz.předchozí článek), hodil jsem všechnu odpovědnost na manželku. Bohužel se nedala a tak to házím dále na ČEZ. 2. (viz. Předchozí článek-jen dodám, do dnešního dne se ještě nikdo neozval. Aby jim spadnulo bourací kladivo na nohu!). 3. Po miliontém projíždění webu a seznámení se s tím, kolik bude asi projekt stát a jak dlouho to bude trvat, mě polilo horko a mráz zároveň, něco jako když máte zmrzlé prsty a někdo vám je přivře ve dveřích.Některé weby s cenami projektu, byly hodně přes čáru. Má představa byla taková, že ceny projektů budou +/-všude stejné. Chyba lávky. Má neznalost mne zavedla nejdříve na první blikající web, který působil velice profesionálně a pěkně, asi jako výherní automaty. Nalákají vás na skvělé výhry a na konci si půjčujete ještě pětikilo od kámoše. Po 20minutách přednášky a vysvětlování, co jako že si od projektu slibuji a chci, pán z webu došel k závěru, že jsem úplně blbej a že si chci asi postavit loď ve tvaru krávy, která bude bučet za cenu přesýpacích hodin.Sakra, jak k tomu došel? Prý si mám vybrat z typovek a nepřímo dodal, ať už ho neotravuji. Z typovek? Vždyť mám pozemek ve svahu! Očividně mne vůbec neposlouchal a mé nápady pro něj byly urážkou jeho profese. No tudy cesta nevede a neosobní konverzace mi přišla dost kách. Jo za stolem je každý hrdina. Jen kdyby mi to řekl do očí, sežral bych mu za to svačinu! Vezmu to tedy od lesa a hledám projektanta na míru. Po konzultaci s prvním projekťákem jsem byl vcelku spokojen. Profesionální vystupování, skvělá prezentace, spoustu výhod. Jasně když ptáčka lapají…..Vše je tak hezky zalité sluncem, dokud vám neukáží kalkulaci. Po prvním projetí kalkulace jsem měl dojem, že asi bude projektovat nový Karlštejn vedle toho starého. Po druhém a pečlivějším pročtení, jsem se dozvěděl, že mají v kalkulaci započítáno i svačinu pro uklízečku. Tak jakože děkuju pěkně, ale svačinu si má paní uklízečka nosit vlastní(joke :) ). Tak dál. Zkusil sem rozhodit sítě u kamarádů a známých, že jako kdyby o někom věděli, ať dají vědět. A vida, rybky se začaly chytat. Tedy do chvíle, než přišli na náš pozemek. První doporučený projektant jak rychle přijel, tak rychle odjel. Prý toho má moc atd. asi se chtěl jenom pokochat našim krásným výhledem z pozemku. Druhý projektant byl milý, ale jeho cena se mi zdála dosti nízká. Nikomu nic, ale chápu, že dokumentace není práce na jedno odpoledne a proto je to také odrazem v ceně. Můj pocit byl takový, že pan projektant nějaký předchozí projekt měl a chtěl ho jen uzpůsobit nám. Na tom není nic špatného viz. prodej typovek, ale asi by to úplně nevyhovovalo naší představě. No, necháme si ho v záloze. 3. „Projektant“, řekl bych spíše zástupce firmy na projekty, byl spíše úsměvný. Přijel v černém BMW, tak za milion, s očividně (ne)protekční značkou. Vylezl s auta s brýlemi na očích, ač bylo zataženo, sako, kufříček, reklama na pojišťovnu hadr. Prvně jsem si vybavil jeden film o mafiánech a lehce jsem se pousmál a pak jsem doufal, že nevytáhne z toho kufříku pistoli :D. Přišel k nám, a že kde to jako chceme mít? „Jakože tadyhle to chcete postavit, to není dobré místo a jakože kolik bude asi stát.“ Co??? Jak kolik bude stát? Jak to mám vědět, to musí přeci vědět on. A tohle je špatně a támhle to nepůjde a tohle se bude muset překopat a zakopat a vykopat a já už nevím co. No v jeho představě se měla srovnat půda asi od půlky města po konec sjezdovky. Paráda, místo na parkování se vždycky hodí. Tak děkujeme, ale poohlédneme se jinde. Arogance při odchodu a zjištění, že ho nechceme, by se dala krájet lžící, ale pobavil nás. Zoufalství po 3 měsících byla taková, že kdybych měl ještě sílu, oběsil bych se na šňůře od prádla. No, nezbylo nic jiného, než neúspěch opět hodit na ženu :-). Odpověď byla naprosto striktní. Kdo prý si to vymyslel??? Sklopím uši a jdu nadávat psovi. Druhý den bylo krásně. Pršelo jako z konve a nálada se doma od včera vůbec nezměnila. O to více času jsem měl na hledání. Po hodině přišla žena s obědem a ať prý zkusím hledat po inzerátech, co si podávají samotní projektanti. Ce, co ta o tom může vědět. No jo, tak ať má radost. Překvapivě jak jsem říkal. Zkusit hledat spíš v inzerátech, co si podávají sami projektanti a bingo! Hned po odepsání na inzerát nám mile odpověděl pan projektant zpět. Vysvětlily jsme mu naše požadavky, co bychom chtěli a nechtěli a čekal jsem, až začne chrlit síru a kouř. Pán si vše důkladně přečetl, zapsal a řekl, že se přijede na pozemek podívat. Prý dokončuje ještě nějaký projekt, co „hoří“, ale že se máme ozvat kolem září. Byl jsem v sedmém nebi. Tak my máme projektanta! Přišla konečně krátká úleva. Běžím za ženou a rychle obcházím otázku, kde že jsem ho našel. Důležité je, že ho máme. Mezi tím čekáním, než si na nás p. projektant udělá čas, jsme s manželkou projížděli weby a hledali nějaký baráček, co by se nám líbil. Stáhli jsme asi 50 verzí a donekonečna jsme je třídili. Opravdu zábava na dlouhé zimní večery……….dny i noci, ale nakonec z 50 nám jich do konce roku zbylo jenom asi 40 :D. To sice přeháním, ale nebylo to o mnoho méně. No s tímhle nás pan projektant pošle tak akorát do ři..a tak jsme je vzali a všechny je hodili do koše. Přišla druhá krátká úleva. Prostě si ho celý navrhneme sami a basta. Manželka mumlala něco o retardovaných dětech a odešla s tím, že mě chce vidět. Ženská! Co je asi těžkého nakreslit pár čtverců jako místnosti. Beru A4 papír a jedu. Tak kde bude chodba, obyvák, kuchyň, záchod, dílna, garáž, technická místnost, pokoj pro děti a ještě nějaká místnost jen pro mě a co pokoj pro hosty, na ten bychom úplně zapomněli. A tak si čmářu a čmářu a po hodině zjistím, že dům který bych dle mých stanov chtěl, bude mít na šířku něco kolem 70metru a na délku asi 50…..sakra, není toho nějak moc. Co všechno má být v domě. Škrtám…..hodím oko po manželce jestli mě nešmíruje a jdu hledat na internet. Jak mají být asi tak velké místnosti? No jo hrome. Určitě nepotřebuju mít záchod o rozloze curlingového hřiště. Je hezké, že se tam dá i přenocovat, ale mockrát to asi nevyužiju a v kuchyni bychom si mohli hrát na schovávanou. Škrtám. Pořád je to velká plocha! K čertu! A co patro? Sice do budoucna schody pro starou bábu s dědkem problém, ale děti nás stejně pošlou do domova důchodců, takže se schody si lámat hlavu nebudu. Ušetřená zastavěná plocha a zvýšení plochy užitkové? Myslím, že tudy cesta vede. Ještě tak pětkrát až šestkrát zmuchlám papír a vztekle ho hodím do koše a tradá, dům na papíře je na Světě. Hrdě si to šinu k manželce, abych se pochlubil. Manželka na to koukla svým bystrým okem znalce kartografie a říká: „Pěkný, ale nikde nemáš dveře a jak budeme chodit ze záchodu na chodbu, mi je záhadou.“ Čert aby to spral! Dveře? Kdo je potřebuje? Vždycky se dají někam usadit! Prostě sem se dají jedny a sem druhý a hotovo. No jo, ale zase nevycházejí okna. No to se na to můžu…..Po nějakém tom panáku a asi krabičce cigaret jsem se dostal do stavu uznání chyby a tak jsem přizval k projektu i manželku a kupodivu nám to šlo pěkně od ruky. Prvotní náčrt byl vcelku povedený. Sice vypadal jako kresba od 5 leté holčičky s alergií na černou barvu (bylo to dosti barevné a každá čára měla do rovnosti hodně daleko), ale najít se v tom lecos dalo. Poté sem toto převedl do free verze jakéhosi programu pro tvorbu objektů a hle. Už to vypadá jako dům. Už jsem se těšil, až to ukážu projektantovi. Bylo něco kolem 25. září a tak jsem tajně doufal, že už si na nás p.projekťák udělá čas. Aby toho nebylo málo, jednou takhle večer, to bylo asi před měsícem, co jsme si psali naposledy s p.projektantem, dělám velkou čistku v emailech, a co čert nechtěl, smazal jsem i pana projektanta. Když už jsme si konečně udělali čas a měli nějaké ty podklady pro projekt, koukám a kontakt žádný. Projíždím emailem pořád dokola se zpocenou rukou na myši, ale kde nic tu nic. Telefon jsem samozřejmě neměl a ten inzerát již na webu nebyl. Koukám okolo sebe co bych mohl rozbít, ale jelikož okolo jsou jenom mé věci, zlost mě přejde. Naneštěstí, mě v tom mozek opět nenechal a po kruté noci, kdy jsem se budil s oroseným čelem, že je p.projektant ztracený, mi naběhla z ničeho nic před očima jeho emailová adresa. Díky, máš to u mě! Běžel jsem k počítači a psal v očekávání, že je to ta správná adresa. Poté kontroluji email co půl hodiny, ale nic. Po dvou dnech to vzdávám a smiřuji se s tím, že za to může manželka. Třetího dne přišel email. BŮH EXISTUJE! Tedy ne že by mi Bůh psal, ale odepsal mi pan projektant, že dorazí koncem listopadu. Tak šťastný jsem byl naposled jako malý o Vánocích, když v krabici od bot bylo auto na dálkové ovládání. 20. listopadu přišla sms, že je p. projektant na cestě, sraz na pozemku v 1hodinu. No my se ho snad nakonec dočkáme? A je to tu. K mému překvapení to byl pán asi v mém věku. O to mi byl milejší. „Tak se na to tedy koukneme.“ Říká. V první chvíli jsem čekal z předchozích zkušeností něco jako. Ježiš to je krpál. Kde jako na tom chcete stavět. No pokud seženete někde nohu, můžete mít domeček jako vystřižený z Mrazíka. Nic takového neřekl. Ani slovo. Vzal šrafovanou tyč a začal měřit převýšení. Něco si zapsal. Přešel na jiné místo a takto to opakoval asi 5x, pak řekl, že by bylo dobré si na to někam sednout a vyřešit naše požadavky. „No ty si nám snad spadl z nebe.“ Říkal jsem si pro sebe. A tak jsme šli do místní hospůdky. Pán si vytáhl notebook a začal. Jaký typ je zde povoleno stavět, jaký styl, jak bychom si ho představovali asi mi, co tam chceme mít a jak energeticky náročný má být. Koukal jsem na něj a čekal, kdy mě manželka probudí, protože jsem nevěřil, že je skutečný. Nakonec jsem to ze sebe nějak vykoktal a k mému úžasu pán všemu rozuměl a nic nenamítal. Samozřejmě někde dodal, že to není úplně dobrý nápad nebo že by bylo vhodné udělat to trochu jinak, ale nakonec řekl: “Dobře. Všechno jsem si to zapsal. Dám to doma nějak do kupy a pošlu Vám nějaký návrh na hrubo a pak to poupravíme podle Vás.“ Za 2 měsíce přišly hrubé návrhy, ke kterým jsme vždy něco dodali, a za další 2 měsíce bylo hotovo. Projekt, rozložení, situační výkres, rozvody elektřiny, vody, topení, energetický štítek, protipožární ochrana a průvodní zprávy. Sakumprdum! Když jsem projekt vybaloval z krabice, držel jsem ho v rukou jako knížku co se bude právě restaurovat. „Uf, dalo to teda práce, ale teď už bude všechno dobré :-)!“ Co z toho vyplívá? Vše je možné. Jen je potřeba mít na to ty správné lid. A když si myslíte, že jste takříkajíc v místě, kde končí záda a začínají nohy, nakonec vám někdo z té nelichotivé situace pomůže. Držím si palce!