Nejčastější chyby při pokládce šindelů

Aplikace podkladního pásu je nezbytná, pokud si chcete zajistit dlouhodobou voděodolnost střešního systému. Šindelovým střechám bez podkladního pásu nebo bez dostatečného překrytí hrozí vysoké riziko zatékání vody v místech jako jsou úžlabí, komín, střešní okna, odvětrávače, příruby potrubí atd. Vyhněte se používání levných pískovaných lepenek s nosnou vložkou z papíru. Krátce po instalaci nasají vlhkou vzdušnost a začnou se kroutit a mohou tak zvlnit celou novou střechu.

Důležité je rovněž dodržet určitý sklon střechy, který bývá pro většinu šindelů minimálně 15° (pro Cambridge Xtreme 9,5° je minimální sklon střechy 9,5°). Pro vertikální střechy se sklonem 90° musí být vždy použity samolepivé šindele (jsou celoplošně lepivé). Častým problémem je také nesprávné zarovnávání šindelů. Nejlepší způsob, jak si být jist při horizontálním zarovnání, je křídová linka (doporučuje se u tabulového šindele). Spodní okraj šindele musí být srovnaný s vrchním okrajem viditelného zubu šindele v základní poloze. Vyšší umístnění může způsobit odtržení větrem nebo zatékání vody pod šindele.

Na každý šindel musí být použity alespoň čtyři hřebíky, při strmých střechách je nutno použít hřebíků šest. Stejně důležité je také umístnění hřebíků – měly by být kompletně přibité přímo do střešního bednění a překryté další řadou šindele, aby se k nim nedostala voda. Nedostatečně přibité šindele mohou sklouznout nebo být strženy větrem. Častou chybou je také nesprávný výběr hřebíků. Standardní šindelový hřebík má vroubkované tělo s tloušťkou 2,7 mm a průměrem hlavy minimálně 9 mm. Musí být pozinkován a odolný vůči korozi.

Samostatnou kapitolou je podkrovní ventilace a s ní spojená další častá chyba. Ventilace buď úplně chybí anebo ji stavitelé omylem překryjí izolací. Když není podkroví dobře odvětráno, vzduch neproudí dostatečně, čímž se zvyšuje vlhkost ve střešní konstrukci, zvedá se teplota pod střešním pláštěm, a to způsobuje zkracování životnosti střešní krytiny. Zvýšená vlhkost může způsobit pohyb střešní konstrukce a poškození střešního šindele. Komplikace také způsobují kombinované ventilace, které táhnou vzduch jiným směrem a mohou tak snížit efektivitu proudění vzduchu.

Úžlabí ve střechách jsou nejvíce náchylné na zatékání, protože jimi proteče největší objem stékající vody. Při instalaci šindelů do úžlabí nesmí být v úžlabí nikdy spoje (konce) šindelů. Spoje se doporučují dělat kousek od linie úžlabí, aby se zabránilo prosakování vody. Zcela nejlepší způsob je šindele do úžlabí vůbec nedávat a vyřešit odvodnění úžlabí pomocí asfaltového pásu v barvě šindele, případně pomoci plechového úžlabí.

Závěrem je nutné také upozornit na promíchávání šindelů. Při instalaci se vždy promíchávají šindele z různých balíků, aby nedošlo k případným barevným skvrnám na hotové střeše. Nikdy se ale nemíchají dvě různá data výroby na jedné straně střechy, protože rozdílné šarže stejné barvy mohou mít nepatrně odlišné odstíny.