Netradiční základová deska

Ještě nedávno jsem tuto rekonstrukci bral něco jako zábavu a koníček. S ohledem na množství peněz, které do chaty vkládám, jsem ale situaci přehodnotil a přestal brát rekonstrukci jako nejnutnější údržbářské opravy domu, ale jako tvorbu domu pro život, i když tam asi žít ani nebudu. V opačném případě by mi totiž bylo líto proinvestovaných peněz, které ze staré chaty udělají zase jen starou chatu. Podmětem rozhodnutí bylo, že se tam musí opravit skutečně úplně všechno. Pokud mám vyprávět příběh fotek v příloze, tak někdy na podzim 2015 jsem si řekl, že ty prkna položené na hlíně sloužící jako podlaha nejsou pro dnešní dobu dostačující. Vrhl jsem se tedy na odstranění podlahy a odebrání cca 20cm hlíny abych tu pak nahradil betonovou deskou. V místě kde bude stát komín jsem betonový základ prohloubil. Čas šel dál a já začal uvažovat, že ty schody do sklepa mi v domě zabírají docela dost podlahové plochy a tudíž jsem tyto schody potřeboval přesunout mimo hlavní obytný dům. Vedle domu jsem vyhloubil šachtu, kterou jsem vyztužil železobetonem. O tom, že je celý dům trochu nakřivo jsem věděl od počátku. Ono taky když vám barák stojí jen na kamenech pospojovaných blátem, tak těch 200 let povětrnostních vlivů udělá svoje. Rozhodl jsem se tedy pomocí heverů dům srovnat do roviny. Takže vznikla místa, kde kousek podezdívky chybělo. Mohl jsem tam ty kameny doplnit jen položením a obalením blátem, tak jako okolo celého zbytku domu. Já se ale rozhodl tyto lokální části rozebrat, s tím, že kameny naskládám zpět, ale již obalené betonem. Z lokální opravy se pak stala oprava podezdívky kolem celého domu. Podezdívku jsem ve skutečnosti vystavěl jen asi 20 cm pod spodní hranu trámů, abych pak dovnitř domu až pod trámy snadno vložil karisítě 150 x 150 x 6. Tedy samozřejmě až poté co jsem si tam natahal kanalizační rozvody a ještě takový můj výmysl další kanalizační trubky, kterými v budoucnu plánuji vést vodu a topení. Celé se to následně uhutnilo vibrační deskou, která podjela i pod vnitřními trámy. Po vložení karisíťí jsem dozdil mezeru mezi podezdívkou a začal se připravovat na betonování. Jelikož jsem měl v domě trámy, které měly přesně kopírovat úroveň budoucí podlahy, na okraje jsem připevnil L profily ohnutého plechu, které mi při rovnání základové desky sloužily jako orientační body. Do každé místnosti jsem si nachystal lať o něco kratší než byla šířka místnosti a tou latí jsem po těchto L profilech stahoval beton do roviny. Samotnou betonáž jsem vymyslel tak, že si z půjčovny půjčím 6m dlouhý pásový dopravník, který dám dovnitř domu a který mi beton dopraví od domíchávače až do zadní místnosti. Tak jak bude beton přibývat, se bude pásový dopravník posouvat ven z domu. Celkem bylo potřeba 9,5 m3 betonu. 9 m³ mi dovezl Cemex pevnost C20/25 a zbylý půlkubík jsem si domíchal svépomocí. Ještě bych upozornil na dvě věci. Práce s betonem je docela dřina. To jak jsme to měli namyšlené, to bylo na rozprostírání betonu fyzicky náročnější (oproti pumpě). Po hodině jsem padal únavou, a když jsme končili, tak už jsem toho měl fakt plné kecky. To hlavní co chci ale říct je, že když jsem končil, tak jsem měl beton doslova až za ušima. Po tomto mě na potřísněných místech začala svědit pokožka a později se mi na těch místech udělaly takové puchýřky, jako když se odřete a pak když se to zahojí tak to upadne. Nevím, co za chemie byla v betonu, ale postihlo nás to dva, co jsme byli v kontaktu s betonem. Příště bych se určitě více chránil proti potřísnění – rada na závěr.