Zakládáme, betonujeme, vážeme, bedníme...

Tyhle moje aktivity tochu zpomalily náš dream team dělníků. Manžel mě jemně upozornil na fakt, že když přemýšlím, tak se strašně mračím, a zedník pravděpodobně jen čeká na to, až ho příšerně seřvu, protože při zamyšlení mám výraz masového vraha. Ale až na pár detailů šlo vše podle plánů. V jeden moment jsem se zakoukala na bednění, které bude pod nosnou zdí skládku. Rychle jsem se rozhlédla po zedníkovi a tupých předmětech v jeho dosahu, které by se daly použít jako vražedná zbraň. Já: "Já vás nechci naštvat jo... ale je to křivý." Zedník zvedl oči z výkopu a vypadal vyděšeně. Přišel, zhodnotil a smutně souhlasil. Okamžitě vše rozebral a začal znovu. Přešla jsem na druhou stranu, dál oxidovala na zbytku stavby a když měl doděláno, houknul na mě, jestli je to pořád křivý. Koukám na to tedy z druhé strany a hlavou mi běží reportáž z Krimi zpráv: Oběť byla nalezena propíchána železnou armaturou zabetonovaná pod 6 tunami písku. K vraždě pravděpodobně došlo v afektu... Já: "Je to furt křivý..." Zedník už byl opravdu zoufalý, protože mu nešlo do hlavy, jak je možné, že nedokážeme navázat rovně. Chyba bohužel byla v nás, když nám geodeti vyměřovali všechny body na pasech, na tenhle jsme zapomněli. A vzhledem k tomu, že v tomto místě je odskok v základech kvůli skladu, bylo to trochu komplikované. Naštěstí to není křivé tolik a hlavně se deska zvětší, nikoliv zmenší, takže nebudeme mít problém usadit cihly. Následovala klasika - usazení kanalizace. Skládání kanalizace je jako skládání puzzlí, vždy vám nějaký kousek chybí a přibývá pár kusů z jiné krabice. Kanaldu nám naštěstí spočítal projektant, takže jsme většinu měli a dokupovali jsme jen kolena podle toho, jak bylo třeba vyřešit napojení. Do desky pak přišly zpátky velké hromady hlíny a kamení, a vše bylo pečlivě hutněno. Následně přijel bobík, rozvozil nám do desky a pod terasu 4 tatry štěrku, přeházel palety a najednou bylo na pozemku obrovské množství místa. Poslední dva dny jsme vázali kari sítě a šalovali desku. Použili jsme OSB 22, výšku jsme začali dělat v nejnižším bodě, abychom všude měli minimálně 12 cm desky. V nejvyšším bodě už jsme byli na 16 cm, abychom měli desku v rovinně, bednění si kvůli dešťům trochu sedlo. Desky jsme upevnili zatloukačkami, zapřeli stojkami a hranoly a teď už jen doufáme, že to vydrží tlak betonu. Bohužel nám volali z betonárky, že jediný míchač betonu padnul nemocí a budou moct přijet až v úterý místo pátku. No nedá se nic dělat, ale snad se alespoň vyhneme tomu šílenému dešti. Jako bonus jsme zase trochu postoupili s elektřinou, máme namontovaný rozvaděč a zásuvkovou skříň, na čež se následně udělala revize. Teď už jen čekáme na ČEZ a jejich vjádření o ukončení prací. Fotek bohužel moc není, příště se polepším. :)