1. Všechno to byla hodně velká NÁHODA

Bydlení v nájmu nás už přestávalo bavit a hlavně jsme toužili po zahrádce. S manželem jsme oba vyrůstali v baráčku se zahradou, a proto jsme věděli, že v bytě 2+1 s menším balkonem určitě zůstat nechceme. Po tom, co se nám v září 2016 narodila dcera Emílie, začali jsme hledat ještě usilovněji. Při procházkách s kočárkem jsme koukali, zda někde neobjevíme opuštěný domek. Vše, co bylo rozumné a objevilo se na internetu, bylo ještě ten den prodané, takže soustředit se jen na nabídku na internetu nemělo cenu. Na jaře 2017 jsem začala běhat po našem menším městě a objevovat místa, kde jsem dlouhá léta nešla a nebo je ani neznala. Nejdříve jsem asi měsíc běhala jeden a ten samý okruh a pak jsem si řekla, že už to chce změnu. Koukla jsem se na mapu a vymyslela si jiný okruh, kudy začnu běhat. Naše město se skládá ještě z okolních obcí. Přes jednu tuto obec vedla i moje trasa. Při běhu jsem se dívala na domečky a zahrádky. No a pak se to stalo. Nakoukla jsem do jedné ulice a uviděla starý cihlový dům s velikým pozemkem. Bylo jasné, že je opuštěný a nikdo tam léta nebydlí. Když jsem přiběhla domů hned jsem si domek prolustrovala v katastru a zjistila, že naproti bydlí náš příbuzný. Mého taťky bratranec. Poprosila jsem taťku, jestli by mu nezavolal a nezeptal se ho, jestli nemá na majitele kontakt a neví, co s domkem zamýšlí. To jsem ještě netušila, že náš budoucí domek stojí o kousek vedle. Taťka tedy zavolal a zjistil, že tenhle domeček si bude pán asi předělávat, ale že shodou náhod se bude prodávat domeček hned vedle nich. Domek, který jsem si nějak zvlášt neprohlížela, myslela jsem si, že tam někdo bydlí. Doma jsem se koukla na mapu, pak domek prolustrovala v katastru. Zahrada byla perfektní pozemek 2060m². Domek starší, cihlový s půdou, garáží a kůlnou na zahradě. Zahrada plná stromů a keřů. Naše požadavky na velkou zahradu splňoval. Tak se jelo navštívit příbuzného a jeho sousedy a zeptat se, zda je domek ještě volný. Přijeli jsme na místo, majitelé tam zrovna byli. Zjistili jsme, že jednoho zájemce už mají, ale vzali si kontakt a domluvili se, že jim zavoláme další týden, jak se první zájemci rozhodli. Naděje byla a doufali jsme, že první zájemce vystraší hodně práce a velká rekonstrukce, která bude potřeba. Napjatí jsme čekali, první telefonát – stále nejsou rozhodnuti, další telefonát o 3 dny déle nechtějí to, jupíííí. Domluvili jsme prohlídku. Domek jsme si prohlédli. Fíííha to bude práce, ale to nás neodradí a sen si splníme. V hlavě se nám honí milion myšlenek, jak udělat tohle a tamto. Ještě, že mám taťku vystudovaného stavebního inženýra a hned jde vše lépe. Nakreslil pár návrhů, změny v půdorysu domu, z půdy podkrovní pokoje. Zní to super. Tak teď ještě vyřešit hypotéku a můžeme podepsat smlouvu o koupi. První nás bude čekat vyklízení…ale to si povíme zas příště.