Instalační a připojovací předměty

Protože jsem postupoval obezřetně a při výběru nemovitosti jsem jako nadějný optimista požadoval určité standardy, bylo pro mě nemyslitelné uvažovat, aby k nemovitosti nevedla přípojka obecního vodovodu, plynu, kanalizace, elektřiny, telefonu. Vše se nakonec ukázalo jako správná volba. Předsi jen, jeden nikdy neví, kdy se mu to bude hodit.  Protože jsme uvažovali tak, že co nepřijde do zdi, snese odkladu. V některém z předešlých článků jsem se vyslovil, že jsme po objektu rozaváděli gravitační kanalizaci, nyní jsme s instalacemi pokročili o další level výše, a připojili jsme si s manželkou vodoinstalaci. Po několika drobných technologických přesunech, a úpravách zahradní odbočky jsme do domu, k patě obvodové zdi přivedli přípojku PE, o průměru 25.  Nakolik je to vhodné a správné řešení, pomůže spolu s teoretickým odběrovým a "zátěžovým výpočtem" praxe. Několik drobných rad poskytnou "bezplatně" provozovatelé vodoinstalační sítě, v mém případě obec. Fundovanější informace se vyplatí načíst předem z ČSN 73 6660,nebo nahlédnout do připravované normy EN 806-2. Víc neumím poradit. Každopádně pro základní pochopení tlakové vody, toho jak zkrotit tento fenomenální živel by to mohlo stačit. Pro utrubnění stačí dodržet zásady, které norma předkládá, a věřím, že není důvod aby se dílo nepodařilo. A co více, trubky PPR, které jsem i já používal, pro rozvody vody, s ohledem na jejich vlastnosti, jsou vhodným instalačním prvkem s ohledem na poměr ceny / kvality. Nějaký škarohlíd by mohl namítnout a já jsem otevřen diskusi. Přesto s ohledem na nabubřelý trh a nepřeberné množství připojovacího sortimentu, je PPR, řečeno lidsky plastové šedivé trubky z plastu asi to nejsnazší, co svépomocníka mohlo potkat. Vše je variabilní, tvarovky jsou v různých modifikacích a především, rychlost a snadnost oceníte především až po vlastní instalaci. Tedy in concreto: Do domu, k patě zdiva zavedena jedna ze tří odboček PE od hlavního vodoměru, z hlavního připojovacího (napájecího) vedení. Voda vedena v černé PE trubce o průměru 25mm, o síle 3,5mm. V lepších (a zde myšleno soutěživějších) obchodech naleznete tento materiál za cenu do 20 Kč/ metr s daní. To si myslím, je řešení nanejvýš úsporné a z hlediska stálosti i poměrně trvanlivé. Uvažujeme takové provedení tam, kde je vedení mimo dohled očí (zůstane skryto pod zemí). A to byl i můj případ. V nezámrzné hloubce stačí i 80 cm, a máte (máme) na léta pokoj. Teda, doufám.  Vzhledem k tomu, že do domu mám zavedeno PE, bylo potřeba nějak přesedlat na vedení PPR, abych si mohl pohrát uvnitř domu. Na to mě dobře uspokojila nabídka běžného instalaterského obchůdku malého okresního města. Nejdříve jsem do vedení doplnil uzávěr PE, a pak bylo potřeba přejít na PPR a to přechodem z PE 25 na 3/4" s vnitřním šroubovacím závitem. A zde si hravě už poradíme. Pak přechod z 3/4" na 25 s vnějším závitem a zde už "jedeme v plastu PPR". A to je opravdu hra. Stačí k tomu "jen" polyfúzní svářečka, která je asi to nejdražší nářadí na celé akci vodinstalace a zahradnické nůžky.  Budeme-li uvažovat o běžném standardu, vyjde na 1000 Kč a máte to na věčné domácí rozvody. Tu něco opravit, tu něco dobudovat, tuhle něco předělat. Každopádně jsou k tomu potřeba alespoň další šikovné ruce :-) Ne, že by se dlouhé vedení dělalo v jednom špatně, ale... Ve dvou se to lépe táhne, předsi jen... Takže tím jsme si vyčetli snad všechno potřebné. A teď začíná "umělcovo kouzlení". Do předem připravených otvorů, drážek, či případně do volného prostoru (bude-li vedení umístěno v podlaze), už jen klást trubky ve 4 metrové metráži. Tam, kde nevyužijeme celé délky trubky, provedeme střih zahradními nůžkami (profesionálové odpustí), ale ty předražené vodoinstalaterské nůžky si strčte, třeba do dílny, brašny, nebo i někam jinam... ;-)  Pro čistou práci se vyplatí délky změřit dvakrát, a počítat na zahrdlení, tedy část, která bude umístěna ve tvarovce a tu připočítat. U trubky velikosti 25, je to cca +1,5 cm. Ale je třeba si to vyzkoušet sám, každý případ od případu. Abych se nezapomněl zmínit, jak ta polyfuzní svářečka funguje, jde o to, plast tepelně nahřát, opracovat, vytvořit "osazení" na trubce a na tvarovce utvořit a ubrat požadovanou míru na zapasování trubky do hrdla tvarovky. Vše probíhá kontaktně a je proto potřeba s ohledem na možná rizika, především popálení používat OOPP (osobní ochranné pracovní pomůcky) a po vychladnutí spoje, a natavení plastu na plast by mělo vzniknout ( a v 99,9% případů vznikne) nepropustné spojení s navařenou tvarovkou. Upozorňuji a přibaluji bezplatnou radu: je třeba si odzkoušet, která je ta správaná teplota sváru, nízká nenataví plast řádně, vysoká ho přetaví, až bude odkapávat. A to je u vodovodního vedení zásadní. Každé hrdlení a napojení tvarovky může působit problémy v zarůstání tvarovky a vytvoření překážek médiu v průchodu, a hlavně zmenšit i jmenovitý průměr, či v některých zlých případech i uzávěru. Tyto veličiny mají vliv na rychlost a mohutnost průtoku.  Několik laciných rad: teplá voda by měla být podle úzu na levé straně při pohledu na tvarovku, ve smyslu připojovacích předmětů, například umyvadla, či baterie k vaně. Další radou je, při připojení zásobníkového ohřívače vody (bojleru), namontovat na potrubí studené vody armaturu (pojistný ventil) zabraňující nežádoucímu přetlakování nádoby a hrozící explozi a roztržení zásobníku. Toto šikovné udělátko, většinou zpravidla dodávané v setu bojleru, se mimo odborných textů říká málo. Především se ho s ohledem na jeho funkci vyplatí umysťovat dle správnosti s pojistnou hlavou vzhůru, aby gravitace dopomáhala správné funkci a především domyslet bezpečnostní odvod vody z potrubí napříkald do kanalizace, nebo jímací nádoby. V mnoha starších koupelnách se tak můžete dohlédnout, čímž jsem byl svědkem i já sám, že máte "odkap" vedený do plechovky, nebo vany, kde působí rezavějící řečiště. No, proti gustu žádný dišputát, ale prosím, tohle u mě neprojde. Takže se vyplatí do drážky, zakomponovat i gumovou hadičku, zaústěnou do nejbližší odbočky kanalizace. Je to řešení za pár korun, které se s ohledem na krásu detailu v budoucnu vyplatí. Toliko skromná rada, či spíš praktické doporučení z praxe. Dále je vhodné vnitřní závity situovat začátkem závitu s omítkou. A co se týče nepřístupných míst, vyplatí se si udělat dílčí sváry bokem a pak celou soustavu napojit na připojení. Vyhnete se těžce dostupným místům, nebo padajícímu nepořádku dovnitř trubek. Celý výsledný efekt je ještě třeba domyslet s ohledem na budoucnost. Kdo staví a jede podle projektu, má jasno, kdo staví podle citu, si může sem tam připojit několik praktických odboček na připojení rozličných zařízení. Tam, kde nebyla myčka, kotel, nebo sušička může v budoucnu být.Kde voda bude, tam to bude živo a bude to výhodné. O tom nás ale přesvědčí až praxe, nebo bydlení v takové nemovitosti, kde musel člověk nosit vědra s vodou na umývaní auta, nebo jízdního kola, napouštění teplé vody do dětského bazénku, mytí fasády domu, atd... Vše má své praktické konsekvence. Ale o tom zase jindy.