Ach ty přípojky ...

1. První a dle vodáren preferovaná je napojit se ze zhruba 100m vzdáleného bodu, k němuž vedla trasa přes jeden protlak silnice následovaný jedním překopáním další silnice a umístěním cca 70m trasy v cizí parcele. Odhadnutá cena za provedení přípojky kolem 150 000 kč. Toto jsme ihned zavrhli.
2. Druhá možnost vypadala zprvu lákavěji, kde délka trasy činila cca 40m a bez jakýchkoliv protlaků a překopů. Říkáme si hurá jdeme do toho. Přípojka by sice také vedla přes cizí pozemek, ale pouze v délce 8m, což by neměl být problém. Bohužel jsme zjistili, že pozemek je na katastru napsaný na paní, která již není mezi námi a zdálo se, že po ní nezůstali ani žádní dědicové. Pozemek měl v katastru poznámku nejednoznačně identifikovaný vlastník a na úřadě pro zastupování majetku státu jsme se dozvěděli, že bude v tomto stavu vedený zhruba do roku 2022, kdy pokud se do té doby o něj nikdo nepřihlásí a nedoloží vlastnictví přejde automaticky do vlastnictví státu, a až se tak stane, můžeme začít řešit přípojku vedenou přes tento pozemek. Krásná druhá varianta rázem ztratila na popularitě.
3. Začali jsme tedy detailněji studovat variantu 1 a napadla nás taková optimalizace, kdy jsme původní trasu zkrátili na nějakých 20m a na jeden protlak silnice. Hrdě jsme nakráčeli na vodárny s naším geniálním řešením. Náš nápad se jim ale moc nezdál a tak jej radši zamítli s tím, že se nemůžeme připojit z hlavního přívodního řádu. Věděli jsme ale, že soused z tohoto řádu připojen je a tak jsme chtěli vysvětlit, proč on jo a my ne. Na toto neměla Opava kompetence odpovědět a tak nás odkázali na jejich CML do Ostravy, kde by to vědět mohli. V Ostravě dávali od tohoto problému ruce pryč a v podstatě mi řekli, že si to mám domluvit s Opavou. Tak jdeme zpátky na Opavu, kde již seděla jiná paní a my jí mohli s celým problémem opět od začátku seznámit. Nová paní si sice také nevěděla rady, ale zavolala nám na pomoc řadového technika, který během minuty náš návrh prošel a sdělil nám, že takto navržené řešení je schůdné přes žádost o vyjímku, kterou máme zaslat na Ostravu. Abych to trochu zkrátil, zaslali jsme tedy detajlní žádost o vyjímku do Ostravy, kde světe div se, žádosti bylo vyhověno.

Úspěch třetí varianty trochu zkazil soused, který v průběhu řešení přípojky změnil názor na umístění věcného břemene cca 5m² na svůj pozemek a proto nám raději nabídl k odkoupení pozemek celý - čítající 3800m². Po pár týdnech jednání a narážení na sousedovic vzdor jsme nakonec souhlasili a pozemek koupili. Zpětně se mi to jeví i jako dobrá investice, akorát přišla v nejméně vhodnou dobu, kdy se škudlí každá koruna, ale co už. Ještě před získáním hypotéky jsme se tedy dostali do mínusu, kdy nám hodně pomohla rodina a za to jí moc děkujeme. VRT Vzhledem k tomu, že celá výše uvedená trapárna s vodárnami měla od začátku nejistý výsledek, rozhodli jsme se paralelně řešit i vrtanou studnu pro případ neúspěchu. Realizaci vrtané studny jsme svěřili místní firmě, ze které mi postupně dva proutkaři našli na pozemku vodu. Oba samozřejmě na úplně jiném místě. Situaci ohledně okolních studní a vrtů sousedů jsem měl již zmapovanou a tak jsem mohl hydrogeologovi z dané firmy podat veškeré potřebné údaje. Ve smlouvě jsme měli uvedeno, že vrt bude hluboký 22m, a bude mít min. vydatnost 2 kubíky denně. Po podpisu smlouvy jsem musel firmu mírně nahánět, pořad jim do toho skákaly jiné zakázky, ale nakonec asi po dvou měsícách dorazili na náš pozemek i se svým vrtacím arzenálem. Bez nějakých dalších průtahů se hoši pustili do práce kdy zezačátku přidávali jedno prodloužení za druhým a zdálo se, že za chvíli bude hotovo. Po 8 metrech však hoši hlásí problém, že narazili na neogen a všechno se tím mírně zdrží. Zbytek dne se tedy vrtala 6m vrstva jakési šedo modré plastelíny. Následující den se již vrtalo ve skále a práce šla zase od ruky a my se rychle provrtali na nasmlouvaných 22m a co by člověk nečekal, voda nikde. Domluvili jsme se tedy že zkusíme vyvrtat ještě dalších 8m a kdyby nic, tak to další den zkusíme kousek vedle. Vrtáme tedy dál a ve 24 metrech hoši hlásí vlhkost. Moc mě to nebralo, pač jsem počítal, že voda začne z vrtu po profouknutí vzduchem z kompresoru stříkat, ale hoši mě ujisťovali, že je to dobré. Provrtali to tedy do domluvených 30m, vložili roury s perforací, obsypali štěrkem a začali odčerpávat a měřit. Teď už to s vodou vypadalo lépe, ale radsot pořád brzdila barva vody jestli se to vodou dalo nazvat. Šéfko mě ale hned uklidňoval, že než odjedou, tak do bude průzračné. Po třech hodinách čerpání ke mě pak šéfko nakráčel s tím, že je to o poznání čistější, ale pro úplné vyčištění bude třeba vodu v následujících dnech ještě odčerpat. Vzhledem k tomu, že jsem měl k tomuto něco načteno a asistoval jsem během celého průběhu vrtání, souhlasil jsem s převzetím vrtu i v tomto stavu. V následujících dnech jsem tedy na vlastní pěst provedl ještě dvě odčerpání a dnes už je voda téměř jak z kohoutku a já beru akci za vydařenou. Nyní probíhá legalizace vrtu, což je opět v režii firmy. BOUDA a KADIBOUDA Při čekání na studnařskou firmu jsem vyplnil čas hledáním vhodné stavební boudy. Poohlížel jsem se po ní již delší dobu, ale žádná stavební buňka ve slušném stavu za rozumnou cenu nebyla v našem okolí k mání. Byl jsem tedy rozhodnutý pořídit si klasickou polskou pozinkovanou plechovou garáž. Než jsem ale stačil garáž objednat, narazil jsem na internetu na zachovalou stavební buňku z Opavy s poznámkou cena dohodou. Ihned jsem prodávajícího kontaktoval a nabídl mu cenu 11000,-. prodávající mi však hned naznačil, že si představuje částku kolem 16000,- což už pro mě bylo ale moc. Domluvili jsme se tedy, že si má inzerovat dále a případně ať se ozve. Vzhledem k tomu, že na prodej očividně spěchal, do týdne se ozval, že mou nabídku přijímá. Hned jsem objednal auto s rukou a další týden si to buňka vesele štrádovala na náš pozemek. Akce s přepravou klapla na jedničku a my měli zase lepší pocit, že jsme trochu pokročili. Po boudě následovala kadibouda, kde už jsem ale neměl náturu pořizovat něco použitého a nebo naopak něco nového. Rozhodl jsem se tedy kadibudku postavit sám. Stáhl jsem si zkušební verzi softíku Arcon a dle předloh na internetu navrhl vlastní řešení kadibudky. Prográmek mi pak vyhodil seznam a množství materiálu, který budu potřebovat. Po lehké kalkulaci jsem zjistil, že by mě kadibouda vyšla na 3000. Vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici dostatek odpadního řeziva, rozhodl jsem se, že to postavím z odpadu. Původní propracovaný návrh tedy přišel v niveč a já to zbouchal tak nějak pocitově dle rozměru dostupného materiálu. S výsledkem jsem celkem spokojen. Soubežně s přípojkami a stavebním zázemím jsme řešili i projektovou dokumentaci a hypotéku. O tom už ale zase v příštím článku.