To samé i z druhé strany zdi. Ani na tohle se nenašel pomocník, takže jsem tam překlad vyzvedl „růčo“ sám a nebyla to žádná sranda. Bylo se štěstím, že to rameno vydrželo.
Před zimou jsem se zase pustil do nějakých prací na zahradě, které jsou pro mě příjemnou změnou po pracech uvnitř domu. Tentokrát jsem se pustil do ořechu, který na tom nebyl vůbec dobře a už mě nebavilo uklízet hromady listí. Pár stromů jsem do té doby porazil, ale tohle byl opravdu velký asi 80 let starý ořech mezi domem a stodolou. Bylo nutné, aby spadl směrem do zahrady, což se naštěstí podařilo. Hodně pomohlo, že u země nebyl strouchnivělý. Zato od dvou metrů výš byl úplně dutý. V dutině hnízdily sršni a naštěstí byly diky chladnu v polospánku a nechali se bez většího boje upálit. S porcováním ořechu a štěpkováním menších větví jsem měl práci až do zimy.