Co s omítkou? 4/2017

Na zednickou hrubou maltovou úpravu jsem se rozhodnul aplikovat štuk. Je to jediná z přijatelných omítkových úprav, která by byla přijatelná z mnoha důvodů. Předně je štuk nepopiratelnou historickou alternativou. Nechci tu vyčítat monumentální stavby se štukovou výzdobou. Za všechny jmenuji Sixtinskou kapli, nebo katedrálu sv. Víta. Tam jsem se všude inspiroval. Ani v malém zlomku bych se nechtěl kráse interiéru přiblížit, ale nepopřu, že mě tato povrchová úprava unesla. Benátské, či Marocké štuky, to bylo to, o co mi šlo. Inspirace provedení a detaily mistrů jsou impozantní. Na tuto nesnadnou a náročnou činnost musí mít člověk šikovného štukatéra a tzv. aplikátora. Proto jsem musel vše nejdříve pohledat po internetu a obvolat. Většina profesionálů byla "šumařů". A těm, s laskavým prominutím, nemohu svěřit tak mistrovskou detailní činnost. Bude to finálovka a ta bude mou osobní vizitkou. Bylo třeba maltované zdi začistit a zapucovat rajblíkem a porobetonové tvárnice upravit škrabátkem a perlinkou a lepidlem do předfinální podoby nachystat.  Není to nic těžkého. Hlídat si pouze přetahování a čištění. Nic víc. Mně 100 metrů trvalo cca 4 dny, vždy ve volnu, ale nedalo se jinak. Musím chvátat, protože mám vidinu hezkého detailu. Co člověk, to názor. Většina lidí tzv. haní mnou zmiňované Benátské, či vlhkostně rezistentní Marocké štuky. Osobně si myslím, že je to z důvodu, že je to poměrně luxusní finálovka a srší z nich závist, nic jiného. Ale zatím jsem se osobně nesetkal, že by někdo z profíků a stavařů profesionálů Benátské štuky odepsal. V zásadě asi není důvod proč. A když není, tak proč ne. A o tom, jak dopadla finálovka, zase někdy jindy. Pro ilustraci přikládám jednu z posledních fotek předfinálních úprav zdí. Pak již už budou jen fotky finální. Vše posavadní byly předpřípravy na finále. Svépomocníci, stavte, tvořte a utrácejte! :-)