Když jsme přijeli na objekt - 12/2015

Náš domeček bylo potřeba nejprve s manželkou očíhnout, a tak nic nebránilo si vše projít. Podotýkám, že na nás byl uměle vyvolán dojem, že o dům je zájem a že prodávající má ještě několik nabídek na kupce. Ale ejhle. Nebylo tomu tak úplně. Kdybych si spíše myslel, že jsem ten poslední, kdo by náš domeček koupil, možná bych byl střízlivější, ale... Prodávající s námi nejprve prošla zpustošenou zahradu, zarostlé rumiště se spoustou nepoužívaných "odpadků", suchých toalet, kovového šrotu a vyřazených elektrospotřebičů. Pohled to nebyl opravdu krásný. Manželce se tajil při pohledu dech, ale předsi jen, "nesmíme se na věci koukat jako na poloprázné, ale jako poloplné" ;-) Z lepší stránky to byla opravdu výzva na několik opravdu pracovních dní, ale přecházeli jsme po pozemku dále.  Narazili jsme cestou na svažitou a kaskádovitou zahradu, kde jsem si idealizoval svou představu parciálních sektorů na to, či ono. Vždy se může hodit mít zeleninu různých druhů seřazenou třebas podle barev, nebo jiných faktorů a k tomu je kaskádová teráska opravdu ideální. Cestou ze svahu nás přivítala, léta nepoužívaná a stavebním materiálem opravdu pomíjená stodola. Vlastně to byla obyčejná stodola, ve které byla rozebrána štítová zeď (asi se někomu hodily cihly a v době ekonomické krize se naskytla jako vhodná příležitost k dekonstrukci).  Na nějakou vhodnou kompozici, či zužitkování jsem se neotálel čekat a nápadů jsem měl po ruce několik. Manželka zřejmě tiše doufala, že rodinné dědictví opravdu nepadne na tuhle pastoušku. Ještě nevěděla... Navíc stodola mimo kýženého štítu byla z cihel, a to bylo dobré znamení. Poslední štací byl samotný domeček. Dýchla na nás nostalgie, a trochu nevětraný vzduch, ale ne žádný mrtvolný hnilobný zápach :-D Jen prostě holt majitelka měla jiné starosti a asi i jiné nemovitosti a nebylo jí po libosti obhospodařovat tento dům. No, co Vám budu vyprávět. Jedna místnost, tvářila se jako původní obývací pokoj, s ložnicí dohromady a k tomu kuchyňský kout bez spotřebičů, s pár rádoby šikovnými kuchynskými skřínkami. Z chodby nalevo vedly dveře do zpustošeného podružného pokoje, a z tohoto průchozího do snad nějakého chléva? Prostě potěšení pro oko prozaika. Elektřina v původním stavu, voda obecní, ale jen na oko v plastu (asi tak 1/3 délky k vodoměru a odbočce z obecního řadu), bez plynu, ale kupodivu s telefonní přípojkou. No, a to je super bonus ve 21. století ;-) A jestli bychom hledali kanalizaci, světe div se, ale u domu který nemá ani WC, ani koupelnu, nebyla žádná. Takže jsme si dali s manželkou poradu, stranou od prodávající, a zvážili všechny pro et contra. Spíše vše hrálo do protivky. Ale věci a nemovitosti nejdou hodnotit z jejich užitečnosti, ale z jejich možnosti a toho, coby kdyby. A pro začínajícího stavebníka svépomocníka je to opravdu výzva, no posuďte sami. Manželka nepřekvapila, ale můžu říct, úplně nečekaně vyslovila památnou větu. "Budu TI TO manželi tolerovat". Trochu rozpačitá odpověď, ale v tomhle jsem musel zasáhnout. Ke všemu po nás prodávající nechtěla ihned odpověď, i když naléhala, že má i jiné zájemce. Klasická hra na psychologický nátlak a časovku. Ale nepodlehli jsme. Výhodu jsme měli, jak se později ukázalo, právě díky jejímu psychologickému nátlaku a časovce, ve které jsme setrvali.  Za 6 dní jsme se prodávající ozvali a dohodli podmínky prodeje, se slevou a to výraznou, 7. den jsme již podepisovali kupní smlouvu. Manželka MI TO tolerovala, a tím se roztočil koloběh událostí, o který se budu snažit alespoň částečně podělit. Vše začalo pátráním po archívech...