Jak jsme se zbláznili a koupili statek

Omyl! Ta nejlepší cesta to rozhodně nebyla, ale za to ta nejdobrodružnější. Kolem Vánoc 2015 jsem ukecala partnera a posléze i rodiče, abychom do toho šli. Potřebovali jsme jejich podporu, neboť vztahy v naší rodině nejsou zrovna nejjednodušší. Hodně velkou zkatkou přeskočíme o tři měsíce vyjednávání, posuzování a můj první šedivý vlas dále. Dne 15. 3. 2016 se stal dům (čti: 200 let stará, vlhkostí, hmyzem a hlodavci prolezlá skoro zřícenina) konečně naším. Nastalo vyklízení rok neobývaného domu a hledání pokladů po minulých generacích. Poklady se opravdu nějaké našly, ale spíše morální hodnoty. Jako opravdový poklad se posléze ukázalo cca 30 kg peří. Při výkupní ceně 250,- Kč za kg peří jsem děkovala prababičce, že tak ochotně skákala za plot pro každé pírko. Jako další téměř nadlidský výkon se ukázalo nalezení cenově přijatelného projektanta, který dokáže splnit budoucí paní domácí všechna přání a požadavky na nový dům. Už na třetí pokus se nám to snad podařilo, ale o tom až příště...