Bourání příček a jádra

Kuchyňskou linku jsem zvládl rozebrat sám za pár hodin a pak jsme ji ve dvou lidech za hodinku nanosili do sklepa, kde si ji za pár dní vyzvedl její nový majitel. Rozebrání vestavěných skříní a rozřezání dřeva z nich na lépe transportovatelné rozměry už trvalo déle, ale dvě odpoledne po práci stačili. Podobný osud čekal i dveře a ještě byla rozebrána plovoucí podlaha. Pro bourání příček bylo nutné odpojení elektřiny. S elektřiny mám respekt, ale i tak jsem si na tento úkol troufnul. Odpojení drátu od jističe a připojení jedné zásuvky, kterou jsem použil z kuchyně, přímo do jističe, proběhlo bez problému. Pouze nedodržení barevného označení drátu způsobilo menší komplikaci, ale po 30 minutách bylo všechno hotovo. Měl jsem jednu zásuvku a ve zbytku bytu jsem byl bez napětí, pouze přívod pro sporák zůstal napájen – jištěno z chodby, kam jsem se v té době nedostal. V pátek po práci nastal okamžik počátku bourání. Celý týden jsem se na toto odpoledne těšil. Začalo to bouráním dostavěné místnůstky v pokoji z pórobetonu. Samotného mě překvapilo, jak snadné bylo bourání, jenom si navrtat otvor pro pilu a pak už se do pórobetonu řezalo jako do perníku. Největší problém této části bourání bylo minimální kotvení příčky, občas to vypadalo, že stěna na mě spadne vcelku, ale nakonec se ji povedlo rozřezat celou, na po schodech transportovatelné kusy.  Bourání ostatních příček dřevěné konstrukce bylo podobně jednoduché. Stačilo si najít pouze dostatečnou spáru, aby se za desku vešlo páčidlo a zabrat. Další části po odstranění desek odpadly samy, nebo stačilo chytit a zabrat, a bylo po příčkách. V některých příčkách byla vata a jedna místnost byla obložena sádrokartonem, který rozebírání zkomplikoval, ale nic co by nemělo řešení.  Jednotlivé části desek se sádrokartonem byly podstatně těžší. Všechny příčky měly malý, asi centimetr vysoký základ, který byl přibetonován na panel podlahy, takže jejich bourání bylo otázkou jedné rány kladivem do sekáče.  Takto jsem pokračoval během následující soboty celý den, asi do šesti do večera, a v bytě zůstalo jenom torzo z jádra.  Rozebírání jádra bylo trošku horší. V každém rohu bylo pár šroubků, které se vyšroubovaly, pokud to bylo možné. Pokud ne, tak to vyřešilo páčidlo. Na obvodové stěny po rozšroubování stačila jenom trochu větší síla na vytržení ze spodního rámu a laminátové stříšky. Poté jsem sundal stříšku, s čímž bylo spojeno přestříhání elektrorozvodů. Když jsem v ten den byt opouštěl, tak na svém místě byla jenom vana, stěna mezi záchodem a koupelnou, jedna stěna stoupaček, která čekala na odpojení přívodu ke sporáku, záchod a několik hromad vybouraného materiálu okolo.