Ztracené bednění a deska

No nekupte to, když je to tak výhodné. Samozřejmě, že nic není tak úplně jednoduché a taky i tady jsou některé věci, na které je si nutno dát pozor. Především je to ustavení rohových tvarovek, protože vlastně zároveň ustavujete vršek desky, takže minimálně nivelák nebo laser budete potřebovat. Já jsem si půjčil laser s pípákem, na který nemohu dopustit. Kromě toho, že je s ním noblesní práce, protože funguje za jakéhokoliv počasí, tak je i přesný. Dost záleží na tom, jak máte rovný podklad. Pokud zvažujete ZB z polystyrénu, tak byste si měli dát záležet na rovině základových pásů.

Dost vám to pak ulehčí práci při ustavování tvarovek. Společně s tvarovkami dostanete i výkres pokládky s uhlopříčkami, což při ustavování budete potřebovat. Tvarovky jsme umisťovali do hustší betonové směsi, aby se to nepohnulo. Celá operace nám zabrala den, neboť tady se opravdu nevyplatí spěchat. Navíc pozdě se rozednívá a brzo stmívá, takže 6 rohů zhruba 6 hodin. Na celé výstavbě základové desky dělám s tátou, bez kterého bych to asi nedal, jednak má zkušenosti k nezaplacení a jednak mám k dispozici další dvě ruce i když ne úplně zdravé.  

Druhý den vysvitlo sluníčko, takže práce mohly pokračovat. Nejprve jsme začali spojovat kratší strany, protože to bylo jednodušší. Natáhli jsme si ponejprv šňůrku, která nám hlídala rovinu, a vodováhou jsme se snažili udržet rovinu. Občasně jsme překontrolovali rozměry, tak aby vše sedělo. Opět se tvarovky umisťovaly do hustšího betonu, ale tentokrát jsme je více zahazovali, abychom měli jistotu, že se k tomu nebudeme muset již vracet. Nízkoexpanzní pěna sloužila k spojení tvarovek a taky k občasnému zalepení nějaké té díry.

Práce nám rychle šla od ruky, takže zhruba za dva dny jsme měli hotovo. Poslední kus na nejdelší straně jsme jenom odměřili, ale neumisťovali, protože jsme si nechtěli zavřít cestu do nitra desky. :-). Tak teď přišla na řadu ta hnusnější práce, navozit to těžké ZB na místo. Bylo toho zhruba kolem 100 kusů, takže naštěstí nic moc, ale i tak mám na co vzpomínat. Polystyrenové bednění bylo nutno zajistit proti vyboulení a možnému posunutí z venkovní strany ornicí a z vnitřní  strany výplní desky (v mém případě pro první vrstvu jílem, který uvnitř desky zůstal po výkopu základových pásů).

Tak teď na řadu přišly přípojky, ležatá kanalizace a chráničky na vodu a elektřinu. Kanalizaci nejprve táta spojil mimo desku a pak jsme ji přenesli na místo. Doladili sklony a prořízli místa v ztraceném bednění. Pak klasicky zasypat pískem a hotovo. Před vylitím jsme vše řádně pospojovali roxory, a protože buduju atomový kryt, tak jsem jimi nešetřil. V tomhle bodě se přiznám, že jsem chvilku váhal, jestli budu vylívat ručně nebo si nechám beton dovést opět z Polska. Nakonec zvítězil Matuszek. Jeden telefon a na druhý den jsem měl šving i s betonem na stavbě.

Ve stejný den přijel bagr vykopávat podzemní kolektor TČ, takže to bylo trochu hektičtější, ale vše se dá zvládnout, stačí chtít. Jakmile ZB vylito, tak jsem vyhlásil technologickou pauzu. Sice nás čas tlačí, ale nehodlám se vybít na desce. Dva dny na rekonvalescenci stačily. Teď přišla na řadu ta zdlouhavá, zdánlivě nikdy nekončící zasypávající akce. Nejdříve zpracovat vytěžený jíl, pak lomový kámen, pak hrubou strusku 16-32 a nakonec jemnou strusku 8-16. Každou vrstvu řádně zhutnit.

Na začátku vibračním pěchem, po té deskou 120kg a naposledy 250kg  vibrační deska. Zavolal jsem bráchovi, který vydatně pomohl k úspěšnému konci akce, kromě silných paží i především kvalitním vzpružným materiálem. Poslední technologická operace v podobě pokládky a spojení kari sítě byla pomyslnou tečkou před zalitím desky.  Toho dne se řádně oproti předchozím dnům ochladilo a já si prakticky uvědomil, že i když jsem začal prakticky stavět 13. 10. 2014, za měsíc se mi podařilo za pomoci táty a bráchy postavit základovou desku tak, že se za ni, myslím nemusím stydět.  Prakticky neexistuje žádné místo, kde bych nevěděl, kde jsem měl udělat něco jinak.

Neříkám, že vše je perfektní, obzvláště mém přísném měřítku pro hodnocení vlastní práce, ale myslím, že jsem nic nenechal náhodě a že je stavba možná zbytečně předimenzována. Nicméně jak projektant nakreslil, tak já udělal. S poslední operací, tedy vylití desky mi pomohl ještě jeden kamarád, který desku uhladil a rozhodl tak o rovině. Tady musím přiznat, že jsem nebyl moc spokojený, ale byl jsem jím ujištěn, že se tady na milimetry nehraje. Snad má pravdu a já, až budu na jaře zakládat první šár,  mu možná dám za pravdu.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří stejně jako já umisťují své články o své snaze vybudovat dům svépomocí, neboť mně pomohli svými zkušenostmi a názory zvládnout tuto etapu.