Po dohodě s Dančou jsme se vrhli na hledání statika, který by zmíněný posudek vypracoval. Určitě jsme si nemysleli, že to hledání bude tak obtížné, moc jich není nebo mají dosti nabitý program. Nakonec jsme sehnali statika z Mladé Boleslavi. Sice starší pán, ale velmi vitální a s hromadou zkušeností. Proběhli 2 schůzky na niž jsme si ujasnili podrobnosti, oměřili rozměry a nafotili detaily.
Výsledek posudku odhalil dost odlišností (rozměrových) od projektu, ale žádnou zásadní chybu, která by způsobovala popraskání zdí. Co byl tedy důsledek praskání??? Nakonec to byla kombinace jílovitého podloží a vzrostlých stromů(smrky, meruňky) v těsné blízkosti domu. Sám jsem se přesvědčil, když jsem dělal sondu k základům uprostřed domu, našel jsem tam kořeny. Jílovité podloží vlivem vlhkosti bředne a vlivem sucha se smrštujě. K tomu vliv kořenů, které narušují vlhkost okolo základů a vnikají do domu resp. pod dům.
Další 2 chyby, které se našli během posudku spočívali v neosovém položení nosných stěn. Jedna nosná stěna uprostřed domu kdy je osově postavena v prvním patře a druhém patře nad sebou, ale nebyla již v té samé ose roznesena až na základovou desku(v podsklepení). Tzn.že byla postavena do vzduchu a bylo tam nadměrné prohýbání. Druhá nosná stěna byla mimo osu o 50cm. Náprava těchto chyb byla položením traverz, které by roznesli zatížení, ale o tom v dalším článku.
Nápravná opatření tedy spočívala ve vykácení všech stromů v těsné blízkosti objektu. Následně použití traverz pro roznesení zatížení nosných stěn v podsklepění. Dále byla jako zajištění navrhnuto vybetonování 6 pilotů pod základy, aby se zatížení rozneslo do větší hloubky a zmenšil se vliv jílovitého podloží. Poslední sanační návrh byl v sepnutí trhlin metodou helifix, což jsou železa zasazená do drážky a ty svazují popraskané zdivo. Navíc jsme si s Dančou přidali ještě jednu prácičku a to odizolování jižní strany základů od vlhkosti a vybudování drenáže.
První návrh na vykácení stromů vzal rychlé obrátky a po stromech a jejich kořenech zbyly jen velké díry. Můžu říct, že byl opravdu zápřah. Kopat kořeny růčo a ještě tak velký. Ale pohled na silný kořen (že jsem ho neobjal dvouma dlaněma) nás hnal dopředu. Když bylo hotovo, mohla se plánovat další sanační prácička a to pokládání traverz pro roznesení zatížení nosných zdí, ale to až příště…