Takže zásadní úkol zněl: kdo to udělá kvalitně a levně... Hledaly jsme, dost jsme se natrápily, volba padla nakonec na pana Liberdu z Bruntálu, který nám bude stavět i hrubou stavbu (Velox) a s úlevou teď můžu říct, že jsme zvolily dobře. Dohoda zněla, že materiál si zajistíme vč. techniky a on se synem dodá práci a know-how.
Samotné stavbě desky předcházela skrývka ornice, jejíž vymezení jsme si vyměřovaly samy (hraniční body pozemku jsme měli dané, tak to nebyl problém, navíc jsme počítaly s přesahem 50 cm na každé straně, tak centimetr sem/tam nehrál roli. Po skrývce ještě následovalo zajištění stavební boudy. Po sledování různých online stavebních bazošů apod. jsme natrefily na firmu, která dodává montované boudy (garáže) za celkem levný peníz, tak jsme se rozhodly pro tuto variantu. Bouda – viz obrázek – 4 x 3 m s dvoukřídlími vraty nás vyšla s dopravou a montáží na 10 tisíc. Navíc se montuje na místě – trvalo to 10 minut a naprosto splňuje všechny naše požadavky. Teď už stavbě desky nic nebránilo. Po dnech to šlo takhle:
Čtvrtek - den 1: Na 8. hodinu jsme objednaly geodety, kteří dorazili sice se zpožděním, ale nakonec kolem 11. hodiny - podle plánu - končili s hotovými lavičkami. To už mezitím najel bagr, srovnával do roviny původní skrývku, která kopírovala terén (bohužel v mírném svahu). Nakonec je na rozloze plochy desky rozdíl asi 50 cm. Chtěly jsme dům co nejvíc "bezbariérový", takže v části, kde se bude vjíždět do garáže, je čistá podlaha 30 cm nad původním terénem a na druhé straně domu 20 cm pod ním.
Po srovnání pláně si kluci přenesli z laviček body pasů, vysypali vápnem a bagr už mohl hrabat. Bagrista slíbil, že neodjede, dokud to neudělá, tak jsme hned mohly objednat na následující den beton. Co čert nechtěl, asi po dvou hodinách se na bagru pokazila hydraulika a bagr zmizel dřív než řekneš základovka J Mezitím se ještě řešila šířka pasů. V projektu máme 50 cm a bagrista měl lžíci 60 nebo 45. Po dlouhosáhlých diskusích všech přítomných i nepřítomných zaznělo „investorka = naše paní“, takže jsme rozhodly použít lžíci 60 s vědomím, že se nám to prodraží o 5 kubíků betonu. Šlo o to, že 45 cm lžící by musel ještě 5 cm dohrabovat a protože půda byla tvrdá, klouzalo mu to a nedařilo by se to přesně na požadovanou šířku. Čas nás tlačil, už tak jsme měli díky výměně bagru skluz a optimismus nám nedodal ani nový bagrista, který prohlásil, že v 16.30 končí. Nakonec jsme ho tam udrželi déle, ale ani tak to nestačilo. Nezbylo nic jiného, než se v duchu přesvědčovat, že už se následující den nic nepodělá a zvládne se to připravit pro betonáž. Pátek – den 2: V 7 hodin dorazil opět bagr, tentokrát nám známý pan Šárek, který nám dělal skrývku ornice. Ukázalo se, že byl ze všech tří pánů nejšikovnější. Po tom spěchálkovi z předchozího dne musel ještě jeden pas opravovat, protože byl křivý jak výhybka do pekla. S přibývajícím časem rostla nervozita – hlavně v nás, pan Liberda se tvářil pořád nevzrušeně, takže mezitím, co bagr dokončoval poslední pas (to bylo kolem 13. hodiny – v 15 h měl přijet beton!!!), už jsme po dně rozhazovali štěrk, rozváděl, spojoval a vyváděl se zemnící pásek (spoje se matlaly gumoasfaltem). Průchodky v pasech se nestihly nachystat podle plánu, což jsme zjistili až při samotném vylévání betonem – vyplavávalo to, tak jsme zvolili opačný postup – usadili jsme je tam až potom, co beton zavadnul. V 15 hodin dorazil beton s pumpou – to už byla brnkačka. Po zavadnutí se do betonu napíchaly roxory tak, aby se nemusely ohýbat do desky (takhle to navrhnul statik). Jenže za chvíli se roxory musely zatloukat kladivem, takže jsme se na to vykašlali, pan Liberda navrhnul, že je tam následující den navrtá, až budou mít rozestavěnou první řadu ztraceného bednění a nebudou muset riskovat, že se „trefí“ zrovna do hrany ZB. Druhý den za námi, zatím jdeme podle harmonogramu. Sobota + neděle – den 3 a 4: V těchto dnech jsme se na stavbě párkrát za den jenom otočily – hlavně s obědem pro pracanty. Kladlo se ztracené bednění – celkem dvě řady – vyztužovalo se to navrtávanými roxory, dodělávaly se další prostupy a začalo se také s obedňováním XPS, který poslouží jako šaluňk pro vylití desky. V projektu máme extrudovaný polystyren tl. 140 mm. Po konzultaci s projektantem jsme koupily dvě šířky 80 a 60 mm na sebe, aspoň se spáry překryjí. Z toho ale neměl moc radosti pan Liberda, bude to víc pracné…
Na závěr neděle, když už byl všude klid, přijel taťka a divil se, že v ZB chybí vodorovná výztuž. Tím spustil lehkou paniku, jestli je to v pořádku. Následovaly telefonáty s dozorem, projektantem atd…. Všichni nás ujišťovali, že „když to tak statik navrhl, je to v pořádku“, ale nedalo nám to spát a s úvahou, že 2 tisíce za výztuž nás nezabijou a budeme mít klidné svědomí. Takže jsme v 9 večer začaly shánět roxory R10 6m dlouhé, abychom je měly následující ráno na stavbě. Podařilo se. Pondělí – den 5: Poslední přípravy a dodělávky před betonáží ZB (prostupy, dobednění atd.) + ona vodorovná výztuž. Ve 13 hodin se nalilo do ZB 17 kubíků betonu, napíchaly se opět roxory a pokračovalo se s šalováním pomocí XPS. V průběhu stavby jsme se rozhodly zvýšit podlahu ještě o 5 cm, aby dům nebyl na západní straně tolik utopený, takže se ZB nadbetonovaly a XPS se obednil o 5 cm výš – viz foto. Anet brácha se uvolil vykopat rýhu na rozvody kanalizace (tímto Ti, Renku, děkujeme!!!), protože minibagr jsme na tento den neshnaly. Trápil se s tím celý den – cca 24 bm. Úterý – den 6: Ráno jsme se sešly s panem Liberdou a jely společně nakoupit KG potrubí. On vybíral, my platily J. Potom jsme ho vysadily na stavbě, pokračovaly si po svých a on se zpátky věnoval naší desce. Sesadil KG trubky do pískového lože, vyvedl do potřebných větví a ještě jsme se domluvili, že provede test – napustí systém vodou, abychom zjistili, zda to nikde neteče. Na výstupu z domu napojil na vyústění kanalizace koleno a metrovou trubku směrem vzhůru, aby napuštěná voda neutekla. Jak se to napustilo vodou, v trubce se nahromadila voda až téměř po okraj, udělala se ryska a čekali jsme do druhého dne, zda se voda na rysce udrží. Udržela, hurá J Mezitím Lukáše (syn a pomocník pana Liberdy v jedné osobě) postihla choroba, tak ho vystřídal brigádník Renek (brašule) a pokračovalo se bez problémů dál. Středa – den 7: Kluky čekalo zasypání a hutnění podkladu desky, položení XPS 100 mm na ležato po vnitřním obvodu pasů a kari sítě. Obzvlášť u toho XPS se vyvztekali pořádně. Nakonec i přes slova „to jsem ještě v životě neviděl“ to dotáhli a všichni jsou spokojení J
Povolaly jsme hned od rána UeNCéčko pro navážení zásypu pod desku, odjíždělo až v půl sedmé večer. To už jsme byly na stavbě i my s Anet. Kvůli vibračnímu pěchu (žehličce) zapůjčenému od souseda (díky, Patriku), který začal po 10 minutách provozu zlobit (díky, Patriku J), se chlapi dopoledne opět zadrhli – museli jsme narychlo zajišťovat stroj z půjčovny. To se naštěstí podařilo, takže zdržení nebylo tak hrozné (cca 1,5 hodiny). Jenže právě večer se těch 1,5 hodiny ukázalo být zásadních – nestíhalo se. Čnějící roxory se zohýbaly k podkladu, dokud bylo vidět, roznášeli jsme po desce kari sítě (průměr 5 mm, oka 150 x 150 mm) a pan Liberda je pokládal a svazoval. Chvilka napětí proběhla, když jsme se začali bát, že jich budeme mít málo. Ale tady musím smeknout před naším projektantem /díky pane Vebere!/, který (nejen) sítě napočítal s velkou přesností – nezbylo ani 5 cm drátu! Kolem deváté večer už bylo špatně vidět, tak jsme se domluvili, že se bude pokračovat druhý den. Čtvrtek – den 8: S vědomím faktu, že beton přijede v 8 hodin jsme po stavbě lítali už od 6 od rána. Dopodložit kari sítě (k tomu jsme použili rozbité kusy zbylých bedňáků), překontrolovat svázání, vývody KG trubek nad povrch desky ucpat zátkami, dolepit chybějící XPS šaluňk a hlavě zapřít XPS po celém obvodu. No teda byl to fofr, netušila jsem, že zvládneme ve třech lidech zapřít celý obvod za půl hodiny bez toho, abychom měli připravená nařezaná prkna ani klínky. Ale jak je vidět ve stresu jsme si „sedli“ a šlapalo to jako dobře namazaná mašina. V půl osmé nás lehce začala stresovat beton pumpa, která dorazila na stavbu a tím chobotem nad deskou šíbovala jak hladová saň. Asi ve čtvrt na devět se začalo vylévat. 28, 5 kubíku tam padlo jako nic a my už jenom šlapali beton, hráběma uhrabovali a pan Liberda hladkal a rovnal povrch narychlo spíchnutým „letadlem“ ze dřeva. Po desáté hodině jsme měli hotovo a asi v půl dvanáctý už pan Liberda desku poprvé kropil předtím, než odsvištěl na pár dní domů.
Sečteno a podtrženo – deska za necelých osm dní hotová. Práce perfektní, jsme moc spokojené. Koncem týdne už bychom měly začít s hydroizolací a následně se založením prvního šáru Veloxu.
Náklady
| Název položky | Cena |
|---|---|
geodeti vč. laviček | 5 000 Kč |
bagry, pěch, UNC | 19 700 Kč |
materiál (ZB, armatury, XPS atd.) | 67 437 Kč |
zásyp. materiály | 14 738 Kč |
3x betonáž vč. pump | 142 542 Kč |
práce | 55 820 Kč |
| Celkem | 305 237 Kč |
Sdílet 
ing. arch. Martin Veber2. 10. 2014 17:48:12
Tak jak píše MiloŠ Jankech. Je trochu rozdíl, když dům projektuje průmyslovák, který poslední přednášku absolvoval před maturitou někdy v osmdesátých letech, nebo někdo se snahou o permanentní doplňování znalostí ze všech směrů stavební teorie a praxe.
Není to o tom, jak je kdo starý a jakou školu dělal, když jsem promoval, byl termín "pasivní dům" ještě velmi málo rozšířený, ale jak komora architektů, tak i komora inženýrů ve spolupráci s různými výzkumnými a vývojovými společnostmi, výrobci a nadacemi neustále pořádá nějaká školení, takže každý může zůstat na nejvyšší možné vzdělanostní úrovni. Kdo z projektantů takto dnes nenavrhuje, buďto má omezený rozpočet pro realizaci, nebo na to kašle :-)