Sádroše a obklady

Přes známýho se sehnali „sádrokartonáři“. Nějaký týden se počkalo, až si udělají čas a přijedou se podívat na stavbu. Měli totiž frmol, zřejmě jsou dobří, hurá. Pánové zcela jistě absolvovali školení s názvem „Jak jednat se zákazníkem“. V pár větách použili snad všechny výrazy, které chce každý investor slyšet. Nestandardní, vícepráce, potrvá déle. Spolu s jejich absolutní neznalostí technologických postupů to mělo jediný důsledek. A to jejich věčný „my to tak děláme“ Prooooč? Navíc mi pohanili můj parotěs, kterej se prostě a jednoduše dává nad profily. Prej lepěj ten samej u jednoho miliardáře v centru na profily hned nad sádroš, prej se to tak dělá. Neee, vážně? A ten technickej list k parotěsu přikládají proč? Brrrr. Dyk je tam i obrázek, kdyby náhodou neuměli chlapci číst…. Navíc po nich údajně ten miliardář vyžadoval, aby všechno dělali tak jak se to dělat má. Já sice nejsem miliardář, ale to já bych možná, taky chtěl…. Na rychlo se tedy sehnal nový sádrokartonář Pepa. On sádrokartonář, já pomocná síla. Měsíc dovolený? Není problém :). Sehnal jsem tedy ještě jednu pomocnou sílu, kamaráda Tomáše, se zkušeností z rekonstrukcí, ale i staveb domů. Já prostě měsíc dovolený nemam.

Ve 2. NP se dělal jednoduchý rošt a v 1. NP dvojúrovňák. Matroš jsem nakoupil přes kamaráda s výraznou slevou od Rigipsu. Závozník byl sice debil, ale cena jednoznačně bezkonkurenční. Jen jsem tak trošku špatně spočítal CD profily. Pepa dělal rošt hustší, než jsem našel v návodech na netu, takže se cca jednou tolik cédéček ještě dokupovalo ve stavebninách v Úvalech. Během profiláže se dolepoval a upravoval parotěs, ladily a rozměřovaly bodovky. A vymejšlel lustr, kterej se potáhne ze stropu v 2. NP až do 1. NP. Ten jsme pochopitelně ještě nevymysleli bo by měl viset na cca 3 metrový šňůře a zatím nás nenapadlo jak ho kloudně upevnit, aby nám s ním průvan nekinklal.

Během sádrokartonáže se namontovalo a sprovoznilo tepelné čerpadlo. Náš sen o stěhování koncem července se rozplynul, když mi technik od Veskomu oznámil, že se čerpadlo bude 14 dní testovat v provozu na maximální teploty. Veskom si u mě udělal trochu očko. Tak jak jsem na ně nadával kvůli komunikaci, tak tyhle technický záležitosti (pokládka podlahovky, zapojení čerpadla,...) zvládali bravurně a na jedničku. Pán co pokládal podlahovku a zprovozňoval čerpadlo má zlatý ručičky a hlavně maká a nekecá, nevyžaduje pozornost a co je nejdůležitější, ví, že je placenej od metru…. Pokud jsem to správně pochopil, tak dělá na živnost, kdyby chtěl někdo kontakt :).

Mno, Pepa s Tomášem se sehráli a až na pár Tomášových neplánovaných absencí (Toméééé, nechlastej, když to neumíš) mou pomoc nepotřebovali, takže jsem se věnoval chuťovkám jako příprava pro uložení jímky s čerpadlem (1,5 metru průměr, 2 metry do hloubky). Vzhledem k metalické a optické kabeláži na pozemku se jednalo o ruční práci. Výhoda je, že mám spoustu přátel, kteří rádi nabídnou pomoc. Nevýhoda je, že u té nabídky to většinou (rozuměj, vždy) končí. Díru jsem s přestávkama kutal asi 4 dny, uložení a zprovoznění trvalo pár hodin a zakopání taktéž. V minulých dnech jsem přidělal, zprovoznil a pokřtil první záchod. Zatím bez tlačítka splachovadla, protože jak jsem zjistil, každý výrobce nádržek má svá originální splachovadla a třeba takový Geberit má dokonce i různé nádržky s různými splachovadly.

Nechal se udělat hromosvod, což byla otázka jednoho dopoledne. Hromosvod spáchal revizák, kterého mi dohodil elektrikář. Rychlá, čistá práce. Skoro to vypadá, že všechno šlapalo jak po drátkách, ale v tom frmolu bylo ještě potřeba sehnat obkladače. Mno, ani se mi tu nechce rozepisovat, děs a hrůza. Obkladače jsem sehnal přes „kamaráda“, kterého jsem znal jen přes internet. Teď mohu říct, že mě strašně mrzí, že jsem ho poznal i osobně. Člověk by chtěl bejt naštvanej, že mu tam někdo takovej něco úmyslně odflákl, ale tihle pánové snad skutečně věřili tomu, že to co dělají, dělají dobře (nebo alespoň průměrně). Domluvili jsme se, že mi sežene profíky obkladače, přičemž důležitá byla kvalita, ne cena. „Samozřejmě, léta zkušeností, to je jasný“. Ani jsem to moc neřešil, byli jsme domluvení, že podle kvality spolu pořešíme zateplení, garáž a plot. Očekával jsem tedy, že nebude tak hloupý a nedotáhne mi tam Pata a Mata. To jsem ale očekával i od zedníků. A on skutečně byl taky tak hloupý. Díky bohu jsem sádrokartonáře sehnal dřív, než jsem si plácnul s nima. Ve smluvený den dorazila parta z Kladna. Už nikdy nechci na baráku nikoho z Kladna (a Poděbrad – zedníci) a pustili se do „práce“. Dva makali, třetí mrvil, na co šáhl (to byl ten pseudokamarád) a čtvrtý dozoroval (rozuměj, kontroloval jestli kucí makaj dost rychle, aby se jim to vyplatilo). Totální amatéři, nějaký umisťování dlaždiček na středy a podobně, to v životě neslyšeli….

Začali vyměřovat podlahu a vše se zdálo být v pořádku, takže jsem to moc neřešil a věnoval se jiným pracem. Takhle jeli dva dny a druhý den večer se vzala fixa a z jejich práce jsem udělal menší graffiti zónu. Omyvatelná fixa a bílé dlaždičky, dokonalý komunikační prostředek. Tomu předcházel standardně néé zas až tak vtipný rozhovor s „mrvičem“ a „dozorem“ kdy mi na horním záchodě světle šedé dlaždičky za záchodem dali cca o půl cenťáku výš než bílé dlaždičky po stranách. Mrvič: „tady jsem to dal trochu výš, ono by se mi tam dozadu pak nevešly dlaždice na podlaze“ Já (ironicky): „nevešly jo?“ (přičemž jsem se snažil tvářit tak aby mu došlo, že si o mně nemá myslet, že jsem uplnej debil) Mrvič: „nevešly no, ale tady bude stejně jen nějaká bodovka jako světlo ne, tak to tam v tom rohu nebude vidět, tam skoro nepůjde světlo“ (COŽE? a čůrat budu se zavřenejma očima?) Dozor: „Takže dobrý Honzíku jo, je to OK?“ (COŽE?)

To už se ve mně trochu vařila krev a první věc, kterou jsme po jejich odjezdu udělali byla, že jsme jim všechny ty dlaždičky strhali. Pak se vzala černá fixa a detailně se zkontrolovala jejich práce. Třetí den tuším dávali dokupy jen to, co tam za předchozí dva dny podělali. Tomáš se od té chvíle stal dozorem, protože já už byl bez dovolený. Každý večer po práci jsem se otočil na baráku něco popracoval (opravy po „obkladačích“, akustický Isover v 1. NP, atd.) a dokreslil pár obrázků na dlaždičky, aby pánové věděli, že nejsem slepej. Nakonec jsem je tak nějak dokopal k tomu, aby to udělali alespoň trochu pořádně. Dokonce jsme se dostali do fáze kdy v řetězci „obkladač-dozor-investor“ nadávali dozoru, že mi „práská“, že něco odflákli. To né ne, tak hloupý bejt nemohli ne?

Kdyby pánové svou práci udělali pořádně (za což jsem jim slíbil bonus), tak bych možná přešel i skutečnost, že se mě při placení ještě pokusili okrást. Na 85 metrech mi počítali 105. „Jak jsme se dohodli Honzíku“. Vážně jsme se dohodli, že mě okradete? Nene, fakt? Když jsem jim tuto skutečnost oznámil, tak se tvářili uraženě. Což mě ovšem vykouzlilo úsměv na tváři. I tak mě, ale o nějakých 5 metrů natáhli. Mno, zaplatil jsem téměř celou sumu a něco nechal stranou, až vše dotáhnou do konce. Šlo víceméně o drobný. Dotáhli co zvládli, já jim to nedoplatil a už je nechci nikdy vidět. Pokud mě vztek dřív nepřejde, než se k něčemu dokopu, tak smlouvu a pseudofakturu, kterou mi dali, protáhnu přes finanční a živnostenský úřad. Uvidíme, jak to je s jejich podnikáním :).

Celý to završil vodák, který mi osazoval vanu. Vanu osadil dobře a Tomáš jí dobře obezdil. Krom vany mi ale zazdil i podomítkovou baterii. Vodák: „chcete, aby vám voda tekla nejdřív do hlavice nebo do ruční sprchy?“ My: „to se snad reguluje tim ťuflíkem ne?“ Vodák: “to ne, jesli chcete, aby tekla voda nejdřív do hlavice tak tu baterii musíme dát hlavou vzhůru“ Nene, už dost ty jo. To už není ani vtipný tohle. K baterii byl manuál pro děti z první třídy. Ještě, že jsem si od něj nenechal přidělat hajzlík. Co by se asi stalo, kdyby tyhle lidi byli třebas chirurgové nebo piloti letadel? Normálně mam slzu v oku. Teď už mě ale snad nic nerozhodí, sádroše jsou hotový, záchod funguje a není hlavou vzhůru, máme vymalovaný celý spodní patro a řešíme interiéry (schodiště, podlahy, bodovky) nebo spíš už jen samotné objednávky bo materiály a barvy už máme vybrané.