Nejdříve jsem si připravil průlez na půdu k osazení půdních schodů. Našrouboval pár prken a doladil k naprosté dokonalosti. Nebo spíše jen k mé spokojenosti. Poté jsem provedl důkladnou sondáž potřeby ventilace v prostorách koupelen. Trochu mě zarazilo, že máme ventilaci navrženou jak v přízemí, tak ve 2. NP, kde mi přišla vzhledem ke dvěma střešním oknům zbytečná. Stejně se na to dívali i všichni známí, krom projektanta a „profíků“ z tzb. Po zjištění všech informací a zkušeností budeme mít ventilaci ve 2. NP a v přízemí ne. V podkroví máme oddělenou toaletu od koupelny a ventilace tam byla nezbytná (to určitě chápete, ranní noviny jsou ranní noviny). A když už jsem jí tam vytvářel, tak jsem jí fláknul i do sprcháče. Bylo mi totiž naprosto jasný, jak budeme v zimě během sprchování otvírat okna a větrat. Spodní koupelna nebude tak vytížená, přičemž všichni, se kterými jsem nutnost ventilace v přízemí konzultoval od této nutnosti, stejně jako já, nakonec upustili. Přiznám se, že ve 2. NP bylo jedním z rozhodujících důvodů i to, že švagrová má ve 2. NP taky ventilaci. To, že ona tam nemá okna, mi došlo až někdy minulý týden. Naštudoval jsem jak na to, nakoupil matroš, trubky, kolena, lepidlo, objímky, výpusť kondenzátu, hadičku, takovou tu alobalovou harmonikotrubku a stvořil ventilaci. Ventilaci a odvětrání potáhnu přes střechu přes k tomu určené tašky a doplňky určené k odvětrání přímo od Tondachu. Není to uplně nejlevnější, ale žádné elegantnější řešení jsem nevygooglil. Pak jsme se Zbyndou (Černomosteckým toť švihákem a tamní ikonou) natáhali parotěsku. Vybral jsem toho správného, i on trpí závratěmi. Zjistil jsem, že skvělým lékem na závratě je dostatečné množství alkoholu. Večer jsme opekli buřtíky a do rána provedli řádnou léčebnou kůru. Parotěs a veškeré doplňky máme od Juty, aby mohla manželka říkat, že máme na baráku také něco z její rodné dědiny. Následně jsem si pár dní hrál s CD a UD profilama okolo oken, abych dotáhl parotěs do kýženého stádia. Při došroubovávání krokvového nástavce jsem si prořízl prst v kloubu tak šikovně, že jsem si detailně prohlédl vlastní kloub. Utrhl jsem zubama pruh látky z trička, zaškrtil a doma pak dle jednoho dokumentu o přežití v přírodě zasypal střelným prachem, vypálil a zalátal jehlou z rambonože. Jak řekla manželka „škrábl se do prstu“. Padla na to téměř celá autolékárnička, včetně resuscitační masky pro umělé dýchání. Má nálada a zájem o stavbu tím opět poklesli pod bod mrazu, ale naštěstí už stejně nebylo moc možností, kde se realizovat. V mezičasech jsme s elektrikářem a vodákem doladili elektřinu a vodu k naprosté spokojenosti mé i pánů od tepelného čerpadla a mohlo se začít s omítkama. Toho jsem se nikterak nezúčastňoval. Obě patra i se schnutím hrubé omítky trvala asi tři týdny a i když už mi prst srostl, nebylo tam pro nás moc prostoru. Pánové dělali i o víkendech a my se tam prostě nevešli, takže jsme se realizovali na chalupě (rekonstrukce koupelny). Omítky dopadly myslím perfektně. Zaházeli mi jen jednu krabičku k vypínači, což považuji za úspěch. Pak se vše pouklízelo (rozuměj, naházelo na půdu a podlážku). Vratil jsem palety z mého paletového schodiště (cca 50 palet, solidní vejvar) a položilo se osm cenťáků polystyrenu do 1. NP (4 a 4 cm) a 4cm polystyrenu + 2cm kročejovky do 2. NP, což zajistili pánové, kteří následně lili podlahu.
V průběhu těchto prací jsem se snažil domluvit bagr na srovnání pozemku a vykopání rejhy k položení kabeláže od baráku ke garáži a od garáže ke sloupku. Vždy den před tím, než měl přijet, pršelo, nám se blížila dovolená a kabely za pár tisícovek se mi válely před barákem (schované pod dekou, hurá). Dva dny před dovčou jsem konečně vychytal počasí i bagristu. Když dorazil, dvakrát hrábnul a začaly padat kroupy. Nezbylo nám nic jinýho než rejhu vyhloubit za vytrvalého deště. Bagristovi to nějako nevadilo. Promočenej a promrzlej jsem nacpal po pár hodinách boje kabeláž do krků, abych zjistil, že je mám hned u výstupu z baráku zamotaný. V tý beznaději jsem zvažoval i možnost, že kabely přeříznu, přelepím izolačkou a budu doufat, že nikdo nic nepozná. Naštěstí jsem nenašel izolačku. Takže vyndat (stačilo jen z jednoho krku), vymotat a znovu nasoukat. Uložit do rýhy, dokopat u sloupku, tak abych krk protáhl pod sloupkem a zaházet. Čekačku bagristy se mi platit nechtělo a doufat, že mi kabely v noci neodnesou pánové, kteří už si odnesli mé pletivo a sloupky, se mi taky nechtělo. Takže jsem tu vodou nacucanou hlínu a jíl pěkně postupně přemístil lopatou zpět do výkopu. Následovalo předání klíčů pánům od čerpadla a odlet na týden do pryč. Po návratu byla položená podlahovka. Kabel plošného kolektoru jsme položili ještě před zimou v době, kdy jsme si mysleli, že stihnem bydlení do zimy (nereálné). Kopali jsme malym bagříkem, třicítkou lžící, metr až metr šedesát do hloubky (pozemek je mírně z kopce a budeme ho rovnat, takže něco hlíny uberem). Rohy jsme dorovnávali růčo, což bylo velice zábavné. Obzvláště v místech kde bylo víc jak metr a půl hloubky. Nasoukat se do 30 cm výkopu nebylo úplně možné. Kamarád se nevešel přes zadek a já přes pupek. Tím, že já se dostal níž, zbyly všechny rohy na mě. A že jich bylo. Na 350 m2 pozemku narvat 300 m kabelů znamenalo cca 20 ohybů a protože se pokládalo do elka tak ještě asi 5 rohů. Obvykle jsem ve výkopu vysel cca 30 cm ve vzduchu zašprajclej o břicho. V půl pátý večer už byla tma, takže jsme na tom strávili přes 4 dny. A to bahno, a to bahno....... Navíc neustálý strach kvůli sítím O2.
Podařilo se nám položit něco kolem 280 metrů kabelu, což by mělo dle dodavatele čerpadla stačit. Sváření kabelu a pokládka zaizolované části kolem baráku byla na dodavateli čerpadla, takže jsme jim jen připravili výkop. Ten se pochopitelně asi třikrát zřítil a musel dokopávat. A to nepočítam tu část, kde mi pánové co stavěli základovku vychrstli přebytečnej beton a já ho musel z nedostatku času vymlátit krumpáčem. Ještě teď mě brněj ruce. Velkou úsporou mých sil bylo to, že jsem si připlatil za kabel bez nutnosti podsypávat pískem. Neumím si představit, že bych tam ještě někde lítal s kolečkem a podhazoval, brrr. Zbylo mi asi 20 metrů kabelu, kdyby někomu chybělo. Hned na začátek týdne se objednal anhydrid, což byla otázka jednoho dopoledne v obou patrech a teď nás čeká měsíc a půl větrání. Dle instrukcí, deset minut ráno a deset večer. Už máme zaplacenou zálohu na kuchyň, vybraný dlaždičky do spodní koupelny a naceněnej matroš na sádrokartonáž. V příštích týdnech chci doladit parotěs a na konci července nám končí nájem. Takže hijé.
Sdílet 
Homzík a Domísek17. 9. 2014 11:07:06
Dobrý den,
tak to mě těší, děkuju. Já rád dělam lidem radost, jen mě občas štve, že se všechno musí pos... zrovna u mě :). Teď mě o víkendu chytil amok a rozmlátil jsem celou koupelnu ve 2. NP bo jsem se nevydržel dívat na tu prasárnu co tam provedli kladenští borcí. U těch omítek je to trochu komplikovanější. Dělali to chlapci z východu a cenu jsme sakum prdum i s matrošem dohodli na 320 za metr. Což nebylo uplně málo, takže jsem pánům oznámil, že mi v ceně zaházej šlici. Doporučení vám nedám bo jsem při úklidu zjistil, že mi tam chlastali první ligu (ukrajinci mno) a z jedné zaházené zásuvky se stalo asi deset. Dokonce v řadě pěti na sebe navazujících zásuvek zvládli zarovnat jednu z těch vnitřních. Navíc na mě zkoušeli to známé "okna nepočítáme". Ale kvalitativně dle mého názoru uplně super. Nějaký ty prasklinky se ukázaly, ale nic co by nezakryla barva.... A znali apu lišty, což většina českých zedníků nezná :)