Střecha

Na střechu ze Samby jsme se dle mapy realizací na stránkách Tondachu byli juknout v Jičíně po cestě z chalupy. Jednoznačně nejhezčí taška na trhu. U střechy mě trochu mrzí, že nemáme bungalov, bo na bungalovu vypadá taška fakt luxusně díky parádně provedeným hřebenáčům.  A protože měl Tondach do konce května akci 1000 střech za 50% nebo tak nějak, rozhodl jsem se jednat. Nevěřil jsem tomu, že bychom měli takovou kliku a Tondach by dal do srpna slevu zrovna na Sambu v černém. Základní taška vyšla i s DPH na necelou dvacku, což je o pár kaček níž než je průměrná cena ve stavebninách. Nabídek na stavbu střechy se sešlo poměrně dost. Cena práce +/- stejná, ale pouze jedna společnost byla schopná mi nakoupené tašky i uskladnit (zdarma na půl roku) a hlavně udělat skutečně detailní rozpočet, kterého se při stavbě drželi. Naštěstí to byla právě ta, kde byla i nejlevnější práce, dřevo na krov a klempířina. A když už jsme si plácli i na dodávku tašek, vzal jsem to přes ně komplet včetně střešních oken od Rota v plastu. Okapy máme z titanzinku. Na lepší materiál jsem nenarazil. A všechno včetně matroše šlo přes 15% DPH jako služba.

Když se nachýlil čas, poinformoval jsem pány z Dachkompletu a během dvou dní byl hotovej krov. Pak ovšem nastaly problémy se statikou, o kterých jsem psal v jednom z předchozích článků. Jednak špatný věnec, který se opravil během jednoho víkendu, ale statikovi se navíc nelíbilo ani řešení krovu, kde se hambálkovej krov opíral o obvodovou zeď po celé délce domu bez jakékoliv opory uvnitř domu. Sice mi dost lidí z oboru říkalo, ať to neřeším, ale jistota je jistota.

Doporučil tedy do příčky v koupelně zazdít silnostěný jekl 8 na 8 a dozdít příčné vnitřní příčky až nad kleštiny. Na příčku mezi ložnici a schodiště se dalo íčko do roviny s horní hranou kleštin (na druhou příčku přišel jen betonek) a pak se nad kleštiny narvala tři cirka pětimetrová íčka na každou stranu, která se po celé délce svařila a na koncích zabetonovala do štítu.

Před zděním příčky jsme přivařili jekl k HEBku které drží strop. Tomu opět předcházela vtipná diskuze se šéfem zedníků Já: „to tam ale musíme přivařit pane šéf, ne?“ Šéf: „to musíme“ Já: „a svářečku, svářečku máme?“ Šéf: „vy nemáte?“ Já: „já sem účetní pane šéf, co bych dělal se svářečku. Tak jí někde půjčíme, umí někdo z vás svářet?“ Šéf: „ty Ivan, ty sváříš?“ Ivan: „nět“ Šéf: „tys nikdy nesvářel?“ Ivan: „nět“ Šéf: „to svaříme, pane Jakl“ Zajistil jsem tedy svářeče v nedalekém Hradešíně a vyšlo mě to levnějš než půjčení svářečky, bylo to včetně prskavek a nemusel jsem se táhnout až do Říčan do půjčovny.

Když se dozdily vnitřní příčky, povolal se jeřáb. V sedm ráno mě manželka vyhodila ještě za tmy na pozemku, bo jsem si potřeboval přeměřit a případně zkrátit íčka. Večer mě totiž trochu chytla panika, že to za dopoledne nestihneme a jeřábník mohl jen dopoledne. Pak jela pro dva dobrovolníky, kteří byli ochotní lézt po krovu a umísťovat íčka (když na mě po příjezdu dejchli, byl nedostatek času to poslední, z čeho jsem měl strach). Hned jak odjela, jsem si uvědomil, že mi odvezla rozbrus a metr a za hlasitého nadávání jsem se snažil rozsvítit baterku v mobilu. Krom svářečky totiž nemám na stavbě ani baterku. Když jsem konečně rozsvítil, zjevil se přede mnou obří dlouhosrstej vlčák. Bez páníčka pochopitelně. V tu chvíli mě kromě dobrého pocitu, že bude konečně vše připravené na pokládku střechy, začalo hřát i to co jsem vyložil do kalhot. Naštěstí neštěkal ani neznal to staré rčení „pes, který neštěká, kouše“ a k jeho odehnání stačilo vlídné „kšá“. Tedy alespoň tak to vyprávím kamarádům. Dodnes věřím tomu, že když jsem tam před ním se slzama v očích klečel a prosil ho o život, tak mi skutečně rozuměl.

Vše ale dobře dopadlo, dorazil jeřáb, dorazil svářeč, dobrovolníci ani se dvěma promilema ze střechy nespadli, íčka se zkrátila až na střeše a rovnou se vše posvařovalo. Nacpat pětimetrová íčka mezi krokve a kleštiny byl trochu porod, ale zdařilo se a zvládli jsme to během necelých tří hodin. Fotky bohužel nemám bo na focení nebyl čas.

Když už bylo vše připravené, narazili jsme na vytíženost pokrývačů. Po pár urgencích došlo na výhrůžky bo jsem měl připravená okna, chtěl jsem do zimy stihnout zateplit a měl jsem domluveného elektrikáře a vodáka. Do toho mě čekali státnice a nervozita exponenciálně narůstala každým dnem, kdy pokrývači slíbili, že dorazí a bez jakékoliv omluvy prostě nedorazili. Když už bylo +/- jasné, že se do zimy bydlet nebude, poinformoval jsem pány z Dachkompletu, ať už nejezdí, že si seženu jiné. Během následujícího dne zaplachtovali a zalaťovali. Vrhli jsme se tedy na okna a rozvody a kopání kolektoru k tepelnému čerpadlu (veliká zábava).

A následovalo opětovné uhánění pokrývačů. Se zateplením domu jsme se nakonec rozloučili bo teploty v noci dosahovaly červených čísel. To ale ještě neznamenalo, že jim to nedám sežrat. Tašky nakonec položili 12. a 13. prosince a na střešní okna jsme se domluvili na leden, abych mohl přes zimu dělat na zateplení střechy. Navíc pánové slíbili, že se mi jako omluvu pokusí vyjednat větší slevu z ceníkových cen u Roto než je standardních 28%, tak uvidíme. Okna budeme mít Roto WDF R78A K W WD AL, což je dle Roto slovníku Výsuvně kyvné střešní okno s oboustranně bezpečnostním dvojsklem se samočistící povrchovou úpravou Aquaclear s ochranou proti hluku, plastový profil, barva bílá, oplechování hliník v barvě antracit metallic. My tomu s manželkou říkáme „střešní okna“. Nad schodištěm bude jedno na elektronický pohon. V ložnici mi ho manželka zakázala. Pánové z Dachkompletu mě sice stáli hodně nervů, ale zase se to musí brát tak, že kdybych je v srpnu neodvolal kvůli statice tak měli střechu hotovou i s oknama za 5 dní. To, že jsem je začal nahánět až před zimou, kdy maj všichni hoňku byla víceméně moje chyba a oni měli rozdělanou velkou zakázku, kterou museli dokončit. Se střechou jsem nadmíru spokojen. Jak s cenou, tak s kvalitou.