Celou zimu jsem přemýšlel, jak na to. Neměl jsem absolutně představu, jak postupovat, kolik bude potřeba kontejnerů a hlavně kolik to bude stát. Přemýšlel jsem i tom, že na demolici vezmeme profesionály. Kamarád, který vlastní stavební firmu odhadl cenu na 300 tis., takže jsem tuto myšlenku rychle zavrhl. Nakonec jsem si řekl, že to zvládneme sami. U místní firmy jsem si domluvil množstevní slevu na kontejnery a už nám nic nestálo v cestě.
Začali jsme hned v březnu 2012. Nejdříve šly dolu tašky. Tuhle fušku zvládnul za jeden den strýc mojí manželky, za což mu skládám poklonu, protože házet celý den tašky do kontejneru není žádný med. Druhý den necítíte rameno (vlastní zkušenost). Pak už najela kompletní rodina a kamarád s přítelkyní. Následovalo odlaťování a rozebrání krovů. Krovy jsem se snažil udat firmám, které se zabývají výkupem starých trámů. Pár „jednatelů“ se mi vysmálo, jeden nabídl max. 10 tisíc. Protože v domě rodičů topíme tuhými palivy, všechno dřevo zpracovala motorová pila v rukou mého tchána a střechy z obou domů nás hřejí už druhou zimu. Určitě jsme tím ušetřili víc než 10 tisíc.
Když byla dole střecha, začali jsme postupně o víkendech rozebírat zídky a stropy. Stropy byly tvořeny prkny a kulány, které byly omotány slámou a zalité mazlavou směsí jílu a slámy. Docela chuťovka. S manželkou jsme pak bourali zdi kousek po kousku pomocí krumpáčů a palicí. Pískovcové kameny a celé cihly jsme si nechávali, vyhazovat je mi přišlo jako házet perly sviním.:-)
Suť jsem pomocí koleček vozil do kontejnerů. Nevím kolik jich celkem bylo, ale takhle to šlo víkend za víkendem až do podzimu 2012. To už jsem toho měl fakt plný kecky. Zima se blížila a nám ještě pořád zbývala asi půlka menšího domu. Pospíchali jsme z prostého důvodu. Banka vzala do zástavy jen pozemek. Domy v katastrofálním stavu pro ni neměly hodnotu a tak si do hypoteční smlouvy dala podmínku, že je do 1 roku musíme zbourat. Síly už nám docházely a tak přišel na řadu plán B. Můj kamarád Martin pracuje ve firmě, která půjčuje stavební mechanizaci. Zařídil mi tedy půjčení malého nakladače tzv. bobka a to hned na 2 prodloužené víkendy za sebou. Do radlice se vešly 3 kolečka najednou a za jeden víkend jsem naplnil 3 velké kontejnery. Tímto chci Martinovi a Helče poděkovat, protože jsou to jedni z těch přátel, kteří nikdy neodmítnou pomoc (jak fyzickou, tak tu v podobě půjčení mechanizace)!
Obecně je nutno podotknout, že bez pomoci rodiny a přátel bychom to asi tak rychle nezvládli! Do konce října 2012 byly oba domy v podstatě zbourány. Zůstaly jen některé stěny, které zatím tvoří hranici pozemku, jakýsi plot, který časem také půjde dolů.
Suma sumárům nám demolice svépomocí trvala 8 měsíců (po víkendech a dovolených). Bylo odvezeno 25 kontejnerů, cca 200m3 sutě. Zůstalo nám 60 m3 pískovců a zhruba 5.000 celých očištěných cihel. Zlomil jsem jeden krumpáč a jednu palici. Prošoupal jsem desítky pracovních rukavic, zhubl jsem 15 kilo a moje žena má větší bicepsy než já!! :-)
Celé nás to stálo třetinu rozpočtu, který stanovila firma. Což považuju za obrovský úspěch. Další plus je, že polovina nákladů se nám vrátila, protože jsem našel kupce na veškerý pískovec, který jsme z domů vytěžili. Jediné, co na pozemku zbylo, je stodola, kterou jsem letos začal rekonstruovat, ale to už je jinej příběh.
Zdraví Vás Martin a Péťa
Sdílet 
