Zdění 2. NP a příček

Pár dní na to se vyzdil první šár a hned další den jsme s pánama „zedníkama“ dojeli cihly kolem dokola pod další věnec. V té době jsem se věnoval zařizování dalších prací a studiu všemožných vychytávek k rychlejšímu postupu. Na věnci a dozdění štítů nejni co zkazit a pánové „zedníci“ s letitými zkušenostmi už trefili i okna, takže jsem je nechal dělat, co umí a užíval si pár dní volna. Ne nadarmo se ale říká „všechno jde, když se chce“ a pánům se skutečně chtělo. Proaktivně, dozdili štít a vylili věnec. A to přesně v tomhle pořadí. Kdybych si myslel, že vědí co je to počítač a že umí číst, tak bych jim řekl, ať si najdou na wikipedii definici věnce. Takhle jsem se musel pokusit jim to vysvětlit sám. Nevysvětlil. Docela děsivá představa, že tihle pánové postavili nespočet domů na klíč v okolí Poděbrad. Trochu mě ale hřeje u srdce, že nebydlím v domě v okolí Poděbrad.

Onoho deštivého dne to bylo naposledy, co jsme se s panem „zedníkem“ viděli. Pozametal jsem zátky od piv, které mi tam zanechali, zamáčkl slzu a jal se řešit vzniklou situaci. Po cca 20 telefonátech všem možným zedníkům v okolí Úval a Říčan jsem začal propadat beznaději. Jediné, z čeho jsem měl radost, bylo to, že ČR se jednoznačně vyhnula ekonomická krize a všichni maj práce na 5 let dopředu. Hurá. Ač nerad, byl jsem nucen použít poptávkový server. Naštěstí se sešli jen tři nabídky. První od otce a syna Červeňákových z Duchcova „uděláme za 15 pán velkomožný“ putovala rovnou do koše. Druhá bůhví odkud „uděláme, pošlete desítku zálohu“ od pána, kterého čekal nástup trestu za inkasování záloh a třetí lámanou češtinou s prvky ruského jazyka. Asi to nebude znít úplně vlastenecky, ale prubnul jsem ruštinu.

Pánové zvládli přes víkend rozebrat část štítu, dobetonovat věnec a štít zase dozdít. Což mi vytrhlo obří trn z paty bo jsem byl pracovně jinde a potřeboval jsem to přes víkend dozdít kvůli střeše. A opět vtipný rozhovor při prvním setkání, kdy šéf party mých nových zedníků viděl věnec: On: „A to kdo dělal?“ Já: „Parta zedníků z Poděbrad“ On: “To? Zedníci?“ Já: „Tvrdili to“ On: „Aha, tvrdili (smích)“

Nicméně v rámci kvalitní práce „zedníků“ jsem pozval statika a nechal ho dům trochu proklepnout. Hrozně mě totiž tankuje pozorovat vyvalené oči jednotlivých řemeslníků a jiných osob pohybujících se ve stavebnictví, když vidí práci svých kolegů, předchůdců. Pro mě jsou všichni jedna banda, za kterou je třeba stát s bičem a basta fidli. Věnec byl jasnej, ale navíc se mu až tak úplně nezdál ani náš hambálkovej krov. Ale o tom až u článku o střeše. Taktéž ho pobavila jejich práce s PU pěnou. Řikal něco ve smyslu „kdybyste jim dal těch piksel víc, tak je vystříkaj na hromadu a dům vám do tý pěny vyříznou.“ Příčky v 1. NP byly +/- dozděné a před začátkem střechoprací bylo potřeba udělat i 2. NP a dokončit 1. NP. Protože jsme se rozhodli, že necháme jednu příčku udělat z lícových cihel, tak se nám to krapátek protáhlo, ale nakonec se zadařilo a jsem rád, že jsme do toho šli.

Příčky jsme si s manželkou radši vyměřili sami a při té příležitosti jsme trochu zkrouhli koupelnu a udělali navíc jednu šatnu, objednali se cihly a nastoupili zednící. Protože jsem pány moc neznal a neměl s nima zkušenost, tak jsem se tam s nima pár dní plácal, ladil, pomáhal a prováděl různé přípravy a úpravy (vybouchal jsem cihly kolem oken a nacpal extruďák, zavážel maderiál, uklízel, vyklízel, přerovnával).

Pánové byli fajn, věděli, o čem mluví (což jsem bohužel nevěděl já, protože mluvili ukrajinsky, pochopitelně) a svou práci zvládli na jedničku. Navíc byli spolehliví (tohle slovo se mezi českýma řemeslníkama moc nechytlo) a ušetřil jsem za nesmysly okolo jako doprava, lešení atd. Viděli jste někdy ukrajinské paletové lešení? Já bych si na něj nepoložil ani talíř s polívkou a ono to fakt drží. Ještě mě čeká doladit příčky v 1. NP, tak snad se nějako zadaří bo se mi až tak uplně nedostává volného času, ale ono to nějak půjde. Tím by mělo být veškeré zdění ukončeno.