Jak jsme dělali základové pasy a ztracené bednění

Než jsme se pustili do další etapy stavby, bylo potřeba připravit samotný stavební pozemek. Prvním krokem bylo hrubé vyměření domu pro skrývku ornice. To jsme zvládli svépomocí za pomoci 50metrového pásma.

Následně jsme objednali bagr a během půl dne byla skrývka hotová. Sejmutou ornici jsme ponechali v zadní části pozemku pro další využití při budoucích terénních úpravách.

Poté přijel geodet, který přesně vyznačil rohy domu pro vykopání základových pasů. Díky jednoduchému obdélníkovému půdorysu našeho bungalovu o rozměrech 10 × 15 metrů nezabralo kopání základových pasů příliš času a během jednoho dne bylo hotovo.

Do připravených výkopů jsme uložili zemnící pásek a nachystali všechny potřebné prostupy pro budoucí rozvody vody a kanalizace. Tuto fázi doporučuji nepodcenit, protože dodatečné úpravy bývají složité a zbytečně komplikují další práce.

Následovalo vložení armatury do základových pasů. Armaturu do základových pasů jsem si připravoval průběžně během zimy, kdy byl na podobné práce ideální čas.

Ze začátku jsem používal koupené úvazky a vázací hák, ale později jsem přešel pouze na klubko vázacího drátu a kleště. Aku vázačka by práci určitě urychlila a usnadnila, ale protože jsem nikam nespěchal, vše jsem vázal po staru ručně.

Největší obavy jsme měli z první betonáže základových pasů. Náš pozemek je hůře přístupný a klasický mix se až k základům nedostal. Museli jsme proto objednat čerpadlo na beton a využít přibližně 100 metrů hadic.

Bylo nám jasné, že tuto práci nezvládne jeden člověk sám, a tak nám pomohla rodina i kamarádi. Díky jejich pomoci jsme měli základové pasy během půl dne vybetonované.

Jakmile beton začal lehce tuhnout, osadili jsme připravené roxory pro napojení ztraceného bednění. Je důležité vše pečlivě rozměřit, aby roxory nevycházely přímo do stěn ztraceného bednění. Samozřejmě se nám občas stalo, že některý roxor vyšel nepřesně, ale ve většině případů šel opatrně přihnout do správné polohy.

Po vybetonování základových pasů přijel znovu geodet, který přesně vyznačil rohy domu přímo v zabetonovaných pasech. Díky tomu jsme měli jistotu, že následné skládání ztraceného bednění bude přesné a nebude docházet k přenášení nepřesností do dalších etap stavby.

Přibližně po týdnu jsme začali s navážením ztraceného bednění. Používali jsme tvárnice o rozměrech 30 × 25 × 50 cm. Společně s kamarádem jsme během jednoho dne navozili veškerý potřebný materiál.

Vozili jsme ho dodávkou po jednotlivých paletách a musím říct, že po celém dni člověk tuto práci opravdu pocítí. Nejnáročnější bylo manipulovat s půlenými tvárnicemi, které jsme postupně začali doslova nenávidět.

Následující den jsme se pustili do samotného skládání ztraceného bednění. Průběžně jsme do jednotlivých řad ukládali také vodorovnou výztuž v podobě roxorů, která zajišťuje potřebnou pevnost celé konstrukce.

Po vyskládání tří řad ztraceného bednění přišla na řadu druhá betonáž. Tentokrát jsme už věděli, co nás čeká. Opět dorazilo čerpadlo na beton se 100 metry hadic a pustili jsme se do práce.

Měli jsme štěstí, že během betonáže nepraskla ani jedna tvárnice ztraceného bednění a vše proběhlo bez větších komplikací. Velkým pomocníkem byl zapůjčený vibrátor do betonu, který jsme využili při obou betonážích. Díky vibraci se beton lépe rozprostře, vyplní všechna potřebná místa a minimalizuje vznik vzduchových dutin.

Přestože jsme měli ze základů velký respekt, nakonec jsme zjistili, že s dobrou přípravou a pomocí okolí se dají zvládnout i svépomocí.