Jak jsme krotili krov

Abychom vůbec mohli začít uvažovat o samotném dřevěném krovu, museli jsme vyřešit nosné základy podle projektové dokumentace. Ta velela jasně: vytvořit 6 sloupů, které ponesou dvě masivní středové vaznice o rozměrech 180x240 mm. Na koncích byly tyto vaznice podepřené betonovými patkami ve štítu.

Protože máme sloupy dispozičně umístěné přímo ve stěnách a chtěli jsme tu nejstabilnější možnou variantu, zvolili jsme ocelové sloupy (2 svařené U-profily 120x60 mm).

Výrobce stropních panelů nám doporučil kvůli lepšímu rozložení tlaku do stropu nejprve namontovat ocelové roznášecí plotny o tloušťce 2 cm a rozměru 50x50cm.

Přesnou výšku a dokonalou rovinu jsme chytali pomocí závitových tyčí a chemické kotvy. Plotny jsme záměrně nechali levitovat 3 cm nad betonovým stropem. Tuhle mezeru jsme totiž následně zalili speciální zálivkovou maltou Sika Sikagrout 314. Ta prostor dokonale a precizně vyplnila, takže patka se sloupem teď sedí celoplošně na stropě. Pevnostně je tato malta zhruba 3x lepší ve všech parametrech než klasický beton třídy C25/30.

Samostatnou kapitolou bylo zajištění řeziva. Stavěli jsme v době, kdy ceny dřeva rostly téměř každý měsíc a některé profily byly problém vůbec sehnat.

Střešní latě jsme nakonec koupili od známého z Vysočiny. Nebyly však impregnované, takže jsme je museli ještě před montáží dvakrát ošetřit biocidním přípravkem.

Ve snaze něco ušetřit jsem dokonce několik dní pomáhal na menší rodinné pile s přípravou vlastního řeziva. Nařezali jsme tam především největší prvky krovu, včetně středových vaznic.

Zpětně musím říct, že očekávaná úspora nebyla nijak závratná a práce postupovala mnohem pomaleji, než jsme si představovali. Zbytek materiálu jsme proto nakonec objednali klasicky na pile a nechali dovézt autem s hydraulickou rukou.

Samotná montáž vyšla na několik velmi horkých letních víkendů. Snažili jsme se začínat co nejdříve ráno, ideálně ještě před východem slunce. Po poledni už bylo na rozpálené betonové desce i střeše téměř nesnesitelné vedro.

Nejprve přišly na řadu středové vaznice. Kvůli jejich rozměrům a hmotnosti jsme si na několik hodin objednali jeřáb. Když vaznice dosedly na připravené sloupy, ukázalo se, že přípravě jsme věnovali čas správně. Konstrukce byla v rovině a sloupy se ani nehnuly.

Následovalo kotvení pozednic do železobetonového věnce a osazení prvních krokví, které konstrukci zavětrovaly. Tím práce pro první víkend skončila.

O týden později už jsme řezali krokve. Během jednoho dne jsme připravili všechny krokve i kleštiny, naskládali je na střechu garáže a odtud postupně přesouvali na střechu.

Teplota tehdy atakovala snad čtyřicet stupňů a práce byla fyzicky velmi náročná. Na druhou stranu právě v této chvíli začal dům poprvé získávat své finální obrysy.

A už jsme mířili do finále. Další víkend jsme osadili okapnice spolu s háky a žlaby, natáhli podstřešní fólii a namontovali kontralatě s těsnicí páskou. Následovalo laťování odspodu nahoru přesně podle rozteče tašek.

Jako krytinu se nám podařilo sehnat nádhernou pálenou tašku s glazurou od německého výrobce Jacoby Stylist. Cenově nás tato varianta vyšla o dost výhodněji než například Tondach Figaro.

Protože jsme doteď díky vlastní práci ušetřili spoustu peněz, trošku jsme si ulehčili život a nechali si palety s taškami rozvozit po střeše jeřábem. Za jedno dopoledne bylo zhruba 6 palet v balíčkách rozmístěno po krovu a my mohli začít skládat.

I když stavíte "klasický" krov bez složitostí, jako jsou střešní okna nebo komínové prostupy, bez někoho zkušeného v zádech se neobejdete.

Ten pocit, když je hotovo a vy víte, že do domu už nebude pršet (minimálně shora), je prostě k nezaplacení. Teď už nás čeká "jen" výběr oken a pomalu se vrhneme na vnitřní instalace