Rozhovor s manželi stavaři 2. část: Stavíme dům ze zateplených cihel a bez polystyrenu

„Pamětníci znají Rochlovy Stavební tabulky, které na 1000 stranách po celá desetiletí v minulém století obsáhly celý sortiment pro stavebnictví dostupný v ČSSR. Bohužel byly mezi nimi i takové materiály, ze kterých realizovat např. kvalitní ploché střechy bylo velmi rizikové.

Obrovský posun v šíři i kvalitě sortimentu dnes umožňuje stavebníkům vybírat z bezbřehého množství, což může vést až k rozhodovací paralýze zvláště u těžko se rozhodujících osob. Podle mě tady mají nezastupitelnou roli nezávislé srovnávače, objektivní reference," míní Olga s manželem. Přečtěte si jejich stavební příběh ve formě článků a také první část našeho rozhovoru Co opravdu funguje při stavbě domu.

„Když stavěli dům moji rodiče, oblíbenou argumentací otce při obhajobě jeho postupů bylo, že stavba musí dýchat..., a tak se muselo malovat vápnem, protože stěny se nemohly „zadusit“ Primalexem s latexem!

 Zdvojená dřevěná okna byla utěsněna nejdříve kovotěsem, pak silikonovým těsněním. Po 40 letech se vyměnila za plastová. S růstem cen za energie došlo i na zateplení fasády polystyrenem. A dnes musím dát otci za pravdu, že průběžné „dýchání“ stavby je důležité, není nahraditelné ani pravidelným intenzivním větráním.“

„To, co bylo dříve přirozenou vlastností materiálů, nahrazujeme rekuperací a dalšími opatřeními. Když jsme zjistili, že na trhu jsou tzv. zateplené cihly, které se dodatečně nezateplují a lze je opatřit provětrávanou fasádou, rozhodli jsme se pro toto řešení. Polystyren je moderní materiál, ale bez dalších opatření k provětrávání domu bychom si ho nevybrali. 

Z tohoto důvodu jsme vybrali „zateplené“ cihly HELUZ 2v1. Bylo to pro nás vhodným kompromisem při hledání difuzně otevřené konstrukce i potřebou přiměřené akumulace tepla,“ vysvětluje Olga.

„Obecně bych do skupiny nadčasových materiálů zařadila všechny přírodní materiály. Také moje oblíbené dřevo je dnes možné ošetřit tak, že není nutné každé tři roky obnovovat nátěry. U každého materiálu musíme počítat s jeho konečnou životností fyzickou nebo morální. Nadčasové materiály obdivujeme v historických objektech, ale i tam čas od času potřebují vyměnit.“ 

„Podle mého názoru rozhodnutí mezi cihlovou stavbou a dřevostavbou je mnohdy o pocitech. Každá z těchto technologií má své výhody i nevýhody a je na každém stavebníkovi, k čemu více inklinuje.

Zda stavět z cihel nebo volit dřevostavbu bylo i u nás předmětem dlouhých diskusí, já jsem chtěla spíše dřevostavbu, manžela to táhlo k cihle. Jeho argumenty – nebudeš muset řešit, kam cokoliv zavěsit, nebudeš se muset obávat, že se do domu pustí dřevomorka atd. Moje argumenty – rychlost řešení, snazší možnost získat řešení na klíč atd. neměly takovou váhu, a tak jsem od své vize ustoupila,“ popisuje Olga, proč nakonec staví z cihel.

„Dřevostavby v Německu, Skandinávii i mimo Evropu jsou dlouhodobě ověřeným a oblíbeným způsobem výstavby. Podle mého názoru vyžadují detailnější přípravu včetně řešení interiéru než stavby zděné, a tady může být velkým přínosem typizace. Zvláště firmy s letitou tradicí dnes nabízejí kvalitní projekty, ale důležité je provázat vhodný pozemek s vhodným domem.“

„Ještě se vrátím ke své praxi na stavebním úřadě. Rukama mně mnohdy procházely projekty, kde byly v novostavbách řešeny dispozice s různými kouty, průchozí pokoje atd. Netěšilo mě takové stavby povolovat. Když se kolega architekt ptal projektanta, proč to tak je, odpověď zněla ‚...ono to tak vyšlo...‘. A tak kolega architekt označoval tento styl za „vyšlismus“. Hledání dobrého koncepčního řešení je práce, ale raději ať skončí v koši 20 návrhů na papíře a k realizaci jde jen to, co má smysl,“ říká Olga k projektové dokumentaci.

Manžel Olgy působil jako BOZP na stavbách, proto padly také otázky na bezpečnost práce na stavbách u svépomocných stavebníků. „Když se podíváme na legislativu, na stavbě svépomocí nemusí působit koordinátor BOZP. V praxi opět velmi problematické, aby svépomocný stavebník celou šíři problematiky bezpečnosti zvládl. Ale i pokud koordinátor na stavbě působí, vše se na papír popíše, ale realizace je pracná, drahá, není čas... V každém případě je nezbytné používat selský rozum.

 Vytyčit vše, co je v zemi, zvláště u elektrických a plynových zařízení dbát pokynů na práci v ochranných pásmech. Při práci ve výškách a hloubkách nespoléhat na ochranu Boží, ale hluboký výkop zapažit, ve výšce se připoutat či postavit ochranné zábradlí. Nikomu bych nepřála, aby nový dům byl poznamenán neštěstím,“ říkají manželé.

„Asi bych začala tím, aby si udělali rozvahu, kolik času budou moci realizaci stavby svépomocí věnovat. Kolik jim z týdenní bilance zabere podnikání či zaměstnání, péče o domácnost a děti, minimum je nutné počítat i na regeneraci.

Svépomocný stavebník si musí uvědomit, že organizace i vlastní fyzická práce toho času potřebují hodně. Další je otázka výpomocí. Jsou rodiny či okruhy přátel, kde je možné počítat s týmem spolupracovníků, což výrazně svépomocné výstavbě pomůže. Jsou i jednotlivci, osamělí běžci, kteří vše zvládnou sami a ti mají můj obdiv.

Další zásadní otázkou k řešení je financování. Co nejpodrobnější rozvaha pomůže eliminovat budoucí stresy. V případě hypotéky je dobré počítat i s krizovými scénáři, přiměřené pojištění nepovažuji za vyhozené peníze,“ doporučuje Olga.

„Variantou pro ty, kteří mají časově náročnou práci s dobrými výdělky, děti ve věku vyžadující intenzivní péči (a prarodiče daleko...), či nejsou minimálně technicky zdatní, bych doporučila poohlédnout se po hotové stavbě k bydlení. Pro ty by svépomocná výstavba byla trápením,“ upozorňuje Olga, že stavba svépomocí nemusí být pro každého.

Olgu a Libora navštívil Pavel Tesárek také v rámci ROADSHOW Svépomocí, podívejte se, jak to u nich aktuálně vypadá na stavbě.

Děkujeme manželům za rozhovor a budeme nadále sledovat jejich stavební příběh!