Rozhovor s Davidem: S kamarádem jsem postavil dvojdům, ušetřili jsme miliony, ale znovu bych do toho nešel

Našli jsme hezký pozemek o velikosti 2000 metrů, ale v územním plánu nešel zmenšit ani rozdělit. Kamarád, se kterým hraji fotbal a znají se i naše ženy, hledal také tou dobou pozemek.

Řekli jsme si, že postavit zde jeden rodinný dům o dvou bytových jednotkách, by nebylo špatné.  Z legislativních důvodů jsme totiž nemohli stavět klasický dvojdům, protože na jeden stavební pozemek lze umístit jen jeden rodinný dům, který ovšem může mít dvě bytové jednotky. 

Zkušenosti se stavbou domu jsem neměl žádné a od stavby domu mě zrazovala i žena. Ale také díky vašim videím jsem ztratil ostych a pustil se do toho.

Za prvé jsme měli trošku napnutý rozpočet a za druhé jsme některé věci chtěli mít pod kontrolou, což se nám ve výsledku povedlo.

Hrubou stavbu jsme zvládli sami, ale profesní části, jako omítky, topení či plyn jsme nechali profíkům. Rovněž při realizaci ploché střechy jsme spíš jen pomáhali. Jsou věci, které patří do rukou profesionála, a ne svépomocníka.

Ano, od projektanta jsme měli hrubý rozpočet stavby na klíč, který vycházel o 35-40 % více, než za kolik se nám ve skutečnosti povedlo dům postavit. Projekt byl plánován kolem 11 milionů korun za polovinu domu. Máme 180 m² podlahové plochy v jedné polovině a díky práci svépomocí jsme se dostali k částce kolem 7 milionů korun za polovinu domu.

Povedlo se nám dost ušetřit díky tomu, že jsme se dívali kolem sebe, snažili se nakoupit za rozumnou cenu a nepořídili hned první věc. Mohli jsme si pak dovolit i kvalitnější věci v interiéru, protože nám nějaké peníze zůstaly oproti plánovanému rozpočtu.

Mohl jsem si vybrat svého souseda. To je velká výhoda. Druhou věcí je, že na stavbu nejste sami. Oba máme poměrně náročnou práci, takže na stavbě mohl být alespoň jeden z nás, když bylo potřeba.

Snažili jsme se ale, abychom na stavbě byli vždy společně. Stavbu jsme realizovali v době covidu, takže jsme nemuseli nikam cestovat, což se nám hodilo.

Shodli jsme se bez problémů. Věděli jsme, že chceme cihlový dům. Zvolili jsme zateplené cihly Porotherm. Dispozice domu je stejná, navrhovali jsme ji společně – například kde budou mít ženy šatnu, jak velkou koupelnu a podobně. Já si věci raději ověřuji, zatímco kamarád jde do všeho po hlavě, takže jsme se i dobře doplňovali.

V případě vody, topení a plynu byli naši známí řemeslníci hodně vytížení.  Řekli, že práci sice udělají, ale ať si přípravu – třeba sekání – připravíme sami. Když jsme pak dělali tu nejnáročnější „otročinu“, kterou nikdo jiný dělat nechtěl, říkal jsem si, že jsme se do stavby neměli pouštět.

Bydlí se nám skvěle. Když je něco potřeba, tak tam ten druhý je. I nějaké drobné úpravy děláme spolu. Když nechceme, tak se ani nevidíme. Mezi námi je 11 metrů dlouhá zeď v barvě fasády. Máme své soukromí, každý svou část.

Z hlediska legislativy máme společný fakturační vodoměr i plynoměr, což vyžaduje určitou důvěru. Také jsme si museli předem vyjasnit, co by se stalo, kdyby jeden z nás chtěl svou část domu prodat.

Ano. Je tam spoustu synergických efektů. Nakupujete materiál ve větším, máte o něco lepší vyjednávací pozici, desku děláte najednou, můžete si vzájemně pomoci.

Nečekal jsem, že dům postavíme tak rychle. Kolem nás stavěly stavební firmy, které byly na stavbě prakticky pořád a my stavěli jen ve volném čase, přesto jsme stavbu stihli dokončit za 1,5 roku. V dubnu 2020 jsme začali a o Vánocích 2021 jsme již bydleli (sice ještě trochu provizorně).

Asi ne. Byla to skvělá zkušenost, ale stojí to obrovské množství času, energie a nervů. Lidé, kteří postaví více než jeden dům svépomocí, mají můj obrovský obdiv. Příště bych stavbu domu svépomocí možná nechal jen profíkům.