Hydroizolace
V předchozím článku jsem skončil u hotového podkladního betonu. Konečně jsem se dostal z bahna, pracoval na rovném betonu a měl pocit jako by už byla polovina domu hotová.
Půjčil jsem si brusku na beton, celou desku s ní přešel a větší vlnky, hrany schodů a ostré kamínky odbrousil. Původně jsem měl v plánu si půjčit velkou brusku "kačenu" a přebrousit celou desku, ale cena mě rychle odradila.
Beton jsem zametl a natřel asfaltovou penetrací - most satisfying :-) Nejlepší práce je ta, kde jsou výsledky rychle viditelné.
V projektu jsem měl dvě vrstvy asfaltové lepenky z čehož jednu s Al folií. Začal jsem koupí pořádného hořáku 75 kW. Na něm se opravdu nevyplatí šetřit. Když máte výkonný hořák, tak to ušetří hodně práce a laborování.
Jak natavovat lepenku?
Pročetl jsem si články na izolinka.cz. Tam je teorie a praxi musí získat každý sám. Prvně dobře rozměřit a promyslet, aby nedošlo ke zbytečným prořezům. Pak si balík rozmotat, srovnal a do poloviny zase navinul na kousek KG trubky. Ideální je cca 80cm, aby konce trubky nechytly.
Hodně profíků vaří tak, že jdou po nataveném pásu a balík si posouvají nohou, ale na tento postup asi musí být hodně praxe. Já jsem používal druhý postup, kdy si balík přitahujete háčkem a couváte. Tento postup má výhodu, že vidíte do spoje. Na to, jak hodně ohřívat je sice poučka, ale je to hlavně o získání správného rytmu. Člověk získá tu správnou rychlost, pás se dobře přilepuje a ve spojích vzniká rovnoměrný výtok asfaltu, tzv návalek.
Doporučují místo propan-butanu používat čistý propan. Je sice dražší, ale zaručí konstantní výkon hořáku. Při použití PB výkon kolísá podle toho jak je bomba plná a studená. V zimě je PB skoro nepoužitelný a i v létě je čistý propan lepší.
Když je jedna polovina role navařená, tak na trubku natočit druhý konec až do středu pásu, kde už je první polovina navařená. V tomto místě je dobré balík nadzvednout a trochu svár natrhnout(s citem). Jde o to, že v tomto místě(začátek prvního svařování) není spoj ideální. Takže tím "natržením" se utrhne cca 1 cm horšího spoje, který se znovu roztaví a nevznikne tak uprostřed pásu slabší spoj.
Pásy je třeba vůči sobě délkově posunout cca o 20cm, aby nevznikly tzv křížové spoje. Druhou vrstvu pak natavovat tak, aby spoje první vrstvy byly uprostřed pásu druhé vrstvy.
S dozorem jsem se domluvil, že nebudu používat tradiční přesah pásů přes okraj desky a následný zpětný spoj, ale že z izolace vytvořím jakousi vanu přímo do bednění pro desku. Pokud je na to místo, tak je asi lepší použít klasický postup, protože bednění překáží při armování, ale já jsem na přesahy pásů neměl místo. Navíc bych se asi nevyhnul poškození přesahujících pásů. Takto byly okraje pásů do poslední chvíle chráněny bedněním.
Nejkritičtější jsou vždy rohy a kouty. Doporučuji nastudovat správný postup a pohrát si s nimi. Stejně tak prostupy. Ideální asi jsou kupované tvarovky - tzn trubky s bitumenovým límcem, ale jejich cena je přemrštěná a když si člověk vyhraje s tzv kalhotkami a pečlivě navaří, tak bych se toho nebál. Jen velký pozor na to, abyste trubky prostupů nepoškodili plamenem. Mě se jedna trubka trochu zdeformovala a bylo peklo to pak napojit.
A tak jsem se zamiloval do vůně asfaltu :-)
Objednávka výztuže
Asi půl roku před armováním desky, jsem si dal hodinovou schůzku se statikem a nechal jsem si podrobně vysvětlit výkresy. Dozvěděl jsem se co je hlavní a co vedlejší směr výztuže, co jsou to třměny, účka, startováky, uzavírací výztuž, závlače, stykování výztuže atd. A často jsem se v Praze cestou z práce zastavil u nějakého staveniště a přes plot nakukoval, jak profíci vážou výztuž.
Od podzimu 2021 jsem s uspokojením sledoval klesající cenu stavební oceli a podle trendů z předchozích let odhadl, že cena bude klesat až do března a se stavební sezonou zase vzroste. Sedl jsem na dvě hodiny k excelu a spočítal kolik oceli budu potřebovat a kolik a jakých tvarů si nechat naohybat. Měl jsem připravenou krásnou objednávku s tím, že ji v březnu odešlu. Jenže 24. února se probudili skřeti a téměř přes noc ceny vyletěly o 100%. Nakonec jsem objednal až v červnu za cca 170% předválečné ceny. Co se dá dělat, ocel přivezli a musel jsem si těch pár tun železa pohladit. Bylo by za to slušné ojeté auto.
Objednávku oceli doporučuji několikrát promyslet a přepočítat. Představit si co kam patří, na co to bude navazovat atd. Není to málo peněz a špatně naohybaná výztuž může jít rovnou do šrotu. To se mi naštěstí nestalo a všechno mi vyšlo prakticky na kus.
Vázání výztuže desky
Jako u všeho na stavbě, tak i u vázání výztuže dá nejvíc práce to co je nejméně vidět a čím se i musí začít - různé tvarově složité části, rohy, kouty, schody. Dodělat plochu už je to nejjednodušší.
Začal jsem tedy prvním schodem. Postavil jsem si jakési dřevěné kozy na kterých jsem celý koš měl pověšený v průběhu vázání. Začal jsem vodorovnými tyčemi a na ně navlékl všechny třmeny. Takto mi na podepřených vodorovných tyčích visely všechny třmeny a mohl jsem začít vázat a přidávat další vodorovné tyče v nižších úrovních a účka, která spojují koš s výztuží v ploše. Hotový koš jsem pak spustil na místo.
Když jsem měl hotové schody, tak jsem jsem připravil distančníky pod první vrstvu výtuže. Použil jsem klasické distanční lišty, ale pod ně jsem ještě natáhl plastové pásy. Protože distančníky by se ve vedru s chutí zakousnuly do asfaltových pásů. Ty plastové pruhy jsou rozřezané nějaké "skryté obrubníky" nebo co. Pro mě bylo důležité, že to byla asi nejlevnější plastová pásovina s dostatečnou tvrdostí.
Pokládání výztuže v ploše je jednoduché. Stačí rozměřit a křídou si udělat značky na zemi. Začne se s dráty hlavního směru a pokládají se podle značek na zemi a případně napojují na už hotovou výztuž. Vznikne takový řádkovaný papír. Pak se vezmou další dráty a dají se křížem a svážou s předchozí výztuží. A vznikne čtverečkovaný papír.
Na vázání v ploše jsem si koupil akuvazač od Makity. Je to skvělý stroj a hlavně pro vázání v ploše to ušetří dost práce. Ale ve složitějších místech nastupuje ruční vázání. Koupil jsem si balení tzv pytlových úvazků a brzy je zahodil. Nestálo to s nimi za nic. Nakonec jsem si koupil v konradu do deseti kilech od dvou průměrů drátů a vázal ručním vazačem. Existuje spousta metod vázání, ale já jsem si oblíbil klasiku - ohnout drát na půl, držet za konce, ohnutou částí podvléknout za výztuží, chytit vazačem a konec co jsem držel v ruce ohnout o háček vazače. pak už stačí jen zatáhnout za vazač a dráty jsou pevně utažené(rozumíme si? asi ne:-), lepší vidět).
Když je první vrstva připravená, tak je potřeba si připravit všechny rohy, závlače, startováky, uzavírací účka atd. Ocel nejsou špagety a na co se zapomene, to už tam pak nejde dostat jinak než část výztuže rozebrat. Když je toto vše hotovo, tak už stačí jen přivázat ocelové distančníky, které drží horní výztuž a položit horní výztuž v opačné pořadí než na začátku takže nejdřív vedlejší směr a nakonec hlavní směr výztuže. Pokud je někde nakreslená posilovací výztuž, tak nezapomenout ani na ni. Já ji měl pod sloupy.
Jak jsem na internetu studoval indické profíky, tak jsem došel k názoru, že tajemství úspěchu je dělat bos. Já jsem vyměkl na pantofle a strašně rád vzpomínám na to parné léto, kdy jsem skoro každý den ve čtyři vypadl z práce, jel 80 km na stavbu a skoro do jedenácti vázal výztuž, abych si pak dal zase 80 km po D1 a o půlnoci byl doma ve sprše a tekla ze mne kila rzi. Vázání výztuže pro mě byla nejoblíbenější část stavby a skoro mě pak mrzelo tu krásu zalít do betonu.
Ano, tak jsem se zamiloval do armatury a nic na stavbě už tuto lásku nepřekonalo.
Betonování
Před betonáží jsem ještě zašaloval schody tak, že jsem k výztuži drátem přitáhl šalovací desky.
Objednal jsem beton a za cca 4h bylo ve třech tohovo. Jelikož je deska tříúrovňová, tak jsme postupovali od nejnižší po ty nejvyšší. Řidič směroval dopravník s betonem, bratr vibroval, tchán dorovnával hráběmi a já to vždy přejel vibrační latí. Hladinu jsem odhadoval podle toho jak vysoko jsem měl beton na holinách. Asi jsme tím udělali z vrchu větší krytí, ale to u desky není na škodu.
Byť to u desky nemá žádný význam, přesto jsem si půjčil hladičku na beton a pokusil se beton hladit. Při prvním hlazení asi v půlce plochy hladička zdechla a možná to bylo dobře. I bez toho to byla slušná dřina.
Jelikož jsem to měl na stavbu daleko, tak jsem kropení vyřešil časovým spínačem a zahradními rozprašovači. Každou hodinu se na minutu pustila voda a byla deska pokropená.
Takže takto se dělají základy pro opevnění.
Sdílet 
