Příprava základové desky, penetrace a hydroizolace

Základovou desku jsem po betonáži pravidelně kropil. Po týdnu od betonáže jsem sundal šalovací desky. Jelikož jsem šaloval ze zbytků starých skříní, kterých jsem si k tomuto účelu s dostatečným předstihem začal zbavovat všechny známé, bylo možné desky sundávat jednoduše páčidlem a nevadilo tedy jejich poškození.

Nejprve jsem však vyšrouboval vruty jak ze samotného bednění, tak ze zatloukacích hmoždinek všude, kde to šlo. Několik desek se mi podařilo zachránit a uchovat k šalování věnce, ale většina z nich stejně nasála vlhkost a rozšklebila se.

Tuto etapu jsem již dělal měsíc a půl po betonáži, jelikož jsem byl zdravotně indisponován a beton stejně potřeboval uzrát. Avšak ještě s rukou v dlaze jsem kladivem provedl očištění přeteků betonu, například okolo prostupů a desku důkladně zametl.

Po této činnosti jsem desku pod nosným zdivem napenetroval k tomu určeným asfaltovým penetrákem. Nános penetráku jsem prováděl pomocí válečku a násady od smetáku, abych se nemusel ohýbat. Rozhodl jsem se napenetrovat zhruba metrové pásy pod zdivem a 20 cm kolmo dolů ke ztracenému bednění.

Hydroizolaci jsem prováděl z asfaltových pásů s hliníkovou vložkou a to ve dvou vrstvách. Asfaltový pás jsem si vždy rozvinul a rozdělil na dvě poloviny (60 cm a 40 cm) s tím, že všude pod nosným zdivem natavím 60 cm pás, který bude první vrstvou a 40 cm, který bude tvořit vrstvu druhou. Tuto skutečnost bych při další stavbě udělal jinak z důvodu, že jsem zdil ze zdiva tloušťky 30 cm, tudíž mi ve druhé vrstvě zůstala převazba pouze 5 cm na každou stranu, což jsem na několika místech musel zapravovat tekutou lepenkou.

Nařezané pásy jsem si připravil vždy tak, že jsem je svinul od obou konců směrem do středu a tyto svitky nachystal dopředu a jen nohou rozmotával a PB hořákem dostatečně natavoval. Tento postup, stejně jako mnoho jiných, jsem odkoukal z Youtube Pavla Tesárka a stál mě několik odlepených podrážek u bot, které se vlivem tepla rozlepovaly.

Proto jsem i později k tomuto kroku vyčlenil jedny boty. Po provedení první vrstvy jsem stejným způsobem natavil i vrstvu druhou. Při spojování jsem dodržoval převazbu 10 cm a vždy v jiných místech, než se převazovala vrstva první aby nevznikaly výškové skoky. Spoje jsem vždy dostatečně natavil a pojezdil špachtličkou.

Prostupy KG potrubí jsem izoloval tak, že jsem si asfaltový pás zprvu vyměřil a uřízl zhruba na délku, dosahující do poloviny prostupu a na konci vyřízl půlkruh. Pás jsem nejprve dostatečně natavil a až poté přiložil k trubce, abych se vyhnul případnému tavení trubek. Detaily okolo trubek jsem následně dělal samo domo vyrobeným sluníčkem, které jsem si taky nejprve natavil, ale přišlo mi, že natavený asfalt vždy ztuhnul, než jsem jej stihl přiložit, proto jsem se v tomto kroku již práci s hořákem u trubek nevyhnul.

Tento krok doporučuji dělat s maximální oparností. Okolo prostupů Kopoflexek jsem prováděl hydroizolaci v dostatečné vzdálenosti a zbytek pořádně několikrát promazal gumoasfaltem. Kopoflexky by hořák jistě neustály.