Jelikož jsme koupili pozemek se starým domem s přístavkem + dlouhou stavbou v níž byla malá garáž, kotelna s kotlem v jámě, ze které vedly teplovodní trubky betonovým kanálem do domu, prádelna a nad tím celým byla půdička plná pokladů + dřevěnou trojkůlnou s uhlím a dalšími poklady, bylo třeba zažádat o demolici. Starý dům již nebyl vhodný jakkoliv opravovat. Stál na hranici pozemku a i náš nový jsme chtěli na stejném místě, vzhledem k (ne)velikosti pozemku, postavit.
Nabízelo se, jak se to tak někdy dělá nebo dělávalo, jít cestou „rekonstrukce“, strhnout starý a postavit nový, téměř stejný. Zachovali bychom si staré číslo popisné a ušetřili se dalšího papírování s úřady, ale nechtěli jsme s nimi v budoucnu riskovat jakékoliv tahanice.
V lednu jsme oslovili projektanta, aby nám vytvořil dokumentaci pro demoliční výměr. Ten nás upozornil, že máme na přístavku eternitovou střechu a bude nutné ji likvidovat ekologicky a s patřičnými doklady. Museli jsme proto v rámci řízení na odbor životního prostředí, kam jsme následně dokladovali, že byl azbest ekologicky zlikvidován. Na toto jsme najali firmu AVE, která přistavila kontejner, odvezla eternit a vystavila nám potvrzení. A samozřejmě fakturu.
Začátkem března jsme z úřadu obdrželi povolení k odstanění stavby. Pozemek byl tou dobou už rok a půl náš a průběžně jsme ho vyklízeli, třídili věci, prostě odbordelovali a využívali jako zahradu. Teď nás čekalo jaro a léto bourání, shozu tašek ze všech střech, stažení krovů a čistění cihel na prodej.
Po 2000 kusech jsme to vzdali. Pár korun, trochu radosti a obdivu od kupujících, ale i klepání na čelo jiných nám to vyneslo. Na druhou stranu kovový odpad z demolice a pozemku + prodané „poklady“ na internetových bazarech v konečném součtu nejsou vůbec zanedbatelná položka.
Na finální bourání, odbagrování a odvoz suti už jsme najali techniku, která nám pozemek srovnala.