Ztracené bednění

Použít ztracené bednění pro mě byla od začátku jasná volba, v rodině padla také varianta pro šalování, tu jsem ale zavrhl.

Dle projektu měla být použita jedna řada ztraceného bednění. Počítali jsme ale s tím, že pasy nebudeme betonovat tak vysoko a řady dáme dvě. Nakonec to dopadlo tak, že jsem před vybetonováním sháněl narychlo ztracené bednění ještě na třetí řadu, protože jinak by byl dům moc utopený v terénu.

Použili jsme ztracené bednění 40x50 cm. Založeno do suchého betonu. Jak jsem zmínil v předchozím článku, tak v jednom rohu nám trochu ujela výška pasů a rozdíl byl přes 5 cm. Laserem jsem našel nejvyšší místo, založili jsme pomocí laseru rohy a pak už jsme pokračovali za pomoci provázku a vodováhy.

Na pár místech jsme museli odsekat trochu betonu u krajů pasů nebo seříznout tvárnici, protože tam se při tuhnutí nadzvedl. To nás trochu zpomalilo.

V betonu byly zapíchnuté roxory o průměru 12 mm, většina nám vyšla do ztraceného bednění, občas bylo potřeba roxor trochu ohnout. Na ležato jsme dávali 2 kusy roxoru o průměru 8 mm. Převázání 30-50 cm, v rozích pouze ohnuto.

Položit další dvě řady už šlo poměrně rychle. Hlídali jsme si převázání tvárnic a v podstatě je jen pokládali na sebe. Dnes již nechápu, jak jsme všechny tvárnice odnosili, jsou poměrně těžké, v té době bylo ještě hodně sil.

Pod nosnou zdí byl přidán do bednění prostup na odvětrání radonu a vynechány místa, kde měla být později vedena kanalizace. Několik míst jsme šalovali kusy prken, místo seřezávání malých kousků bednění.

Betonováno betonem z betonárky za pomoci pumpy. Ručně bych to opravdu dělat nechtěl. Jeden člověk šel s pumpou a další dva hutnili beton latěmi. Beton nám vyšel akorát, s přebytkem se počítalo do základu pro komín, který jsme měli připravený.