Rok na stavbě se stavebníky ze Superhaus

Prakticky nic nenasvědčovalo tomu, že se nám projekt takto utrhne ze řetězu ... Pokaždé, když jsme něco vymýšleli nebo rozšiřovali, tak jsme to brali tak, že si stavíme svůj sen, tak jsme chtěli ať to má styl a určitou štábní kulturu, nakonec se z toho stal alespoň pro nás brutální projekt. Velikostí a složitostí stavby jsme si opravdu vyrobili mnoho výzev, protože při plánovaní jsme byli prostě bez brzd.

V projektu Superhaus je mnoho vychytávek, ať už se týkají řešení skleněných ploch, pohledových betonů či ocelových konstrukcí.

V zimní zahradě, která bude součástí domu a kde plánujeme podsvícenou křišťálově ledovou podlahu vytvořenou z epoxidu, dřeva, kamene a vegetace. V ložnicí máme vymyšlenou levitující postel a součástí haly bude designová kuchyňská linka, která bude utopená ve zdi, tak aby vyčnívali pouze dvířka horní niky. Do patra povedou schody pracovně nazvané Schody do nebe, které jsou velmi subtilní a zdánlivě levitují.

Pokud jde o ložnici, tak zde máme vymyšleno snad už úplně všechno. Od niky ve zdi, kterou jsme vykoumali ryze prakticky a pocitově, až po velkou postel ve stylu letiště, která je pevně zapuštěná do betonového monolitu venkovní východní zdi a je bez jakékoliv další podpory /proto zdánlivě levituje/. Další nepřehlédnutelnou specialitkou domu bude zapuštěné sezení v hale.

Nyní už zpátky k samotné realizaci. Základy jsme chtěli mít zateplené minimálně do nezámrzné hloubky, a proto jsme nejprve vylili podkladní pásy. Potom jsme po obvodu domu na výšku naskládali extrud. polyester síla 10 cm /půdorys 14 x 18 metrů/.

Zpětně musím uznat, že to byla krásná, lehká, čistá a rovná práce, následně jsme doplnili armaturu. Práce to byla opravdu suprová a museli jsme vyřešit jen jeden problém, a to byla rovinnost šaluňku. Dole to bylo v pohodě, protože jsme si nechali trčet po obvodě podkladního betonu kousek desky, do které jsme opřeli spodek polyesteru, ale na hoře to byl oříšek.

Nakonec se i tohle vymyslelo, nechali jsme si na zakázku vyrobit 10cm široký U profil v délce 10metrů, protože delší jsme nedokázali převézt. Profil jsme narazili shora a šaluňk to krásně srovnalo, tohle prostě klaplo.

V našem projektu tvoří většinu zdí pohledový beton a sklo. V technické místnosti nám nešlo o design, tak jsme použili klasické ZB. Za zmínku jako super tip, jistě stojí šalování z tvrzeného polystyrenu. Naučil mě to nějaký p. Trčka z Brna, který se živý výrobou polystyrenových šaluňků. Je to pevné, lehké, materiál se dobře dělí a v minulosti nebyl ani drahý. Navíc je spousta příležitostí, kde se polystyrén rovnou použije jako zateplení, takže 2 v 1.

My jsme tímto způsobem ukončovali ZB ve formě zatepleného věnce a musím říct, že to bylo na pána. Jako rozpěrky jsme použili originál šubtyče od PERI a přes boky jsme dali klasické zmije. Dokonce se nám podařilo vyrobit z extruďáku pěkný už zateplený překlad.

Základy jsme nějak vyarmovali, roxorem z druhé ruky, ale na masivní armaturu do pohledových betonů bylo potřeba železa mnohem více. Zkoušel jsem úplně všechno až nakonec se mi podařilo koupit roxor přímo z hutí za cca cenu 1kg/10,- + DPH mělo to, ale jeden háček. Dvanáct metrů materiálu ovšem nešlo naložit na moji soupravičku, a tak jsem si musel půjčit centrálu a na vleku celý balík přeřezat /byl to prostě masakr, ale v danou chvíli to bylo pro mne jediné možné řešení.

Každý výklenek jsme si dopředu natvarovali z jednoho kusu, a to v obou směrech shora/dolů i podélně. Řešení je to téměř bezodpadové, pevnostně skvělé, ale příliš pracné. Běžně to dělají profíci tak, že vyarmují rovnou zeď a potom v ní vyřežou otvory podle potřeby /“dnes už to vím"/, a tak svou cennou zkušenost předávám zde na svépomocí ostatním.

Od začátku jsme byli rozhodnutí pro pevné zdi z pohledového betonu a abych pravdu řekl s odstupem času, byl to opravdu masakr. Pokud by to byla jen jednoduchá zeď, tak by to ještě šlo, ale naše zeď byla doslova prošpikovaná: armaturou, sítěmi jako voda, elektřina nebo odpady.

Dále bylo ve zdích mnoho otvorů a výklenků, prostě všechno na finiš, každý tesař od toho bez zaváhaní utekl, aby to nemusel dělat. Nakonec nezbylo, než postavit vlastní tým z rodiny a přátel, kteří nás podrželi a s pomocí přítele na telefonu začít bednit.

Nejprve jsme si museli poskládat z dílců takzvané plenty, kdy jsme k sobě samopalama zajistili k sobě několik desek. Snažili jsme se udělat vždy zeď v kuse, např. od začátku po dveřní otvor, potom jsme plentu opláštili dřevotřískou nebo bazénovou folií, podle toho, jak hladký jsme potřebovali povrch.

Potom jsme do zdi /armatury/ vložili veškeré dopředu vyrobené výdřevy ve formě nik a otvoru pro dveře nebo okna. Nakonec se opláštěná plenta postavila manipulátorem a zafixovala se proti spadnutí. Tímto způsobem jsme postupovali, tak dlouho dokud nebylo zabedněno z jedné strany a tím, že jsme neměli zkušenosti, tak to bylo nekonečné.

Celkem jsme betonovali tři zdi a do každé jsme ukládali beton úplně jinak. Poprvé jsme betonovali Severní sekci, nejhladovější zeď, co jsme kdy betonovali, délka 12 metrů x výška 3,5 metrů na jeden zátah. Ještě teď nemohu uvěřit, že to bednění zvládlo, protože nám dílce vůbec nevycházely a museli jsme je nadstavovat dole i nahoře výdřevou, bylo to neskutečně riskantní, ale nebyla jiná možnost.

Náš projekt není návod na to, jak se má to či ono dělat, ale pouštíme se do věcí, které nejsou úplně běžné a pokud vás něco od nás alespoň trošku inspiruje, nebo vám některý z našich tipů ušetří nějakou korunu, popř. vás jinak posune, tak budeme moc rádi.

Držíme palce odvážným stavebníkům a těšíme se na další články!

Všechny články od stavebníků super domu najdete zde.

Superhaus na Youtube.